Strategie ukovaná praxí

Kapitola 9: Hodnotový řetězec

15:10.

Intenzita, se kterou jsme od rána pracovali, si pomalu začala vybírat svoji daň. Po krátké diskusi padlo rozhodnutí dát si třiceti minutovou přestávku. Martin se rozhodl pro pár délek v hotelovém bazénu, Gabriela šla do restaurace a Alex, který v Římě nikdy nebyl, se vydal na rychlou procházku. Já jsem se vydal do besídky v hotelové zahrádce, jež byla za ta léta téměř kompletně obrostlá zelení, a nacházela se v ní pohodlná lehátka, čehož jsem okamžitě využil. Vůně všemožných rostlin a květů spolu se zvukem fontány působila upokojujícím dojmem.

Na asi dvacet minut jsem se ponořil do bezmyšlenkového stavu, který spolu s prostředím zázračně rychle dodával energii. Když mi zbývalo posledních deset minut, začal jsem uvažovat, jak nejlépe uchopit téma interní analýzy, jež na nás právě čekalo. Existovala možnost vysvětlit ho tím nejjednodušším způsobem, který měl pořád hodně co nabídnout. Zároveň zde byla mnohem komplikovanější cesta. Cesta, na které se dá tak snadno zabloudit, avšak odměna může být nesmírná. Od včerejšího telefonátu s Martinem mi bylo jasné, že toto bude asi nejkritičtější oblast. Vzhledem k času a únavě jsem měl všechny důvody vybrat si co nejpřímočařejší vysvětlení.

Přes okno bylo vidět do zasedačky, ve které už všichni tři čekali a mávali mi. Rozhodl jsem se.

„Vypadáte odpočatě,“ byla moje první slova při vstupu do místnosti, přičemž energie z nich opravdu sršela na všechny strany.

„Už se těšíme na tu tvoji interní analýzu!“ zvolal Martin se zájmem a pořád mokrými vlasy.

„Nic jiného bych od vás ani nečekal. Když už tu analýzu zmiňuješ, v čem myslíte, že spočívá její hodnota? Externí analýza, konkrétně model pěti sil a PESTEL, nám už přece řekla dost o tom, co ‚tam venku‘ čeká.“

„Jak tě tak poslouchám, připomněl jsi mi situaci, kdy zvyknu s plachetnicí vyjít na moře,“ ozval se Martin, který byl kromě pilotování letadel i zkušeným kapitánem.

„Teď máš, dovolím si tvrdit, naši plnou pozornost,“ odpověděl jsem nedočkavě.

„Víš, když jdu na moře, tak si vždy pečlivě zjistím směr a rychlost větru, tlak, výšku vln, viditelnost, srážky, no prostě základní údaje. Jedná se vlastně o takovou externí analýzu všemožných sil. Až pak se mohu rozhodnout, jak vůči těmto vlivům co nejvýhodněji napozicuji loď. Polopatisticky řečeno, nebudu s plachetnicí plout proti větru, případně tam, kde bych do někoho nebo něčeho vrazil.“

„K čemu bys pak připodobnil interní analýzu podniku?“ zajímal se Alex.

„Tu spíše chápu jako pohled na samotnou loď. Vzhledem k cíli plavby totiž musím pečlivě vybrat posádku, zásoby a činnosti, které budeme, respektive nebudeme dělat. Externí prostředí má samozřejmě obrovský vliv, nicméně, mohu ho pouze analyzovat a dle výsledků dělat rozhodnutí o manévrech. To samé platí i pro jiné lodě následující všemožné cíle – někdo se rád plaví v bouři, někdo se chce jenom opalovat kousek od pevniny, jiný jde na ryby, další vozí turisty. Všichni můžeme v klidu dosahovat svého, pokud se rozumně naštelujeme a nebudeme do sebe vrážet. Vlastně ne všichni. Ne každý si totiž může pořídit loď, případně se opalovat v dešti. Naštěstí interní prostředí je víceméně pevně v mých rukou,“ zakončil Martin a já jsem nemohl mít větší radost z toho, jak celé téma pochopil.

„Moc se mi tvé přirovnání líbí!“ zvolala Gabriela.

„Opravdu Martine, výborný příklad a můžeme na něj rovnou navázat,“ začal jsem. „Lze například říct, že na rozdíl od počasí, externí podnikové prostředí je o něco lépe ovlivnitelné, minimálně na úrovni pěti sil. Pro změnu makroprostředí pak už kolikrát potřebujete být opravdu významným hráčem. Pamatujete si moje slova o strategii, případně konkurenční výhodě?“

„Že se jedná o odpověď na otázku, jak dosáhnu svých cílů tváří v tvář konkurenci?“ zeptal se Alex.

„A že konkurenční výhoda je pilířem, na kterém tu strategii postavím?“ přidala se Gabriela.

„Přesně u toho chci začít. V interní analýze se totiž opravdu budeme zaměřovat na dosahování svého v nemilosrdném konkurenčním prostředí. Samotné zvýhodnění však pro nás nebude nutně kanónem, kterým ostatní lodě potopíme. Daleko důležitější je dosahování vlastních cílů, vizí a podobně.“

„Předpokládám však, že zároveň máme tlačit na zisk, bez kterého se daleko nedostaneme,“ dodal Martin.

„Přesně tak. Nesnažím se ani náhodou říct, že máte jakkoliv vůči konkurenci polevit. Jen říkám, že na trhu lze koexistovat vedle sebe a být profitabilní, přičemž se neoddiskutovatelně jedná o mix tvrdé dřiny a vhodných rozhodnutí v jednom.“

„Myslíš tím, že máme tvrdě pracovat na provozní efektivitě a chytře se rozhodovat o strategii?“ zeptal se Alex.

„Ano, a zároveň brát v potaz konkurenci, protože bez informací je těžké se rozhodovat, natož najít pozici, která bude mít nejenom příznivé ‚počasí‘, ale dokážete v ní vyniknout tak, jak jiní nemohou.“

Na chvilku jsem se odmlčel, abych se napil vody.

„Jak tedy vaše firma dosáhne konkurenční výhody plynoucí z interního prostředí?“

„Musíme dělat něco, v čem jsme lepší než konkurence,“ začala Gabriela.

„Není to pak ale soutěžení v provozní efektivitě?“ nadhodil Martin. „Z toho, co dneska zaznělo, mě spíše napadá dělat činnosti jedinečným způsobem.“

„Ale konkurenční výhodu přece mohu získat, i když dělám to samé co konkurence akorát lépe,“ nedala se Gabriela.

„Řekl bych, že ano,“ přidal se Alex. „Ale jenom v případě, že konkurence nemůže vaše aktivity tak snadno zkopírovat, což nevím, jestli je vždy reálné.“

„A co kdybych měla znalosti nebo zkušenosti, které ostatní nemají?“

„Přemýšlíte správným směrem, všichni tři,“ zamíchal jsem se do diskuse.

„Vlastně jste celou podstatu poměrně přesně nastínili. Otázkou však zůstává, co vlastně brání konkurenci, aby samotné aktivity zkopírovala? Bez ohledu na jejich efektivitu nebo jedinečnost.“

„Toto téma jsme již přece diskutovali, no ne?“ přemýšlel Martin nahlas ukazujíc na pořád nesetřený příklad.

0,9 × 0,9 × 0,9 × 0,9 × 0,9 = 0,59

„Když nedělám všechno pro všechny, ale jsem nějakým způsobem jedinečný, není tak snadné mě napodobit. Zároveň čím provázanější systém, tím hůře se replikuje.“

„Velmi dobře. Pro konkurenční výhodu jsou opravdu důležité nejen samotné aktivity, ale i jejich provázanost. Což není překvapivé a napovídá nám to, že pokud někdo zkopíruje váš produkt, o konkurenční výhodu nutně přijít nemusíte. Konkurent by musel minimálně srovnatelně zkopírovat například váš efektivnější proces výroby, který je zas navázaný na lepší ceny vedoucí k vyšší kvalitě vstupů. A takto můžeme pokračovat dál, jelikož ty ceny jsou zas navázány na větší vyjednávací sílu, kterou díky velikosti disponujete, a tak podobně. Ukážeme si analytické metody pro obě tato témata, nicméně, ještě nám chybí třetí věc. Co potřebujete pro každou aktivitu?“

„Nějaká aktiva?“ zeptal se Alex.

„Lidi? I když asi ne pro všechny aktivity,“ přidal se Martin.

„Znalosti, procesy, zkušenosti?“ dodala Gabriela.

„Ano, máte pravdu a byť si všechno projdeme více do hloubky, tak se domluvme, že pro tento moment si celou situaci zjednodušíme a budeme zmíněným pojmům říkat jednoduše zdroje.“

„Tak tohle jsou ty zdroje, které jsi tolik zmiňoval,“ ozval se znovu Martin.

„Pamatuji si, že zdroje významně souvisí s konkurenční výhodou. Můžeš nám prosím připomenout, jak to bylo?“ zeptala se Gabriela.

„Jasně, a nejlépe nám k tomu poslouží konkrétní příklad. Představme si, že poprosím Martina a Alexe, aby mi uvařili čaj, v čemž jsou oba víceméně stejně dobří a proces přípravy bude rovněž podobný. S tím rozdílem, že Martinovi řeknu, ať si v zahrádce natrhá lístky čerstvé máty, a Alex bude mít sáčkový čaj z obchodu. Víte, kam tím mířím?“

„Chceš říct,“ začal Martin, „že Alex může zkopírovat aktivity, které dělám, ale stejně nebude schopen dosáhnout srovnatelné chuti, jelikož na rozdíl od něj disponuji čerstvou mátu? Jinak řečeno, mám zdroje, které on nemá?“

„Ano, přesně tak. Alex by samozřejmě mohl chytře říct, že si vybere jinou strategii a bude prodávat čaj za mnohem nižší cenu. Tohle teď však nechme stranou, protože v našem příkladu chce Alex zkopírovat hlavně tvé činnosti, jelikož si myslí, že ony jsou klíčem ke skvělému čaji. Naneštěstí pro něj, i přes dokonalou replikaci se mu nepovede k chuti tvého čaje ani přiblížit, protože čerstvou mátu prostě nemá. Tedy, alespoň ne v našem příkladu, což však v praxi moc pravděpodobné není. Proč myslíte, že tomu tak je?“

„Kdyby Alex chtěl, asi by v reálu neměl problém čerstvou mátu získat,“ odpověděla Gabriela.

„Přesně tak. Opět připomínám, že zdroje, které jen tak obstaráte na trhu vám asi konkurenční výhodu nezabezpečí. Jaký jiný zdroj by mohl Martin použít, aby jeho čaj nebyl tak snadno napodobitelný? A připomínám, uvažujte v širším kontextu.“

„Mohl bych se zaměřit na postup přípravy, který Alex nezná. Tajný recept od babičky nebo tak něco a ten by jen tak zkopírovat nešlo,“ smál se Martin.

„Počkat, postup vaření čaje je přece aktivita a ne zdroj,“ řekla Gabriela zamyšleně.

„Pozor na to. Zdrojem není ta samotná činnost, tu by zvládl každý, ale znalosti, ono babiččino tajemství, případně know-how chcete-li,“ odpověděl jsem.

„Ach samozřejmě,“ převrátila Gabriela oči.

„Dostáváme se tedy k jádru konkurenční výhody, kterou lze v interním prostředí najít tak, že se zamyslíte alespoň nad třemi oblastmi, které jsme již zmiňovali. Za prvé činnosti, které děláte, za druhé jejich provázanost a za třetí tolikrát zmiňované zdroje, jež k činnostem potřebujete,“ vyjmenovával jsem na prstech.

„Z externí analýzy si ještě přidejte nalezení výhodné pozice vůči prostředí a zázrak je na světě. Při správné konstelaci si totiž nejen že zabezpečíte konkurenční výhodu, ale i její udržitelnost v čase, jelikož vás bude náročné mimo jiné zkopírovat.“

Na moment jsem se odmlčel, protože nadešla chvíle, kdy bylo potřeba udělat rozhodnutí, kterým směrem se vydáme.

„Víte, existuje hodně způsobů, jak interní prostředí analyzovat, a jelikož cítím, že celé podstatě dobře rozumíte, půjdeme tou těžší cestou. Zároveň si však plně uvědomuji, že pro její kompletní vysvětlení a pochopení nemáme dostatek času. V tento moment mi však nejde až tolik o to, abyste se stali skvělými analytiky, jako spíše o rozvoj vašeho strategického myšlení. Co myslíte?“

„Proto jsme tady, takže sem s tím!“ zvolal Martin odhodlaně.

„Nejsme žádné béčka,“ mrkla na mě Gabriela a Alex zvedl palec nahoru.

Musel jsem se usmát.

„Je tedy rozhodnuto. Vrhneme se do toho, avšak ještě před tím chci podotknout, že přístup, který vám ukážu já, není ani náhodou jediný možný. Někteří autoři představili i jiné metody interní analýzy jako například analýzu takzvaných 7P nebo 7S.58 Znáte někdo ty zkratky?“

„Jedná se o slova, která v angličtině začínají na písmeno ‚P‘ nebo ‚S‘,“ zareagoval Alex okamžitě. „Těch 7P je rozšíření marketingového mixu a v překladu to znamená produkt, místo prodeje, cena, propagace, lidé, procesy a fyzická stránka produktu.“

„Výborně Alexi. A těch 7S je model firmy McKinsey,59 který souvisí s nahlížením na komplexnost organizace. Jedná se o slova jako strategie, styl, systém, kompetence, struktura, lidé a sdílené hodnoty. No a s interní analýzou to souvisí tak, že je potřeba si každé slovo vzít a analyzovat, jak jste na tom v dané oblasti u vás ve firmě, přičemž výsledkem je identifikace silných a slabých stránek. Následně vyberete esenci toho nejpodstatnějšího a už tradičně ke všemu přidáte opatření. Opět platí, že je lepší se do samotných opatření vrhnout, až máte všechny analýzy hotové, jelikož se navzájem ovlivňují.“

„Tomu se teď ale věnovat nebudeme, že?“ zeptala se Gabriela.

„Správně. Nechci tím však nijak zpochybnit funkčnost takového přístupu, akorát si myslím, že je vám jasné, o co jde. Proto raději vyplním náš společný čas náročnějšími tématy, přičemž jedno z nich mi Martin dokonce v průběhu včerejšího telefonátu zmiňoval.“

Jmenovaný se zamračil, evidentně ve snaze vzpomenout si, co přesně mám na mysli.

„Začneme zlehka a postupně budeme přidávat, jelikož se jedná o velmi komplexní téma. Takže za prvé. Položte si otázku, o které již byla řeč – uspokojuje moje firma ty samé potřeby za tu samou cenu těm samým zákazníkům jako moji konkurenti?“

„Kdybych řekla ano, znamená to, že nemám strategii a nedosáhnu na konkurenční výhodu?“ zeptala se Gabriela.

„Ne nutně. Možná se z nějakého důvodu jedná o racionální rozhodnutí, což by spíše evokovalo, že strategii máš. Nic z toho, co si budeme říkat, prosím nevnímejte černobíle. A teď druhá otázka. Kdybych řekl, abyste mi vyjmenovali za sebou jdoucí činnosti, které ve vaší firmě postupně tvoří hodnotu pro zákazníka, co byste odpověděli? Nechci detaily, stačí jednociferný počet těch nejzásadnějších kroků. Případně si představte, že o vašem podniku nic nevím a máte mi v deseti vteřinách objasnit, jak se u vás tvoří produkt. Nějaké nápady?“

Alex se prudce nadechl, protože si uvědomil, kam tím směruji.

„Popravdě, na podobné účely mám vytvořenou fakt rozsáhlou procesní mapu, předpokládám však, že ta je až moc detailní. Máš nějaký příklad?“

„Jasně. Vraťme se k příkladu, ve kterém jsem vystupoval jako konzultant. I přesto, že byla řeč o různých produktech, si dovolím tvrdit, že těch pár základních aktivit tvořících hodnotu pro zákazníka je stejných. Kde mám zas tu fixu?“ dodal jsem.

Naštěstí ležela za mým počítačem.

Řetězec činností: (pasivní) marketing a obchod → ujasnění si potřeb klienta → zpracování a prezentace nabídky klientovi → hodnotná konzultace → servis.

„Tak jednoduché. Asi jsem nad tím zbytečně moc přemýšlel,“ kroutil hlavou Martin.

„Proč tam máš slovo ‚pasivní‘?“ divil se Alex.

„Protože na aktivní volání klientům a prodej je tady odborník Gabriela, ne já,“ pokrčil jsem rameny. „Chcete minutku, abyste si zkusili podobný řetězec vytvořit?“

Když přikývli, šel jsem si dolít vodu a najít čerstvý citrón. Po pár minutách vypadali všichni spokojeně.

„Vidím, že jste hotoví.“

„Já myslím, že to mám, byť zatím jen tak pocitově,“ začal Martin.

„Napíšeš nám svůj řetězec na tabuli?“

Martin ani neodpověděl a už se zvedal, přičemž šikovně chytil fixu, kterou jsem mu hodil. Pak začal psát.

Řetězec činností: marketing a obchod → odsouhlasení potřeb a právní úprava → design → vývoj a testování → servis.

„Můj řetězec je kratší a poskládaný jinak,“ ozval se Alex.

„Mám v něm jako první bod tvorbu zápisníku, pak tisk a nakonec marketing a prodej. Slovo ‚obchod‘ nepoužívám, protože jsem chtěl, aby bylo jasné, že se všechno děje online. Co myslíš?“

Chvilku jsem neodpovídal snažíc se všechno rychle zapsat na tabuli.

Řetězec činností: návrh zápisníku → tisk → marketing a prodej.

„Alexi, za mě bez problémů. Korektní rozdělení těchto činností tak, aby byly dostatečně obecné pro strategickou úroveň a zároveň o něčem vypovídající není snadné. Teorie by nám řekla, že ty činnosti se od sebe zpravidla liší jak technologicky, tak ekonomikou, přičemž nesmíme zapomínat ani na lidi,60 ale upřímně, kolikrát se musíte řídit spíše pocitem.“

„Myslíš, že je možné z takto elementárního procesu zjistit, kde máme jako firma konkurenční hodnotu?“ zeptal se Martin.

„Ano, nejedná se však o jednoduchý úkol. Nicméně, i tento elementární soupis činností nám hodně řekne, protože jak dokola opakuji, strategie fakt není raketová věda. Zamyslete se nad tím takto. Kdybych se vás zeptal, jestli dokážete sepsat takový řetězec pro vaše konkurenty, zvládli byste to? Nebo ještě jednodušeji, dokážete sepsat řetězec, který ve vašem odvětví konkurenti standardně následují?“

„Upřímně, asi by byl na vlas stejný,“ ozvala se Gabriela.

„U mě pravděpodobně taky,“ přidal se Martin. „I když, ne všichni dělají servis a tu právní část hrotíme daleko víc, ale i tak je podobnost velká.“

„Říká mi něco, když je můj řetězec velmi podobný nebo dokonce identický s tím, jež využívá konkurence?“ pokračovala Gabriela.

„Ano. Pokaždé, když si takovýto řetězec napíšete, zeptejte se sami sebe – Dělám to stejně jako konkurence? Vypadá můj řetězec jinak? Pokud jsou ty samotné činnosti stejné, vykonávám je alespoň výrazně odlišně? Pokud dělám ty samé aktivity, tím samým způsobem jako konkurence, jsem v nich alespoň o hodně lepší?“

„Chápu správně, že pokud mám ten řetězec poskládán jinak nebo případně stejně, ale samotné činnosti dělám výrazně odlišně, jedná se spíše o otázku strategie? Kdežto v případě, kdy vykonávám aktivity víceméně stejně, ale jsem v nich lepší, tak mám šanci získat konkurenční výhodu alespoň přes provozní efektivitu?“ zeptal se Martin.

„Kdybych ti chtěl odpovědět úplně přesně, zkysli bychom tady do zítra, ale víceméně ano.“

„Pro mě je celkem náročné mentálně odlišit, kdy ještě něco děláme stejně a kdy odlišně. Myslím z pohledu strategie. Protože ve finále je všechno jedinečné a neopakovatelné,“ řekla Gabriela.

„Velmi dobrá připomínka. Vraťme se tedy k našemu příkladu, kdy mi Martin s Alexem vařili čaj. Pro začátek řekněme, že ho vaří oba stejným postupem z čerstvé máty. Co bys řekla? Je tam nějaký rozdíl?“

„Hmm, myslím, že ze strategického hlediska se jedná o ty samé činnosti.“

„Co kdybych ale byl rychlejší než Alex prostě proto, že mám s vařením čaje dlouholeté zkušenosti? Klidně by se jednalo o stejné činnosti, v provozní efektivitě bych však vyhrál, protože dělám to samé co on, akorát lépe, že?“ ozval se Martin.

„Správně,“ přikývl jsem.

„Ale co v případě, kdybych používal čerstvou mátu a Alex sáčkové balení? Následujeme ty samé činnosti, pocitově však spíše inklinuji k tomu, že alespoň některé z aktivit děláme výrazně jinak.“

„Souhlasím a právě k tomu jsem se chtěl dostat. Osobně používám několik mentálních pomůcek, abych odlišil, jestli se jedná o výrazně jiné činnosti, a zmíním alespoň dvě. První je, že si všímám, jestli daná aktivita vyžaduje podstatně rozdílné zdroje. Víte, co tím myslím?“

„Když využiju čerstvou mátu a Alex sušenou ze sáčku, tak je z podstaty věci celkem pravděpodobné, že budeme následovat víceméně jiný postup. Alex by se babral s obalem, já bych naopak musel omýt lístky nebo tak něco,“ odvětil Martin.

„Výborně. Tou druhou pomůckou je, že se ptám sám sebe, jestli má moje aktivita výrazně jiný dopad na subjektivně vnímanou hodnotu zákazníkem. Představte si, že oba používáte opět čerstvou mátu a téměř celý postup je identický. Až na jednu věc. Alex čaj zalévá osmdesáti stupňovou vodu a Martin vroucí. Napadá vás, co tím chci říct?“ nadhodil jsem.

„Jasně,“ zapojila se Gabriela. „Pokud Alexovi zákazníci ocení zalévání vodou, která nevře, dejme tomu kvůli zachování živin, a Martinovým zákazníkům na tom nesejde, jedná se o rozdílný postup. Pokud však žádný ze zákazníků nevnímá rozdíl v teplotě vody, můžeme říct, že ty aktivity jsou strategicky stejné.“

„Jste fakt dobří,“ přikyvoval jsem s uznáním. „Rozhodně se nejedná o pomůcky, které platí vždy, nicméně, dají vám alespoň rámcově směr, jak nad tímto tématem přemýšlet.“

„Jedna věc mi tam popravdě chybí,“ přemýšlel Martin nahlas. „Dosud byla řeč o všech hlavních činnostech, kdy se produkt tvoří. Je ale rozumné naprosto ignorovat podpůrné aktivity celé té mašinerie, jako je nábor, pořizování nebo klidně účetnictví? Proč nemůže konkurenční výhoda ležet právě tam? Nebo jsem něco nepochopil?“

Alex s obdivem zahvízdal a zvedl palec nahoru.

„Co jsem řekl?“ zeptal se Martin zmateně.

„Dobrý odhad, Martine,“ odvětil jsem. „Opravdu není moudré podpůrné aktivity vynechat a zaměřovat se jen na ty primární, jež jsme si psali na tabuli. Oblast, o které byla doposud řeč, je vlastně model, jemuž se říká Hodnotový řetězec61 a slouží právě k tomu, aby nám pomohl dívat se na firmu systematicky.“

„Je tedy lepší využít spíše nějakého nástroje než intuice?“ zeptala se Gabriela.

„Víš, kdybych se tě zeptal, ze kterých aktivit vychází tvoje konkurenční výhoda, jak jsou vnitřně provázané a jaké konkrétní zdroje využívají, dokázala bys mi jen tak z hlavy odpovědět?“

„Když tak nad tím přemýšlím, něco mě napadá, ale nejsem si jistá, asi spíše ne.“

„Já vůbec nepochybuji o tom, že jako zakladatelé a ředitelé byste to z velké části dokázali čistě pocitově. I přesto vám chci ukázat systematický přístup, který je vhodný při jakékoliv velikosti organizace, ať vás už nic nezaskočí. Z praxe mohu dokonce potvrdit, že jsem byl svědkem situací, kdy se analýza jak externího, tak interního prostředí vyplatila i freelancerům.“

„Zajímalo by mě, jestli má ten Hodnotový řetězec i nějakou vizuální podobu. Není pro mě snadné si něco takového představit,“ přiznal se Martin.

„Ano, už se k tomu dostanu. Mám ho vytvořený v původní podobě, akorát ty primární aktivity teď přepíšu na Martinovu situaci, ať se bavíme prakticky,“ odpověděl jsem sedajíc si k počítači. Trvalo to asi jen minutu.

„Hotovo. Můžete se podívat,“ řekl jsem a zapnul sdílení přes projektor.

Hodnotový řetězec (Martinův příklad): podpůrné aktivity (infrastruktura, práce s lidskými zdroji, technologický rozvoj, pořizování) nad primárními aktivitami: marketing a obchod, odsouhlasení potřeb a právní úprava, design, vývoj, servis.

„Na první pohled ten model vypadá komplikovaně, ale jak se tak na něj dívám, je úplně jednoduchý,“ ozvala se Gabriela.

„Já jsem si v bakalářce na Hodnotovém řetězci pěkně vylámal zuby,“ přiznal se Alex. „Hlavním problémem však bylo, že jsem moc dobře neviděl do firmy, kterou jsem analyzoval.“

„Společně to zvládneme, nic se nebojte, akorát chci pro úplnost dodat, že k vysvětlení přistoupím jinak, než se běžně dočtete v učebnicích. Potřebuji totiž, abyste ho dokázali použít hlavně v praxi. Pojďme si tedy rozebrat, co vidíme. Hodnotový řetězec se zaměřuje, jak je asi zřejmé, na aktivity. V základu je pak dělíme na aktivity primární a podpůrné. Každopádně, cvičení, které jsme před chvilkou dělali, se zaměřovalo právě na aktivity primární. Prostě se při jejich psaní sami sebe zeptejte, jak mohu v pár krocích popsat tvorbu produktu pro zákazníka, respektive hodnoty. Druhým typem jsou aktivity podpůrné, na něž se před chvilkou ptal Martin. Jejich úkolem je, velmi překvapivě, podporovat aktivity primární.“

„Takže chápu správně, že primárních aktivit může být libovolně mnoho, protože každá firma vytváří hodnotu jinak? Alex má jenom tři – návrh, tisk a prodej, já jich mám pět, někdo dvě, někdo sedm, že?“ zeptal se Martin.

„Ano, přesně tak, byť doporučuji, aby jich nebylo příliš mnoho. V drtivé většině si myslím, že jednociferný počet stačí.“

„Mám dotaz,“ zvedla ruku Gabriela. „Jak jsme se bavili u segmentace, moje firma nedělá jenom nábor, ale i další aktivity. Například konzultace pro klienty, nebo bych mohla přidat kariérní poradenství pro lidi, případně, čistě teoreticky, něco naprosto mimo, jako je prodej ovoce. Lze toto všechno zaonačit tak, abych ve finále měla jeden Hodnotový řetězec? Přece jenom se bavíme o dosti odlišných činnostech a ponechme teď stranou vhodnost takového podnikání.“

„Dobrý dotaz a odpověď je celkem přímočará – potřebuješ více Hodnotových řetězců. Pokud bys šla tímto směrem, dokonce nejspíše potřebuješ více strategických obchodních jednotek. Jednoduše řečeno, bavíme se o více firmách v jedné, tedy alespoň z pohledu strategie. Tím bys pak narazila na potřebu přidání korporátní úrovně a taktéž horizontální strategie, jak jsme se bavili krátce před obědem.“

„Ano, máš pravdu, a už tehdy jsem nad tím spekulovala. Nicméně, po dnešku se spíše chystám škrtat s cílem zaměřit se především na nábor, takže jeden řetězec mi bohatě stačí.“

„Rozumím, a kdybys v budoucnu potřebovala pomoc, stačí se ozvat. Teď však zpátky k aktivitám. Primární jsou jasné, ale co ty podpůrné?“ nadhodil jsem.

„Když si vezmu hned tu první primární aktivitu z mého řetězce, tedy ‚marketing a obchod‘, je jasné, že abych ji mohl dělat, potřebuji zabezpečit několik věcí,“ začal Martin. „Za prvé, je potřeba zvládnout nábor lidí, jinak nevím, kdo by tu činnost dělal. Za druhé, potřebuji skvěle zvládnout jejich etablaci do firmy a zajistit, aby následovali procesy, jinak udělají více škody než užitku. Za třetí, potřebuji pro ně hardware a software…“

„Na chvilku tě zastavím, Martine. Jdeš správným směrem, zároveň si ujasněme jednu věc. Je to všechno jak říkáš – pro každou primární aktivitu, ve tvém případě ‚marketing a obchod‘, je potřeba přemýšlet nad podpůrnými aktivitami. Řekl jsi, že potřebujete dobře zvládnout nábor a etablaci, což souhlasí, jelikož se opravdu o aktivity jedná. Nicméně ‚hardware a software‘ nejsou aktivity, ale…“

„Zdroje pro ty aktivity!“ zvolal Martin, přičemž si poklepal po čele.

„Ano, správně. Naprosto si uvědomuji, že jsem teď děsný hnidopich, ale mám k tomu dobrý důvod. V Hodnotovém řetězci jsou jen a pouze aktivity, nicméně, zdroje k nim budeme rovněž analyzovat, takže se dočkáte. Dobrou pomůckou je, že aktivita z podstaty věci obsahuje sloveso, i když někdy může taková formulace vyznít poměrně směšně. Například samotná aktivita ‚marketing a obchod‘ by tam měla sloveso mít, ale jelikož je jasné, o co jde, tak jsem s tím nechtěl prudit, jen na tento detail prosím nezapomínejte, bude totiž velmi důležitý při analýze.“

„Rozumím. Pro každou z primárních aktivit se mám tedy sám sebe zeptat, jaké podpůrné činnosti pro ni dělám. Takže například jaké aktivity z pořizování vykonávám pro marketing a obchod, jaké aktivity z pořizování dělám pro odsouhlasení potřeb s klientem a tak dále, že?“

„Ano, ještě předtím si však ty podpůrné aktivity musíme vysvětlit, bez ohledu na to, že je máte v obrázku celkem podrobně rozepsané. Zkušenost mi totiž říká, že se lidem často pletou,“ odpověděl jsem.

„Což je přesně můj případ,“ zamrmlal Alex sám pro sebe.

„Skočme tedy do toho. První podpůrné aktivitě se obvykle říká pořizování. Co je tím asi myšleno?“

„Nákup všech možných součástek pro výrobu, ale i zmiňovaného hardwaru a softwaru, že?“ zeptala se Gabriela.

„Ano, správně a zkuste přemýšlet v širším kontextu. Co ještě pořizujete? Jaké zdroje nakupujete?“

„A co tak informace, případně data?“ zeptal se Alex.

„Jakkoliv divně teď budu znít, dodal bych ještě ‚pořizování lidí‘, i když tato činnost je spíše součástí té třetí podpůrné aktivity. Sice, pokud by se jednalo o nějakého školitele na krátkou dobu…“ přemýšlel nahlas Martin.

„Dává mi smysl, jak nad tím přemýšlíte. Jdeme dál. Teď druhá podpůrná aktivita nazývající se technologický rozvoj, zpravidla dělá lidem pěkný problém. Co myslíte, proč je tomu tak?“

„Teď už alespoň vím, že různé výrobní linky nebo klidně online nástroje by nebyly správně, protože se jedná o zdroje k aktivitám,“ řekl Martin.

„Jak si ten obrázek čtu, mám pocit, že slovo ‚technologický‘ je celkem matoucí. Chápu správně, že se tím myslí dokonce i vývoj produktů, tvorba například obchodních postupů, procesů a tak dále?“

„Výborně, Gabrielo. Nenechte se zmást tím slovem ‚technologie‘. Chápu, že často evokuje nějaké zařízení, avšak má daleko širší význam, tak na to nezapomeňte. Možná nejlépe pochopitelnou podpůrnou aktivitou je ta třetí – práce s lidskými zdroji. Co myslíte?“

„Jasně, tam moc není o čem. Prostě všechno od náboru, respektive ‚pořizování lidí‘, přes nalodění do firmy, rozvoj, odměňování a tak dále,“ uzavřel Martin a ostatní přikyvovali.

„Výborně. Vrhněme se tedy na tu poslední podpůrnou aktivitu, pro kterou se používá takový hezký název ‚infrastruktura‘, nicméně, ve skutečnosti by se dal použít i název ‚co mi zbylo, dám na jednu hromadu a vymyslím tomu nějaký dobře znějící název‘.“

„Patriku, jak se tak dívám, do infrastruktury patří oblasti jako finance, právo, dokonce i vize nebo strategie,“ začala Gabriela načež jsem povzbudivě přikyvoval. „Chápu, že například práci s lidskými zdroji lze analyzovat konkrétně pro každou primární aktivitu, ale moc mi takový postup nedává u infrastruktury smysl. Alespoň ne obecně.“

„A máš naprostou pravdu, dobrý postřeh. Ta poslední podpůrná aktivita se jakožto jediná řeší zpravidla samostatně, protože, já nevím, rozvoj firemní kultury budeš spíše dělat obecně na úrovni celé firmy a ne specifiky pro obchod nebo servis.“

„Takže pokud to shrnu, lze říct, že principiálně máme libovolný počet primárních aktivit, jež se liší napříč podniky a k nim čtyři základní podpůrné aktivity?“ přemýšlel Martin.

„Ano i ne,“ usmál jsem se rychle pokračujíc, když Martin zvedl obočí. „Ano, primárních aktivit může být teoreticky libovolný počet, ale jak jsem říkal, spíše půjde o jednociferné číslo. Ne, sekundární aktivity nejsou nutně čtyři…“

„Ale Patriku, vždyť tak se tento model standardně prezentuje. Je s tím něco špatně?“ zeptal se Alex zmateně.

„Špatně s tím není vůbec nic, jenom chci říct, že ve vaší konkrétní situaci můžete potřebovat malinko jiné rozložení. Představte si, že například aktivity spojené s právem jsou pro většinu primárních aktivit fakt důležité. Nic vám nebrání si je z infrastruktury prostě vyjmout a považovat za samostatnou podpůrnou aktivitu. Nejedná se o žádnou kritiku toho modelu, právě naopak. V praxi se počítají výsledky, ne správnost dle knížky, tak se toho nebojte a přistupujte ke všemu hravě.“

„To je slovo do bitvy,“ zasmála se Gabriela.

„Poslední dotaz z mé strany, než se pustíme do praktikování,“ začal jsem a napil se citronády, která ale byla výrazně kyselejší, než mi bylo po chuti.

„Pošlu vám na email editovatelnou verzi Hodnotového řetězce. Vaším úkolem bude jít u primárních aktivit malinko hlouběji a zkusit je rozepsat na dílčí aktivity. Víte, co tím myslím?“

„Já asi rozumím,“ odpověděl Martin. „Mám vzít například primární aktivitu ‚Vývoj webu‘ a napsat, že pod ni patří samotný vývoj, tedy programování, pak testování a nakonec prezentace klientovi? Jakožto dílčí aktivity?“

„Ano, přesně jak říkáš. Výhodou je, že se takto dokážeme ponořit o úroveň hlouběji a bude pak mnohem snazší identifikovat zdroje. U podpůrných aktivit v podstatě uděláte to samé, akorát se prosím pořád držte pravidla, že řešíme úroveň strategie, nikoliv operativy. Nebude nám moc platné, když by Martin k tomu vývoji napsal, že musí nejprve zapnout počítač. Vypíšete jen ty nejpodstatnější činnosti, které děláte, abyste umožnili primární aktivitě probíhat. Tedy až na infrastrukturu, tam jsou spíše činnosti, které ovlivňují jak aktivity primární, tak ty podpůrné, ať už se jedná o formulování vize nebo rozvoj firemní kultury. Všechno jasné? Kdyby cokoliv, jsem tady.“

„Jdeme na to!“ zvolal Martin s očekáváním.

„Skvěle, posílám email, dáme tomu tak deset minut.“

Vyhrazený čas na aktivitu uběhl, tak jako ostatně vždy, příliš rychle. Nebylo však mým cílem, aby celou analýzu zpracovali dokonale, i když z toho co jsem viděl, se zdáli být na dobré cestě, načež mi nesmírně odlehlo.

„Čas nám tedy pomalu vypršel,“ ozval jsem se tiše a nechal jim pár vteřin pro návrat do reality.

„Myslím, že bude hodnotné, pokud se podíváme alespoň na jeden z vašich modelů. Troufne si ho někdo z vás sdílet?“

Všichni zvedli ruce a Martin i tentokrát ukázal na Gabrielu, která však byla proti.

„Jsi moc galantní, ale už minule jsem vás předběhla, takže teď je řada na jednom z vás dvou.“

„Martine, štafeta je tvoje. Zítra tě čeká náročná schůzka a sdílení ti může pomoct,“ řekl Alex.

„Přesvědčili jste mě tedy,“ odvětil a na oba se usmál. „Patriku, posílám ti všechno na email, ať ten obrázek promítneš, když už máš zapojený počítač.“

Krátce jsem přikývl a klikl na přiložený soubor.

Rozpracovaný hodnotový řetězec (Martinův příklad): podpůrné aktivity (infrastruktura, práce s lidskými zdroji, technologický rozvoj, pořizování) a pod nimi primární aktivity s konkrétními činnostmi: marketing a obchod, odsouhlasení potřeb a právní úprava, design, vývoj, servis.

Dal jsem jim chvilku, aby se v obrázku zorientovali.

„Myslíš, že nám k tomu můžeš říct pár slov?“

„Jistě, rád. Jako první je důležité zmínit, že moje firma se zabývá tvorbou webových stránek, zejména pro velké nadnárodní korporáty. Mám takovou mantru, že si vybíráme nejtěžší projekty, opravdu ty největší špeky a na jejich tvorbu pak potřebujeme nejkvalitnější lidi v oboru. Děláme hodně edukativních webinářů a případových studií, z nichž generujeme leady. Ty pak naši obchodníci oslovují a pečlivě vybírají potenciální zákazníky. Pokud má někdo zájem o spolupráci, ale my ne, tak ho za provizi doporučujeme dál.“

„Dává mi smysl doplnit tuto provizní činnost rovnou do primární aktivity ‚Marketing a obchod‘,“ poznamenal jsem a Martin jen zvedl palec na znak, že rozumí, přičemž si všechno hned zapsal.

Po chvilce pokračoval: „Další věc, kterou chci vypíchnout, je, že velmi dbáme na systém organizace.“

„Co konkrétně myslíš systémem, pokud se mohu zeptat?“ ozval se Alex.

„Myslím tím, že máme fakt pečlivě nastavené procesy, vzdělávání, návody, etablaci a tak dále. Mimochodem přesně to jsem říkal Gabriele v souvislosti s naším obchodním oddělením, když zmiňovala ty její IT recruitery s velkou vyjednávací silou. Každopádně, zaměstnáváme spíše juniorní obchodníky, ale systém je vede tak, že nezakopnou a stačí jim hlavně talent. Alespoň pak nevyšiluji, když občas někdo skončí, což se při odchodu seniora říct nedalo. Jak o tom tak povídám, dostávám se k myšlence, že na náboru jsme taktéž hodně zapracovali a dovolím si říct, že jsme v něm fakt dobří. Patrik vám řekne, kolik mě s tím systémem a náborem trápil,“ dokončil a s lišáckým úsměvem na mě mrkl.

„Mohu opravdu potvrdit,“ odvětil jsem, přičemž mi zacukalo koutkem, „že Martin byl i v tématu managementu a náboru podobně tvrdohlavý jako u strategie, a podívejte, kam to za poslední čtyři roky dotáhl.“

Gabriela s Alexem se jen chichotali, načež Martin odevzdaně kroutil hlavou.

„Mám otázku. Můžeme už teď na základě Martinova modelu určit, z čeho plyne jeho konkurenční výhoda?“ zeptala se Gabriela.

„Už jsme blízko, ale ještě ne. Teď spíše rozestavujeme figurky na šachovnici. Hra začne až za chvilku. Na druhou stranu, je to dobrá připomínka. Co myslíš, Martine, alespoň takto pocitově, z čeho by mohla tvoje konkurenční výhoda plynout? A jakou strategii sleduješ?“

„Chci sledovat fokální strategii diferenciace, což se nám tak nějak dařilo i do teď. Na druhou stranu, kolikrát jsem šel do naprosto zbytečných a nerentabilních projektů, protože mě prostě nadchly. Konkurenční výhodu i můj vysoký zisk však vidím jasně. Vyvěrá z toho, že dokážeme identifikovat vhodné projekty, které můžeme na rozdíl od jiných opravdu zvládnout, jelikož máme ty nejlepší lidi. Takže ano, lidé jsou moje konkurenční výhoda, řekl bych.“

Chvíli jsem přemýšlel, jestli reagovat, rozhodl jsem se však, že si to nechám na později.

„Děkuji za sdílení, Martine, a jelikož jste v dobrém mentálním zdraví přežili až do teď, podíváme se před samotným hledáním konkurenční výhody na poslední oblast. Nejedná se o nic jiného, než o tolikrát zmiňované zdroje. Když jste ale vstřebali toto téma, všechno ostatní už bude brnkačka.“

„Dáme si pět minut pauzu? Musím zavolat řidiči, který nás bude vézt na

letiště a vše si s ním potvrdit,“ zeptal se Martin.

„Jasná věc, pět minut a pak dokončíme rozestavení naší pomyslné šachovnice.“

Poznámky

  1. ČERVENÝ, Radim, Alena HANZELKOVÁ Miloslav KEŘKOVSKÝ. Korporátní strategie: krok za krokem. Praze: C.H. Beck, 2016. C.H. Beck pro praxi. ISBN 978-80-7400-620-3. ↩
  2. Enduring Ideas: The 7-S Framework. MCKINSEY & COMPANY. McKinsey & Company [online]. [cit. 2023-10-23]. Dostupné z: https://www.mckinsey.com/capabilities/strategy-and-corporate-finance/our-insights/enduring-ideas-the-7-s-framework ↩
  3. PORTER, Michael E. Competitive advantage: creating and sustaining superior performance. New York: Free Press, 1985. ISBN 0-02-925090-0. ↩
  4. PORTER, Michael E. Competitive advantage: creating and sustaining superior performance. New York: Free Press, 1985. ISBN 0-02-925090-0. ↩