Úvod›Knihy›Tisíce let praxe›Kapitola III: Cena za moc
Kapitola III · Caligula

Cena za moc

Nic není černobílé. O to víc toto tvrzení platí o moci, která je, jak již víme, jednou ze základních esencí řízení a budování firmy. V této kapitole se proto hlouběji podíváme na cenu, jež za využívání moci platíme, a rovněž pak na důsledky, které nás mohou dostihnout.

Znepokojivé využití moci

Především u Caliguly se sluší podotknout, že původní antické zdroje, z nichž se běžně vychází, mohou být výrazně zaujaté. I přesto nám však nabízejí znepokojivý obrázek. Caligula vládl jenom necelé čtyři roky a jeho vládu předčasně (nebo možná až příliš pozdě) ukončil atentát. S Nerem má nepochybně společnou nekompetentnost ve vládnutí, avšak vypadá to, že Caligula o něco výrazněji překročil hranici únosnosti v terorizování obyvatelstva napříč všemi vrstvami, což se mu nakonec i vymstilo.

Není cílem této publikace jít do detailů, stačí pouze říct, že jeho vláda přinesla značné množství utrpení a zmařila životy mnoha lidem, přičemž důvody k takovému jednání byly často nesmyslné. Ani politicky, ani vojensky nedosáhl významných činů – leda že bychom s lehkým nádechem ironie počítali jeho vyhlášení války oceánu17 – byť jsou pochybnosti, jestli i toto tvrzení není zveličené.18

Možná nejlépe Caligulův vztah k moci vyjadřuje onen zaznamenaný výrok – „Pamatujte, že mám moc udělat cokoliv vůči komukoliv.“19 Fakt, že mu bylo nejspíše úplně jedno, co si o něm, kdo myslí, dobře vyjadřuje i myšlenka – „Ať nenávidí, jen když se bojí.“20

Caligula je sice odstrašujícím, avšak poučným příkladem toho, jak velmi dokáže pocit moci člověka změnit. Může se ale něco podobného stát v běžném životě komukoliv z nás?

Jak získáváme a ztrácíme moc

V první řadě je potřeba si uvědomit, že moc není jenom záležitostí manažerů či šéfů velkých firem, ale v nějaké podobě s ní operujeme všichni. Právě proto je užitečné chápat, jaké vlastnosti nám dopomohou k jejímu získání v naprosto běžném, každodenním životě.

Z desítek různých studií plyne, že k získání moci zpravidla vede přítomnost vlastností, jako je například projevení upřímného zájmu o jiné, laskavost, jasné formulování svých zájmů, vysoká emoční stabilita, odvaha, dobrý verbální projev, spravedlnost, nestrannost, schopnost zajistit zdroje, síla, morálka a pokora.21 Po kapitole o Augustovi je asi zřejmé, že se zde bavíme především o moci osobní (auctoritas), díky které však často velmi přirozeně získáváme i moc formální (potestas), třeba ve formě povýšení. S mocí to ale nikdy není tak jednoduché.

Z velkého počtu studií totiž vyplývá, že když už lidé moci (zejména té formální) dosáhnou, má to na ně významný vliv, což paradoxně kolikrát zapříčiní její následnou ztrátu. Ze zmíněných studií totiž plyne, že lidé s vyšší mocí mají tendenci častěji lhát, podvádět, nedodržovat pravidla, chovat se neempaticky, okrádat, být neuctiví nebo dokonce jíst s otevřenou pusou.22

Je poměrně ironické, byť nikterak překvapivé, že pocit moci podkopává a utlumuje právě ony vlastnosti, jež nás k ní mohou dostat. Teď už víte, na co je potřeba si dávat pozor, chcete-li si moc zachovat. Nicméně, měli byste něco takového vůbec chtít?

Ze zkoumání mozku je totiž zřejmé, že pocit moci vylučuje značné množství dopaminu. Jedná se tedy bez přehánění o návykový pocit a možná si sami dokážete vybavit nějakého ředitele nebo klidně politika, jenž měl s touto závislostí problém (byť se nejedná o stejnou fyzickou závislost jako třeba u cigaret či alkoholu). V konečném důsledku tedy můžeme konstatovat, že moc není sama o sobě dobrá nebo špatná. Důležitější je pochopení, že pocit moci může přinášet nadšení, inspiraci a příjemný pocit. Co ale pravděpodobně nepřinese, je klid na duši.23

O ne-moci duše

Caligula skvěle zapadá do našich úvah, protože je pravděpodobné, že jeho chování bylo alespoň z části ovlivněno duševní nemocí. Dodnes se spekuluje, o co konkrétně se jednalo, přičemž ve hře pořád zůstává všechno možné, od specifických typů epilepsie přes schizofrenii, některé poruchy osobnosti až po různé neurózy či kombinace zmíněného.24

Cílem však není Caligulu obhajovat. Spíše chci apelovat na skutečnost, že něco podobného se může velice snadno přihodit každému z nás a je celkem pravděpodobné, že při řízení lidí budete s nemocemi duše konfrontováni. Když o tomto tématu mluvím veřejně, pravidelně se setkávám s reakcemi typu „Mně se něco takového nemůže stát“, nicméně podívejme se nejdříve, co nám říkají data.

Poruchou osobnosti (pasivně-agresivní, narcistická, závislá, …) trpí něco kolem deseti až patnácti procent lidí.25 V případě schizofrenie, což opravdu není „rozdvojená osobnost“, nýbrž si ji spíše představte jako těžkou poruchu vnímání reality, se zde bavíme klidně o jednom procentu populace.26 Nějakou formu neurózy (obsese a kompulze, bipolárně-afektivní porucha, úzkost, deprese, …) zažije minimálně každý pátý člověk alespoň jednou za život.27

Jak sami vidíte, čísla nejsou vůbec nízká, a to jsme ani zdaleka nevyčerpali všechny možnosti, přičemž kombinace duševní nemoci s významnou mocí v něčích rukou může mít fatální následky. V podnikové praxi jsem byl tomu sám několikrát svědkem, zmíním tedy alespoň dva případy.

První případ se stal majitelce sice menší, ale zato velmi úspěšné firmy, jež brala léky na zcela nesouvisející zdravotní problém. Zpětně víme, že ty jí pravděpodobně spustily bipolárně-afektivní poruchu, kterou spíše budete znát pod starším názvem mániodeprese. V první fázi mánie, což si zjednodušeně představte jako silný euforický stav, stihla během několika málo hodin zkazit pověst firmy u řady zákazníků, vzít si úvěr, vyhodit pár lidí a požádat manžela o rozvod s odůvodněním, že je nesmírně nudný. Díky rychlé reakci okolí naštěstí dostala potřebnou pomoc a dnes je ve svém podnikání opět úspěšná.

Dalším příkladem je zaměstnanec, u něhož se postupem času rozvinula obsedantně-kompulzivní porucha do takové míry, že vždy, když zamknul dveře, musel přesně dvacetkrát stisknout kliku a přesně dvacetkrát zkusit otočit klíčem. Vzhledem k náplni jeho práce mu tato činnost zabrala zhruba pětinu pracovní doby, přičemž mě stálo nemálo času a několik šedivých vlasů k tomu, než jsem jeho manažerovi vysvětlil, že takovéto jednání opravdu nesouvisí s leností či potřebou ulít se z práce. Což samozřejmě nic nemění na skutečnosti, že odbornou péči nepochybně potřeboval.

Zmiňuji toto téma hlavně z toho důvodu, že je na něj poměrně často nahlíženo skrze prsty, přičemž podcenění takto závažné problematiky může mít fatální důsledky. Rovněž je zajímavé si uvědomit, že ne-moc podobného charakteru je doslova o ztrátě moci nad naším svobodným rozhodováním. Léčba pak není o snaze udělat z někoho lepšího člověka. Mnohem víc jde o navrácení svobody v rozhodování, kým chce vlastně daný jedinec skutečně být.28

Princip získávání a ztrácení moci

Pocit moci má na lidi evidentně silný vliv a tendenci měnit je převážně k horšímu. Zajímavostí zůstává, že i když se někdo k moci dostane díky svým osobnostním kvalitám, může o ni stejně snadno přijít, nedá-li si na její zhoubné vlivy dobrý pozor. Dokud však disponujeme svobodnou vůlí, je jenom na nás, kým se rozhodneme stát.

Poznámky

  1. SUETONIUS TRANQUILLUS. Lives Of The Twelve Caesars. Online. Gutenberg.org. 2006. Dostupné z: https://www.gutenberg.org/files/6400/6400-h/6400-h.htm. [cit. 2025-03-29]. ↩
  2. BARRETT, Anthony A. (ed.). Životy císařů. Historie. Praha: Academia, 2012. ISBN 978-80- 200-2082-6. ↩
  3. SUETONIUS TRANQUILLUS. Lives Of The Twelve Caesars. Online. Gutenberg.org. 2006. Dostupné z: https://www.gutenberg.org/files/6400/6400-h/6400-h.htm. [cit. 2025-03-29]. ↩
  4. SUETONIUS TRANQUILLUS. Lives Of The Twelve Caesars. Online. Gutenberg.org. 2006. Dostupné z: https://www.gutenberg.org/files/6400/6400-h/6400-h.htm. [cit. 2025-03-29]. ↩
  5. KELTNER, Dacher. Paradox moci: jak získáváme a ztrácíme vliv. Knihy Omega. Praha: Dobrovský, 2016. ISBN 978-80-7390-372-5. ↩
  6. KELTNER, Dacher. Paradox moci: jak získáváme a ztrácíme vliv. Knihy Omega. Praha: Dobrovský, 2016. ISBN 978-80-7390-372-5. ↩
  7. KELTNER, Dacher. Paradox moci: jak získáváme a ztrácíme vliv. Knihy Omega. Praha: Dobrovský, 2016. ISBN 978-80-7390-372-5. ↩
  8. Charry-Sánchez JD, Velez-VAN-Meerbeke A, Palacios-Sánchez L. Caligula: a neuropsychiatric explanation of his madness. Arq Neuropsiquiatr. 2021 Apr;79(4):343-345. doi: 10.1590/0004-282X-A NP-2020-0358. PMID: 34133515; PMCID: PMC9231447. ↩
  9. PRAŠKO, Ján. Poruchy osobnosti. Vydání třetí. Praha: Portál, 2015. ISBN 978-80-262-0900-3. ↩
  10. Schizophrenia. Online. Schizophrenia. 2025. Dostupné z: https://schizophrenia.life/public/myths-and-truths/. [cit. 2025-04-19]. ↩
  11. Leonchuk SL. (2024). Neurosis, Issues of Etiology, Pathogenesis, Outcome and Treatment. Neuro Research. 6(1):20. ↩
  12. LÜTZ, Manfred. Kdo je tu vlastně blázen?: zábavný úvod do psychiatrie a psychoterapie. Praha: Portál, 2017. ISBN 978-80-262-1203-4. ↩