Strategie ukovaná praxí

Kapitola 10: Hodnotné zdroje

16:22.

Jelikož Martin nakonec telefonoval jenom pár minut a každý z nás byl ještě pořád relativně odpočatý, bez zdržování jsme se vrhli na další téma.

„Takže zdroje,“ řekla Gabriela na úvod, hned jak všichni zaujali svá místa.

„Takže zdroje,“ přikývl jsem. „Z našich předchozích diskusí je vám asi jasné, že z pohledu strategie se jedná o širší pojem, než se na první pohled může zdát. Dokonce lze říct, že zdroje se v tomto kontextu často rozdělují na hmotné, nehmotné a schopnosti.62 Ty hmotné si samozřejmě umíte představit, jen bych dodal, že do nich klidně můžete započítat i geografickou lokalitu. Co ale ty nehmotné?“

„Řekla bych, že asi nejjednodušším příkladem je nehmotný majetek jakožto software, různé licence, značka a tak podobně,“ ozvala se Gabriela.

„Velmi správně. Podle mě je elegantní i rozdělení na lidský a organizační kapitál,63 jelikož dobře popisuje zmiňované schopnosti. Lidským kapitálem jsou myšleny všechny znalosti, dovednosti, zkušenosti, know-how, no prostě použijme pro jednoduchost název kompetence. Do organizačního kapitálu pak patří všechno od systému, procesů, koordinace, vztahů, reputace až po oblasti jako firemní kultura. Nezapomeňme taktéž na kompetence lidí, které dokážete jakožto firma v systému udržet i v případě, že by od vás odešli. Je zatím všechno jasné a srozumitelné?“

„Podle mě si jenom musíme zvyknout na představu, že se prostě jedná o širší vymezení. Přemýšlím však, že ne všechny zdroje jsou pro nás stejně významné, no ne?“ řekla Gabriela a kousala si do spodního rtu jako vždy, když jí mozek fungoval na plné obrátky.

„Ojoj! Tak to jsi trefila hřebíček na hlavičku!“ zareagoval jsem s nadšením. „Přesně o tom tématu se chci bavit, jelikož reprezentuje jeden z klíčů ke konkurenční výhodě.“

Na chvilku jsem se odmlčel snažíc se v rychlosti vymyslet vhodný příklad.

„Je motorová pila hodnotným zdrojem?“ zeptal jsem se zároveň přemýšlejíc, proč musel můj mozek přijít zrovna s tímto příkladem.

„Jak se to vezme,“ ozval se Martin. „Kdybych měl firmu, poskytující ořezy stromů, tak je pro mě pila velmi hodnotným zdrojem, kdežto v mé IT firmě by té hodnoty moc nepřinesla. Na druhou stranu, možná kdybych ji začal využívat při jednání s klienty…“ dodal a všichni jsme vybuchli smíchy.

„Výborně jsi to shrnul, Martine. Existují zdroje, a je jich opravdu hodně, které jsou neoddiskutovatelně hodnotné. Mimochodem, samotné slovo ‚hodnotné‘ prosím vnímejte tak, že díky nim jsme schopni tvořit hodnotu pro zákazníka. Ale zpátky k tématu. Jestli je zdroj hodnotný nebo nikoliv je pochopitelně subjektivní z pohledu každé firmy. Co například takový internet, počítač nebo telefon? Asi nemá smysl diskutovat o tom, že se jedná o hodnotné zdroje, dokonce i pro vaše podnikání. Zajímavým myšlenkovým experimentem je představa, co by se asi tak dělo, kdybyste těmito zdroji nedisponovali?“

„Expresně rychle bychom skončili, případně by se naše podnikání velmi, ale fakt velmi ztížilo,“ řekla Gabriela a ostatní přikyvovali.

„Jinak řečeno, bez nich bychom se ocitli na cestě ke konkurenční nevýhodě,“ dodal Alex.

„Bingo! Přesně tak. Jedná se o zdroje, které pro vás mají sakra hodnotu, nicméně, samotný fakt, že máte internet nebo telefon, vám asi konkurenční výhodu nezabezpečí. Proč?“

„Protože si je může koupit každý,“ pokrčil Martin rameny.

„No jistěže. Existují zdroje, jež jsou pro vás velmi hodnotné, a bez nich skončíte s konkurenční nevýhodou. Ať je příkladem klidně ten internet nebo počítač. Zároveň vám tyto zdroje samy o sobě ani náhodou konkurenční výhodu nepřinesou, protože si je prostě může koupit víceméně každý. Pokud je však dokážete využívat lépe než ostatní, to už je jiná písnička. Obecně lze ale říct, že vám při správné aplikaci umožní mít minimálně konkurenční paritu, tedy být na tom plus minus autobus jak konkurence.“

„Pořád musím myslet na toho obchodníka, který mi chtěl prodat relativně levný software s tím, že nám přinese konkurenční výhodu,“ neodpustil si poznámku Martin.

„Takže správnější by od něj bylo říct, že jeho koupí eliminuješ konkurenční nevýhodu, protože ho například už všichni konkurenti používají?“ zeptala se Gabriela.

„Rozhodně by se jednalo o korektnější způsob,“ přikývl jsem. „Tím se vlastně dostáváme k tomu, že hodnotné zdroje ke konkurenční výhodě nestačí. Moje otázka proto zní, jaké vlastnosti by ty zdroje musely mít, aby se jim něco takového mohlo povést?“

„Řekl bych, že výhodou a zároveň nevýhodou oněch hodnotných zdrojů je jejich snadná dostupnost. Proto mě napadá, co tak zdroje, které si jen tak nekoupíš?“ navrhl Martin.

„Přesně, měla jsem stejný tip!“ zvolala Gabriela.

„Tak vidíte, žádná raketová věda,“ přitakal jsem. „Zdroje, jež jsou hodnotné a zároveň je nelze tak snadno získat, se nazývají vzácné.“

„Předpokládám, že tím ale nemyslíš situace jako například výpadek polovodičů, kdy bylo fakt těžké nějaké sehnat, že? Ptám se jen proto, že jsme to řešili v jedné firmě, kde mám podíl, a konkurenti s přístupem k těmto zdrojům získali určitou výhodu,“ řekl Martin.

„Principiálně i taková situace do naší úvahy spadá. Otázkou však je, jak dlouho lze konkurenční výhodu založenou na aktuálním nedostatku nějakého zboží udržet,“ odpověděl jsem.

„Popravdě, moc dlouho ne. Nakonec jsme celou situaci vyřešili poměrně rychle,“ přiznal Martin.

„Již několikrát zmiňovaným pravidlem je, že pokud lze zdroj koupit na běžném trhu zboží a služeb, tak spíše vzácný není. Odmysleme si proto na chvilku tyto snadno dostupné zdroje. Napadá vás něco ve spojitosti se vzácností?“

„Co tak znalosti, zkušenosti nebo prostě ty kompetence?“ nadhodila Gabriela.

„Hezký příklad! U těch pak hodně záleží, jestli je má firma nějak zabudované do systému, nebo platí, že odejde-li člověk, tak s ním jdou i kompetence.“

„Patří tam i systém firmy? Ve smyslu všech vytvořených procesů, postupů, no prostě to, co zabezpečuje, že firma funguje jako hodinky, i když tam nejsem?“ zeptal se Martin.

„Samozřejmě! A taktéž nezapomínejme na oblasti, jako jsou vztahy, firemní kultura, značka a tak dále. Jednoduše všechno, co je hodnotné a zároveň na trhu velmi špatně dostupné.“

„No a co lidé?“ přemýšlel Martin.

Na chvilku jsem se musel zamyslet. Od momentu, kdy Martin načrtnul, že jeho konkurenční výhoda stojí na lidech, mi bylo jasné, že k této diskusi dojde.

„Myslíš své vysoce kompetentní programátory, že?“ zeptal jsem se.

„No jasně, ty jen tak neseženeš. Sám víš nejlépe, o jak náročný úkol se jedná, a i přesto jsme v něm fakt dobří.“

„Máš pravdu, v náboru nepochybně excelujete. Jen se, prosím tě, Martine, zamysli nad tímto – je tvoje firma tak dobrá díky těm samotným programátorům, nebo díky tomu, že je dokážete v každé situaci sehnat?“

„Hmm. Popravdě nevím, jak odpovědět, musím tu myšlenku zpracovat,“ řekl Martin se staženým obočím. „Teď se tím však nezdržujme, budu ale nad tvojí otázkou přemýšlet,“ dodal.

„Rozumím, a kdyby cokoliv, neváhej mi do toho skočit. Známe tedy první dva, jak bych to nazval, schody ke konkurenční výhodě z pohledu zdrojů. Tím prvním jsou zdroje hodnotné a tím druhým zdroje vzácné, přičemž platí, že čím výš kráčíme, tím spíše dokážeme onu výhodu udržet. Zkusíte uhodnout, co je třetím schodem? Co je ještě větší eso v rukávu než tvorba hodnoty a zároveň špatná dostupnost?“

Bylo z nich cítit vrcholné soustředění a ticho přerušovalo jenom štěbetání ptáků ze zahrady.

První se nakonec ozvala Gabriela: „Hele, a co nějaká licence nebo patent? Bez nich mám smůlu a nedá se s tím nic moc dělat.“

„Velmi dobře! Vlastně jsi částečně trefila do černého,“ přikyvoval jsem s uznáním nad její bystrou myslí.

„Tou třetí úrovní jsou fakt špatně imitovatelné zdroje nebo přesněji řečeno nedokonale imitovatelné zdroje. Důvodů, proč tomu tak je, existuje několik a takové ty tři základní64 jsou za prvé unikátní historické podmínky, jako je například výhodná lokalita, kterou disponujete již dlouho a nelze ji jen tak imitovat. Za druhé, sociální komplexnost jako například vztahy s dodavateli, reputace, firemní kultura nebo i osoba zakladatele. Do třetice pak takzvaná nejednoznačnost, kdy se bavíme o natolik komplexním propojení zdrojů, že je téměř nereálné odhalit, na čem výhoda vlastně stojí, natož ji ještě imitovat. Někteří autoři pak tuhle myšlenku elegantně rozvíjejí o další témata,65 jako je například takzvaná závislost na minulém vývoji, přičemž asi nejlepším příkladem je značka firmy, protože její historii a odkaz prostě nezkopírujete. Dále pak unikátnost, čímž se myslí právě ty patenty, licence a tak podobně. Nesmíme však zapomenout na případy, kdy by vlastně nebylo tak těžké nějakou firmu imitovat, ale jednalo by se o ekonomický nesmysl, protože trh je už moc přesycený. Což jen podtrhuje, jak velmi důležitá je segmentace, o které již byla řeč.“

„Kolik těch úrovní zdrojů neboli schodů, jak jsi je nazval, existuje?“ zeptal se Martin.

„Víte to, co jsem vám popsal, vychází z modelu, pro jehož název se používá zkratka VRIN a přišel s ním Jay Barney.66 Asi nejlepší bude, pokud si ho graficky znázorníme,“ řekl jsem beroucí do ruky fixu.

„To první písmenko ‚V‘ znamená v angličtině valuable, pro nás hodnotný, což je prvním schodem k udržitelné konkurenční výhodě plynoucí ze zdrojů. Druhé písmeno vychází ze slova rare, tedy vzácný, a třetí souvisí se slovním spojením imperfectly imitable, tedy špatně imitovatelný zdroj. První tři schody už ale známe a nebudu vás napínat, poslední, čtvrté písmeno ‚N‘ znamená v podstatě nesubstituovatelný.“

„Chápu správně, že se opět bavíme o substitutech, jež jsme diskutovali před obědem v souvislosti s produkty, akorát teď se zaměřením na zdroje?“ vstoupila do diskuse Gabriela.

„Ano, přesně tak.“

„Můžeš nám říct nějaké příklady? Ten model znám ze školy, ale nikdy jsem mu moc nerozuměl,“ přidal se Alex.

„Určitě. Představte si následující situaci,“ začal jsem. „Dejme tomu, že máte opravdu dobrý vztah se zákazníky, což je i důvod, proč od vás neodcházejí. Shodneme se, že něco takového se špatně imituje, nicméně, existuje nějaký substitut, kterým lze takový vztah nahradit? Jinak řečeno, nějaký úplně jiný zdroj, který ani nemusí být vzácný, natož neimitovatelný, a i přesto má takovou moc?“

„Co tak dát těm zákazníkům smluvní podmínky ztěžující odchod?“ nadhodila Gabriela.

„Taky mě to napadlo,“ přikývl jsem.

„Nebo použít při vyjednávání onu motorovou pilu,“ zamrmlal si Martin sám pro sebe.

Gabriela vedle něj jen přetočila oči.

„Příkladů existují mraky,“ pokračoval jsem, „například konzultant může mít velmi unikátní kompetence, pro které si ho klienti cení a nelze je snadno imitovat jinými konzultanty. Nicméně, klidně i menší firma dokáže kompetence jednoho konzultanta substituovat jednoduše týmem lidí. Jiným příkladem je můj známý, který má v podniku specifickou výrobní linku, což se konkurenci fakt špatně imituje, protože vlastní patenty na různé součástky a je za tím množství know-how. Avšak jeden konkurent se rozhodl přesunout závod do země s levnou pracovní silou, kde se většina výroby dělá ručně. Takto chce dosáhnout efektivní výroby těch samých součástek, které produkuje i firma mého známého. Akorát samozřejmě bez té specifické výrobní linky. Jestli nakonec celou substituci zvládne tak, aby byla rentabilní, nevím, ale minimálně se jedná o zajímavý příklad substituce stroje člověkem.“

„Začínám mít neblahý pocit, že stavět konkurenční výhodu na specifických lidech je fakt špatný nápad. Zejména když vidím všechny ty další úrovně VRIN modelu,“ ozval se Martin a kroutil při tom hlavou.

„Nemusí to dopadnout dobře,“ přikývl jsem. „Na druhou stranu, osoba zakladatele nebo charismatický vůdce může být klidně neimitovatelným zdrojem, tedy VRI, a taky se bavíme o člověku. Dejte mi vteřinku a dokreslím ten obrázek,“ dodal jsem.

Schodiště konkurenční výhody. Základ tvoří vhodné využití zdrojů, nad ním schody: nehodnotné, hodnotné (V), vzácné (R), neimitovatelné (I) a nesubstituovatelné (N). Nehodnotné zdroje vedou ke konkurenční nevýhodě, hodnotné ke konkurenční paritě, další schody ke spíše krátkodobé konkurenční výhodě a k cestě za dlouhodobou konkurenční výhodou; spíše dlouhodobá výhoda vzniká s inovacemi a neustálým zlepšováním.

„Tak, tady ho máte. Čtyři úrovně VRIN. Jak jsme si říkali, pokud nemáte hodnotné zdroje, nebo máte hromadu těch pro vás nehodnotných, skončíte spíše s konkurenční nevýhodou, viz IT firma dělající weby bez internetu. Různé výzkumy pak naznačují, že pokud disponujete jak hodnotnými, tak vzácnými zdroji, máte potenciál dosáhnout konkurenční výhody alespoň krátkodobě, čímž je obvykle myšleno pár let.67 Pokud máte některé zdroje nejen na úrovni VR, ale jsou dokonce neimitovatelné, potažmo dokonce nesubstituovatelné, tedy alespoň VRI, případně VRIN, vaše šance se zvyšují. V takovém případě totiž máte potenciál udržet konkurenční výhodu i déle, respektive opakovaně odrážet pokusy konkurentů o vaše zkopírování. Schválně zdůrazňuji ‚máte potenciál‘, protože pokud ty zdroje vhodně nevyužijete a nezapojíte do firmy, jsou vám k ničemu.“

„Takže pokud bych i měl zdroj, který je, dejme tomu, velmi špatně imitovatelný, ale není pro mě osobně hodnotný, tak mi je k ničemu, že?“ zeptal se Alex.

„Samozřejmě. Pokud ti dám, já nevím, jako jedinému licenci k výrobě nějakého speciálního sýru, tak i kdyby splňovala ostatní tři schody RIN, ve tvém podnikání se zápisníky by sis s ní mohl leda tak vytapetovat.“

„V tom obrázku máš na vrchu napsané ‚Inovace a neustálé zlepšování‘,“ ozval se Martin. „Chceš tím říct, že i kdybychom u některých zdrojů dosáhli úrovně VRIN a vhodně je využili, nemáme konkurenční výhodu garantovanou napořád? Tedy alespoň tu část, která plyne ze zdrojů.“

„Ano, máš pravdu. To, co tam je napsané, se snaží možná až příliš zjednodušeně sdělit myšlenku, jež se v angličtině říká dynamic capabilities68. Samotnou podstatu jsi však vystihl hezky – neusnout na vavřínech a pořád se zlepšovat, protože konkurenční výhoda, respektive její pilíře mohou zastarat, nebo být shozené ze stolu inovací, kterou bys nikdy nečekal. Co myslíte?“

„Ve své podstatě je celý ten koncept jednoduchý, spíše je potřeba si zvyknout přemýšlet v těchto intencích,“ řekla Gabriela.

„Souhlasím a mým cílem ani nebylo, abyste ho hned využívali perfektně. Daleko více mě totiž zajímá, jestli chápete, že ne každý zdroj je pro vás stejně důležitý. Zároveň se cítím klidněji, když vím, že máte nástroj, díky kterému oddělíte hodnotné zdroje od těch, které jsou alespoň vzácné.“

„Minimálně mi ten koncept celkem bolestivě rozbil představu o stavění konkurenční výhody na konkrétních lidech,“ řekl Martin už s větším optimismem.

„Přemýšlíš nad něčím, Gabrielo?“ zeptal jsem se sledujíc její mimiku.

„Rozumím tomu, že máme aktivity, a rozumím i tomu, že každá aktivita potřebuje zdroje, které už teď umíme jednoduše zhodnotit. Nejsem si ale jistá, jak mám v praxi všechno propojit a navíc do toho zaonačit jednu ze čtyř strategií, jež chci sledovat. Nebo jsem něco nepochopila?“

„Rozumíš tomu velmi dobře a ptáš se ve správný čas. Téma zdrojů totiž bylo tou poslední figurkou na naší pomyslné strategické šachovnici. Teď máme všechno, co potřebujeme, abychom mohli udělat poslední krok, kterým je analýza. Cítíte se na to?“

„Cítíme, ale nejdříve si dám chlebíček,“ dodal Martin už s jeho typickým úsměvem.

Poznámky

  1. COLLIS, David J. Cynthia A. MONTGOMERY. Corporate strategy: resources and the scope of the firm. Chicago: Irwin, c1997. ISBN 0-256-17894-1. ↩
  2. Barney, J. (1991). Firm Resources and Sustained Competitive Advantage. Journal of Management, 17(1), 99–120. https://doi.org/10.1177/014920639101700108 ↩
  3. Barney, J. (1991). Firm Resources and Sustained Competitive Advantage. Journal of Management, 17(1), 99–120. https://doi.org/10.1177/014920639101700108 ↩
  4. COLLIS, David J. Cynthia A. MONTGOMERY. Corporate strategy: resources and the scope of the firm. Chicago: Irwin, c1997. ISBN 0-256-17894-1. ↩
  5. Barney, J. (1991). Firm Resources and Sustained Competitive Advantage. Journal of Management, 17(1), 99–120. https://doi.org/10.1177/014920639101700108 ↩
  6. Huang, K.-F., Dyerson, R., Wu, L.-Y. and Harindranath, G. (2015), From Temporary Competitive Advantage to Sustainable Competitive Advantage. Brit J Manage, 26: 617-636. https://doi.org/10.1111/1467-8551.12104 ↩
  7. Teece, D.J. (2007), Explicating dynamic capabilities: the nature and microfoundations of (sustainable) enterprise performance. Strat. Mgmt. J., 28: 1319-1350. https://doi.org/10.1002/smj.640 ↩