Kapitola 11: Praktická implementace
16:57.
Boj trval jenom krátce, o to víc byl však intenzivní. Do zasedačky nám totiž vletěla vosa, kterou se Alex rozhodl vyhnat ven a tak několik minut máchal rukama. Bezvýsledně. Nakonec své tažení vzdal a frustrovaně si sedl, načež se dotyčná vosa s líným pohybem otočila a pomalu, demonstrativně vyletěla ven. Alex se na ni nevěřícně díval a kroutil hlavou.
„Za mě můžeme začít,“ ozval se Martin a odsunul na bok již prázdný talířek.
„Dobrá tedy. Vím, že jste unavení a melete z posledního, prosím vás však o poslední mentální vypětí, jelikož chci demonstrovat, jak si můžete dát celou interní analýzu elegantně dohromady a zároveň z ní vyvodit závěry.“
„Máš k tomu opět nějaký speciální nástroj?“ zeptal se Martin.
„Abych se přiznal, jen v tomto počítači jich mám asi patnáct,“ vzdychl jsem si.
„A nejraději bys nám ukázal všechny, že?“ usmála se Gabriela chápavě.
„Už mě znáš. Taková odbočka by nám však zabrala násobně více času, proto vám chtě nechtě ukážu jen jednu možnost, kterou považuji vzhledem k dnešku za vhodnou. Apeluji však, více než kdy jindy, jak velmi důležité je, abyste pak v praxi tyto nástroje modifikovali dle vlastních potřeb. Zároveň je jisté, že v praktikování nepůjdeme moc do hloubky, nicméně, dobrou zprávou zůstává, že i velmi povrchní analýza často odhalí více, než byste čekali.“
„Sem s tím tedy! O jaký nástroj se jedná a k čemu ho využijeme?“ zeptal se Martin, kterého chlebíček evidentně nakopl.
„Jedná se o obyčejnou tabulku, která syntetizuje všechno, co jsme si doposud o interní analýze říkali. Primární a podpůrné aktivity jsou naprostým základem. Tyto dva typy činností můžete následně rozdělit i jemněji na zmiňované dílčí činnosti – samozřejmě, jen pokud to dává smysl. Narážím tím například na situaci, kdy se Martinova primární činnost ‚Vývoj‘ v podstatě skládá z programování, testování a prezentace klientovi. Všechny tyto dílčí činnosti pak potřebují zdroje, což už víte. Výhodou pak je, že ta samotná tabulka po vás bude chtít nejen identifikaci zdrojů, ale taktéž jejich zařazení na stupnici VRIN modelu. Nezapomínejme však, že to nejsou jenom samotné činnosti a zdroje, které ke konkurenční výhodě přispívají. Kdo si pamatuje, co ještě nás zajímá?“
„Jak se tyto činnosti vzájemně ovlivňují? Jaké jsou mezi nimi vztahy?“ ozval se Alex.
„Ano. Některé vztahy jsou absolutně jasné, vezměte si například programování a testování. Čím pečlivěji je web naprogramován, tím míň chyb tester najde.“
Martin souhlasně přikyvoval.
„Nicméně, pak existují takové ty míň intuitivní vztahy například mezi technologickým rozvojem a prací s lidskými zdroji. V praxi doporučuji tupě vzít tabulku, sepsat si všechny kombinace primárních, respektive podpůrných činností a zamyslet se nad jejich vzájemnými vlivy.“
„Předpokládám, že v onom analytickém nástroji je zahrnutá i jedinečnost podniku versus provozní efektivita, že?“ zeptal se Martin.
„Velmi dobrý postřeh. Místo řečí vám tedy rovnou jednu tabulku ukážu a za chvilku si ji zkusíte vyplnit. Jsou v ní jen ty oblasti, které jsme dneska diskutovali, takže žádná překvapení se nekonají. Podívejte,“ ukázal jsem od počítače na projektor.

„Ty máš hodně rád systematický přístup, že?“ smál se Alex, když si tabulku prohlédl.
„Popravdě, daleko podstatnější je, že taková tabulka vás nutí jít krok za krokem a neexistuje, že na něco zapomenete. Uznávám však, že vypadá malinko obludně, nicméně, neukazoval bych vám ji, kdybych si nebyl jistý, že ji v praxi využijete.“
„Kolika řádků taková tabulka obvykle dosahuje?“ zeptala se Gabriela zvědavě.
„V případech, kdy dává smysl některé činnosti rozdělit ještě na dílčí aktivity, se dostanete zhruba ke čtyřiceti, možná šedesáti řádkům, ale záleží na komplexnosti primárních činností Hodnotového řetězce. Pocitově odhaduji, že Alex bude tak na polovině. Pokud však celou analýzu myslíte fakt seriózně, nebo je vaše organizace příliš komplexní a uděláte z toho pitvu na molekulární úrovni, snadno se dostanete na trojciferný počet řádků.“
„Taková analýza musí trvat neskutečně dlouho,“ řekl Alex a bylo na něm vidět mírné zděšení.
„Není čeho se bát. Dám vám na praktikování zhruba půl hodinky a jsem si celkem jistý, že i po tak krátké době hodně zjistíte. O nic méně důležité pak je se k samotné analýze pravidelně vracet, dělat úpravy, přehodnocovat a spekulovat,“ odpověděl jsem, načež všem evidentně odlehlo.
„Když budu tu analýzu dělat doma, mohu si vzít nějaký velký papír a psát si na něj?“ zeptala se Gabriela.
„Úplně tě chápu, taky bych preferoval fyzický papír, ale nedoporučuji to. Jednak je často potřeba něco změnit a promazat, to by však ještě šlo nějak vymyslet. Nicméně tabulkový software ti zpravidla umožní filtrovat, což je přesně ta funkce, kterou potřebuješ pro finální závěry. Představ si, že ti řeknu, abys mi vyselektovala všechny činnosti, které tě odlišují a disponují alespoň vzácnými zdroji. Nebo ty, které děláš lépe než konkurenti, případně aktivity, které konkurenti ani nedělají. A na něco takového by papír dobře neposloužil.“
„Škoda, ale chápu. Opravdu by se nejednalo o efektivní řešení. Máš ještě nějakou praktickou radu?“
„Osobně mám ve zvyku přiřadit každé primární i dílčí činnosti nějaké identifikační číslo, protože se v tom pak snáze orientuje, a taktéž je fajn mít sloupec pro poznámky. Kolikrát pomáhá si zapsat, proč jste se rozhodli tak či onak. Člověk se k analýze nakonec stejně vrátí a pak některá svá rozhodnutí nechápe.“
„Abych si to ujasnil,“ ozval se Martin. „Mám tedy přepsat všechno, co jsem zaznamenal v Hodnotovém řetězci do tabulky, kterou nám, předpokládám, pošleš a následně z celé analýzy vyvodit závěry, že jo?“
„Přesně tak, děkuji za shrnutí. Tabulku již máte na e-mailu a na vyplnění si dejme dvacet, možná třicet minut. Dochází nám čas, ale toto zakončení je velmi důležité. Bez praxe by vám do teď zmiňovaná témata nedala ani poloviční hodnotu.“
„Analýzu dokončíme, i kdybychom měli domů letět soukromým letadlem,“ řekl Martin s výrazem, ze kterého nám bylo jasné, že si nedělá legraci.
Nakonec nám celé cvičení zabralo asi pětatřicet minut. Martin totiž byl po přibližně půl hodině velmi blízko k dokončení a nepřicházelo pro něj v úvahu jen tak přestat. Když skončil, odtáhl se od počítače, sklopil obrazovku tak, aby mu nesvítila do obličeje a promnul si oči. I ostatní vypadali unaveně, ale zvědavost nás všechny poháněla kupředu.
„Tak co, jak se cítíte? Kromě toho, že vyčerpaně,“ dodal jsem s chápavým úsměvem.
„Já jsem všechno dokončila a už v průběhu vyplňování mi došlo několik zásadních věcí,“ odpověděla Gabriela tajemně.
„Já taky, nicméně odpovědi, které mi ta analýza nabízí, nejsou nikterak potěšující. Zároveň však cítím, že jsou správné,“ odpověděl zachmuřeně Alex.
„Jedná se o zrcadlo, které ukazuje pravdu, i když ne vždy příjemnou,“ zafilozofoval jsem. „A jelikož mám po té půlhodince odhad, jak na tom jste, dovolím si navrhnout hlubší pohled na Martinův případ. Jednak proto, že ty závěry mohou být klíčové pro jeho zítřejší diskusi, a taktéž proto, že má z vás asi nejkomplexnější analýzu.“
„Rozhodně, přesně to jsem chtěla navrhnout,“ řekla Gabriela.
„Zajímaly by mě pak ale i vaše závěry,“ řekl Martin.
„Máme tedy plán,“ přikývl jsem.
„Nejsem zastáncem názoru, že existuje jednotný postup, jak se ta tabulka musí procházet, takže bych začal u toho asi nejsnáze pochopitelného, tedy u provozu. Martine, mohu tě poprosit vyfiltrovat v tabulce aktivity, které si myslíš, že neděláte výrazně jinak než konkurence, ale zároveň jste v nich lepší? Já si mezitím budu psát poznámky.“
Martin si poradil s filtrací za pár vteřin a pak se chvilku zaujatě díval na monitor.
„Co tam vidíš?“ pobídl jsem ho.
„Vidím, že jsme o dost lepší v aktivitách, jako je etablace nováčků, retence zaměstnanců, tvorba systému organizace a samozřejmě v obchodu, kde si mimochodem myslím, že konkurenci fakt válcujeme. Na těchto aktivitách je zajímavé, že za nimi stojí zdroje, které jsem ohodnotil minimálně jako vzácné, a často se jedná o firemní kompetence, případně vytvořený systém. Alespoň se teď nebudu strhávat ze snu, když se mi bude zdát, co mě to stálo vybudovat,“ dodal pobaveně a já jsem měl co dělat, abych neprotočil oči.
„Je skvělé vidět,“ pokračoval, „že i v retenci lidí jsme lepší, protože od nás se fakt tolik neodchází, což mohu prokázat i na datech. Nicméně třešničkou na dortu zůstává, že zdrojem pro naši snahu o zvyšování retence lidí je firemní kultura. Dokonce se bavíme o zdroji na úrovni VRI, tedy ani konkurence nás jen tak neimituje! Mírným paradoxem, přiznávám, je, že mě nikdy nenapadlo si vědomě tyto oblasti spojit do jednoho obrázku.“
„Proč myslíš, že vaše firemní kultura není VRIN? Myslíš, že ji lze ve vztahu k retenci něčím substituovat?“ přemýšlela Gabriela.
„Penězi,“ pokrčil Martin rameny. „I firmy s nevýraznou kulturou mohou mít vysokou retenci, protože prostě lidi přeplatí.“
„Pracujete s firemní kulturou a obecně prostředím nějak systematicky?“ zeptal se Alex.
„Ano. Jedná se o oblast, do které sypu nejen zdroje, ale i své srdce. Mimochodem firemní kultura nás spolu s náborem i výrazně diferencuje od našich soupeřů. Tím, jak máme všechno podchycené, už přitahujeme jenom lidi, kteří se k nám hodí, a výsledkem je tak zdravá podniková kultura, o jaké jsem nikdy neslyšel.“
„Myslíš, že zdrojem například té retence bys mohl být i ty, jakožto osobnost zakladatele?“ zeptal jsem se, i když mi za ta léta bylo jasné, že tomu tak je.
„Ty jo, nevím. Zvláštní představa, ale něco na tom možná bude,“ přemýšlel Martin.
„Tebe rozhodně jen tak někdo nezkopíruje,“ smála se Gabriela.
„Mimochodem, nedá mi se nezeptat ještě na obchod, ve kterém jste o tolik lepší. Jak lze něčeho takového dosáhnout?“ zajímal jsem se.
„Pokud jde o to, jak být skvělým obchodníkem, tak musím říct, že máme výborné externí lektory, jež pro nás vybudovali firemní akademii, přičemž hlavní hvězda sedí vedle mě,“ odpověděl Martin ukazujíc na Gabrielu.
„Druhou věcí s tím spojenou je pečlivě nastavený systém, který funguje, a stačí se ním řídit, čímž myslím hlavně management, procesy a tak dále. Hodně jsem přemýšlel, jestli nás obchod odlišuje nebo ne, ale popravdě mám pocit, že ho vlastně neděláme nijak zásadně jinak než konkurence, akorát lépe. Získáváme více obchodních příležitostí a pak je z čeho vybírat. Tak nebo tak, vše stojí na zdrojích, jako jsou kompetence vestavěné do firmy a systém, přičemž oba jsou za mě zdroje vzácné, tedy VR.“
„Velmi zajímavé. Máš tam i nějaké aktivity, ve kterých excelujete provozem, přičemž za nimi stojí zdroje hodnotné, ne však vzácné?“ zeptal jsem se.
Martin se zatvářil tak kysele, že jsem měl co dělat, abych se nezačal smát.
„No jasně,“ odpověděl. „Programování. Na jednu stranu je pravdou, že sice děláme víceméně to samé co ostatní, akorát lépe, a tím se v očích zákazníků odlišujeme. Na stranu druhou, musím přiznat, že onu odlišnost netvoří samotné programování. Rozhodně ne ve smyslu, že ho děláme jinak, jsme prostě jenom lepší. Zároveň zdroje za celým vývojem webů jsou, mohu-li to tak říct, lidé a myslím tím konkrétní jednotlivce, které by šlo jmenovat. No a tyto zdroje jsou bezpochyby velmi hodnotné, ale po dlouhém přemýšlení si myslím, že o vzácnosti nemůže být řeč. Tato menší frustrace mě však přivedla k uvědomění, že možná nejde ani tak o konkrétní lidi, ale o skutečnost, že je dokážeme získat, etablovat a udržet, k čemuž se ještě dostanu.“
„Klidně na to můžeme navázat rovnou, Martine. Co tedy aktivity, které děláte výrazně jinak, respektive aktivity, které konkurence ani nedělá?“ povzbudil jsem ho.
„Už filtruji, vteřinku“ odpověděl krátce. „Začněme tedy aktivitami, které konkurence ani nedělá, jako je tvorba specifických případových studii z minulých projektů, jež byly fakt těžké a zajímavé. Zabírají nám popravdě spoustu času, ale následně je využíváme právě k webinářům nebo při obchodních schůzkách, a tím zpravidla potenciální zákazníky přesvědčíme, že jsme fakt jedničky. Další věcí je, že získáváme nezanedbatelné příjmy od našich soupeřů, kterým doporučujeme klienty, jež si nevybereme. Zvláštní je, že tento přístup by mohl kdokoliv zkopírovat, ale moc nevidím, že by se do toho někdo hrnul.“
„Myslíš, že ostatní prostě nemají takový převis poptávky nad nabídkou? Nebo jde o nějakou hrdost?“ zajímala se Gabriela.
„Popravdě myslím, že jedno i druhé. Nicméně další aktivita, kterou děláme zásadně jinak, je celá legislativní část. Máme poměrně velké klienty s interním právním oddělením, no a my jsme se rozhodli udělat to samé. Naši konkurenti tyto záležitosti kolikrát moc neřeší, případně jen povrchně.“
„Takové oddělení musí stát pěkný balík peněz,“ řekl Alex.
„Nemýlíš se a ono se popravdě většinou ani nic nestane, no pokud ano, může se snadno jednat o likvidační problém. Znám několik konkurentů, kteří tak dopadli. Benefitem navíc je, že pak máme mnohem větší respekt ze strany zákazníků a taktéž výhodnější podmínky.“
„A co aktivity, které konkurence dělá taky, ale vy jste v nich výrazně odlišní?“ zeptal jsem se.
„Určitě práce s firemní kulturou, o které jsem již mluvil. Následně pak nábor, který jiné firmy nejen o naší velikosti řeší velmi nesystematicky, případně externími agenturami. My jsme si vše spočítali a rozhodli se pro interního člověka. Toho ještě podporují různí stážisti a do samotného náboru se výrazně zapojují i naši interní vývojáři, což pak vede k neuvěřitelným výsledkům. No a tím se dostávám k lidem, kteří samotní možná vzácným zdrojem nejsou, avšak naše dovolím si tvrdit, nadprůměrné kompetence v náboru ano. Stejně tak propracovaný systém firmy a tedy i etablace jsou rozhodně vzácné a konkurenti je jen tak nezískají. Nemohu vynechat firemní prostředí, na kterém tolik makáme a dle Patrika možná i moje osoba. To všechno zajišťuje, že od nás lidé neodcházejí a teď plně cítím, jako kdybych konečně viděl jasně, byť jsem si s tou analýzou hrál jenom půl hodiny,“ zakončil Martin a vypadal mnohem spokojeněji.
„Což je v konečném důsledku lepší, než sis původně myslel, no ne?“ ozvala se Gabriela.
„Přijde mi celkem nebezpečné, kdyby tvoje konkurenční výhoda závisela na pár konkrétních lidech. Takto jde spíše o systém, kompetence a prostředí pevně zabudované do firmy. Pokud ty zdroje i správně využiješ, tak kvalitní lidi získáš kdykoliv. Samotné programování pak děláte ‚jenom‘ lépe, jelikož se spíše jedná o důsledek toho všeho před tím, no ne?“
„Vlastně máš pravdu. Děkuji moc za hezké shrnutí,“ odpověděl Martin.
„Jdete na to dobře a o vzájemném propojení činností se ještě budeme bavit detailněji. Nicméně, jak vás tak poslouchám, napadá mě podívat se na jednu další věc,“ začal jsem, „jak jednotlivé činnosti, konkrétně ty, co tě odlišují, působí na náklady?“
„Zajímavé, že se ptáš, zrovna jsem se na ně díval. Asi bych neměl být úplně překvapený, ale v podstatě všechny ty aktivity, tedy až na doporučování, nás stojí více než konkurenty.“
„Něco takového jsi přece zmiňoval před obědem, že?“ zeptal se mě Alex, načež si i sám odpověděl. „Snižování nákladů by mělo být cílem všech, ale v jistém momentu se budeme muset rozhodnout, jestli chceme mít vědomě o něco vyšší náklady, protože přispívají k diferenciaci. Těší mě, že jsou tyto věci hezky vidět i v praxi.“
„Máš pravdu a skutečně mohu velmi vědomě a racionálně říct, že do těchto aktivit při současné strategii nehodlám přestat investovat,“ přikývl Martin. „Popravdě jsem rád, že konečně plně chápu souvislosti. Doteď mi hodně lidí říkalo, že ty investice jsou zbytečné, ale už rozumím, proč je dělám a taktéž vím, že můj pocit byl správný.“
„Je radost s vámi takovou konverzaci vést,“ pochválil jsem je. „Stejně mě však zajímá, jestlipak Martine můžeš vyfiltrovat aktivity, které vás stojí méně než ostatní.“
Martin udělal pár kliků a po krátkém přemýšlení se usmál.
„Jak prosté,“ řekl. „Paradoxně právě obchod a pak i servis nás pravděpodobně stojí míň než ostatní a zdrojem toho všeho je samozřejmě zas a znova detailně nastavený systém. Ten nám umožňuje do těchto aktivit zapojit juniornější lidi a tedy i ušetřit na nákladech.“
„Výborně, děkuji Martine. Jak vidíte, když máte vše takto přehledně v tabulce, získáte daleko více kontextu. Velmi ale záleží, co váš mozek preferuje, protože pokud jste spíše vizuálně zaměřený typ, dávají smysl různé grafické variace. Některé ze zmíněných oblastí, jež Martin pojmenoval, jsem si dovolil zaznamenat do separátního grafu,“ řekl jsem ukazujíc na projektor.

„Existuje nespočet možností, jak si ten graf přepracovat. Někdo by použil barvičky nebo šipky dle toho, jestli vám dané aktivity snižují nebo zvyšují náklady. Pak do toho samozřejmě můžete zakomponovat i tržby. Možná si pamatujete příklad s mým Hodnotovým řetězcem, který začínal činností ‚Pasivní obchod a marketing‘. Rozhodnutí neobvolávat lidi aktivně a jen čekat na potenciální zákazníky je bezpochyby něco, co mě odlišuje. Možná by zákazníci takové rozhodnutí dokonce ocenili, cenou za něj však jsou pravděpodobně nižší tržby. Jinak řečeno, ne každá odlišnost tržby nutně zvyšuje.“
„Přemýšlím nad grafem, který jsi vytvořil dle toho, co říkal Martin,“ ozval se Alex. „Chápu správně, že jenom pravý horní rožek, tedy aktivity, které děláme výrazně jinak a zároveň u nich dosahujeme lepších výsledků, jsou ty, které přispívají k diferenciaci?“
„Ne ne ne, na to velký pozor!“ reagoval jsem možná rychleji, než bylo potřeba. „Podívejme se na celé téma ještě jednou. Opravdu by mě mrzelo, kdybyste v cílové rovince takto nešťastně zakopli. Ani ten graf, ani tabulka, kterou jsem vám ukázal, se neptá na diferenciaci, jen a pouze na to, co děláte jinak, stejně, lépe a tak dále. Zamyslete se prosím znovu. O čem je strategie diferenciace? Jak souvisí diferenciace s konkurenční výhodou? A jaká je spojitost se ziskem?“ dodal jsem demonstrativně píšíc na tabuli tolikrát omílaný vzorec.

„Diferenciace znamená, že mám něco, díky čemu jsou zákazníci ochotni platit nadprůměrné ceny, a tím si zvyšuji tržby, což vede při rozumných nákladech k vyššímu zisku. Naopak u nízkých nákladů jde o prodej za víceméně průměrné ceny, ale s významně nižšími náklady, což opět vede k vyššímu zisku,“ odpověděl rychle Alex, snažící se napravit svůj omyl.
„Správně a jsem moc rád, že ses zeptal. Asi se shodneme, že zákazníci nebudou Martinovi platit vyšší ceny než ostatním proto, že má fajn firemní kulturu a dělá dobře nábor. Za co mu ti zákazníci platí? Nemám sice data, ale vsadil bych se, že Martin celkem reálně může být v procentuálním vyjádření ziskovější než konkurence. Evidentně díky diferenciaci a ne nízkým nákladům. Jaká je tedy odpověď na tuto hádanku?“
„Jasně, platí mi za naprogramování webu, jaký ostatní jen tak nezvládnou vytvořit. Platí mi za hodnotu.“
„Přesně tak! A právě toto člověka intuitivně vede k úvaze, že když už programujeme lépe než ostatní, tak jsme v programování asi fakt dobří. A kdo programuje? No programátoři přece. Takže tam musí ležet naše konkurenční výhoda. Jasné jako facka. Přesně této chyby se Martin dopustil a ruku na srdce, kdo z nás by takto intuitivně nepřemýšlel? Problémem je, že v tomto případě se jedná o chybnou úvahu.“
„Je zvláštní, jak i prostředí vaší vlastní, relativně malé firmy může být natolik komplexní, že ji nedokážete jen tak pocitově analyzovat,“ řekl Martin.
„Takže nakonec všechny aktivity z toho grafu přispívají k Martinové strategii fokální diferenciace,“ shrnula Gabriela. „Nezáleží, jestli děláme odlišné činnosti, případně je vykonáváme jinak, nebo dokonce děláme to samé, akorát lépe, že? V konečném důsledku totiž společně přispívají k nadprůměrné hodnotě pro zákazníka, za kterou je pak ochotný adekvátně připlatit.“
„S tím naprosto souhlasím, akorát pro úplnost dodám, že ve fázi analyzování ještě najisto nevíš, jaká strategie bude vybrána,“ odpověděl jsem.
„Nicméně víme, že zákazníka primárně zajímá, jestli mu doručuješ za přiměřenou cenu hodnotu, kterou požaduje, přesně jak jsi řekla.“
„Takže pokud chci po Martinovi web, fakt mě nezajímá, jestli dělá nábor jinak než konkurenti, nebo jestli má lepší provozní efektivitu. Zajímá mě výsledek, tedy jestli mi daný produkt zvýší tržby, sníží náklady, nebo naplní nějakou potřebu,“ shrnula Gabriela.
„Přesně tak. Samozřejmě, nechci tím říct, že se zákazník vůbec nemůže zajímat o to, co a jak děláte. Pokud sice doručujete vyšší hodnotu než konkurence, ale například ničíte přírodu, nějaký dopad tam asi bude. Nechci však tuto myšlenku komplikovat, takže to shrnu ještě naposled. Ke konkurenční výhodě v diferenciaci, potažmo nízkých nákladech, přispívá nejen skladba Hodnotového řetězce, ale i provozní efektivita. Všimněte si však, že my jsme si v analytické tabulce činnosti opravdu rozdělili na ty, které děláme jinak, případně ty, které ostatní nedělají, a na aktivity, které dělají víceméně všichni, akorát jsme v nich lepší. Potřebuju se ujistit ještě jednou, že rozumíte proč, obzvlášť když tato oblast zákazníka nejspíš vůbec nezajímá.“
„Myslím, že tomu rozumím,“ začal Martin. „Ano, zákazníkovi zpravidla asi bude celá moje situace ukradená, hlavně že dostane, co chce. Na druhou stranu, já potřebuji chápat, z čeho konkurenční výhoda vyvěrá, abych ji mohl posilovat, případně eliminovat, co je potřeba. A tím vytvořím mašinu, která z pohledu zákazníka ve finále doručí hodnotu, jakou potřebuje.“
„Přesně tak, Martine. Sice si rozdělujeme činnosti na ty, které vykonáváme stejně, a na činnosti, které nás odlišují, avšak zejména proto, že konkurenční výhoda a strategie postavená čistě na dělání toho samého, může být snáze imitovaná. Všimněte si však, jak jsem opatrný v tom, co o provozu říkám, protože všechno může dopadnout jinak díky jedné proměnné, jež se nám vkrádá do výpočtů. Tou proměnnou jsou samozřejmě…“
„Zdroje,“ dodal Alex. „Mohu totiž disponovat zdroji, díky nimž ani tu provozní aktivitu nebude snadné zkopírovat a teoreticky nakonec stejně konkurenční výhodu získám.“
„Ano, rozumíte tomu všichni tři, což mě těší,“ vydechl jsem si.
„Blížíme se do finále a chybí nám poslední věc, a tou jsou vzájemné vztahy. Jedná se o cvičení, které si vyloženě doporučuji nakreslit, ať už na papír nebo na tabuli, protože je zpravidla celkem komplexní. Martine, co sis napsal ke vzájemným vztahům, případně co tě v průběhu diskuse napadlo? Já všechno zaznamenám na tabuli.“
„Vážení přítomní. Sešli jsme se tady, abychom…“ začal Martin dramaticky, avšak přerušil ho Gabriely smích.
„Teď vážně,“ pokračoval s úšklebem. „Začnu tím, co jsme si už říkali. Získáváme fakt těžké projekty, které dokážeme zvládnout díky šikovným lidem. Ty máme proto, že dobře zvládáme nábor a to nejen kompetenčně, ale i díky aktivnímu zapojení našich vývojářů. Jelikož ve věcech nemáme bordel, tak je rychle a kvalitně nalodíme a pak zpravidla neztratíme, přičemž zejména u té retence hraje obrovskou roli firemní kultura, protože zaměstnance určitě nepřeplácíme. Další takovou větví je, že zmíněné projekty vůbec máme. Za ně vděčíme, jak jsem zmiňoval, obchodním kompetencím, které máme zabudované ve firmě a systému, jež i poměrně nezkušeným lidem jasně říká, co a jak mají dělat. Tady je opět důležitý nábor, ale v jiném smyslu. Hledáme sice míň zkušené lidi, což není tak těžké, nicméně, velmi pečlivě je testujeme a vybíráme ty nejtalentovanější. K talentu jim pak stačí troška učení a systém, aby doručovali skvělé výsledky. Neodpustím si říct, že máme i velmi silné právní kompetence, které eliminují spíše hrozby zvenčí. Tento celý orchestr pak vede k tomu – tedy pokud nevymýšlím blbosti, netlačím firmu do nesmyslných projektů a dodržuji strategii – že máme fakt hezkou ziskovost, kterou z nemalé části posílám zpátky do firmy.“
„Výborně, děkuji, Martine. V mezičase se mi povedlo tvé sdílení překreslit do grafické podoby, přičemž zde mám k činnostem uvedené i zdroje a jejich VRIN úroveň.“
„Pan je labužník,“ dobíral si mě Martin, z čehož jsem se musel smát.

„Je celkem zvláštní vidět vlastní firmu takto rozpitvanou a přináší mi to úplně jiný kontext,“ ozval se po chvíli Martin.
„Něco takového slýchám často,“ přikývl jsem. „Než se však pohneme dál, napadá vás i něco, v čem Martinova firma až tak neexceluje a může si tím do budoucna způsobit nesnáze?“
„Já jsem mu již několikrát říkala, že prodej staví hodně na aktivním obchodu, ale vůbec nebudují systematicky značku, která by zabezpečila, že klienti chodí i sami. Což je škoda, jelikož značka by mohla být zdrojem na úrovni VRI a značně by eliminovala riziko, kdyby se aktivnímu obchodu přestalo dařit,“ řekla Gabriela.
„Máš pravdu a teď si už mnohem lépe uvědomuji, co jsi mi tím chtěla říct,“ přiznal Martin.
„Pojďme z toho tedy udělat nějaký závěr. Pamatujete, jak jsem říkal, že je dobré přemýšlet nad konkurenční výhodou a strategií v různých rovinách? Uspokojuji stejné potřeby stejným zákazníkům za stejnou cenu jako konkurence?“
„Myslím, že Martin má jasně definovaný segment a do této pasti nespadnul,“ řekla Gabriela.
„Taky si myslím. Pak jsme diskutovali, jestli dělá to samé stejným způsobem jako konkurence, akorát lépe, případně hůře. Nebo jestli existují i činnosti, které dělá jinak nebo dokonce jako plus minus jediný.“
„Z mého pohledu nám analýza jasně řekla, že jedno i druhé,“ odpověděl Alex.
„Přesně tak. A co vzájemné vztahy? Jsou dostatečně komplexní? Nebo pokud chci Martina zkopírovat, stačí mi najít dobré programátory?“
„Na toto ti už neskočím,“ ozval se Martin. „Ten obrázek byla poslední kapka, abych si plně uvědomil, že v takovém případě by napodobitel musel okopírovat i náš systém, kompetence, kulturu a tak dále. Což by bylo fakt náročné, a i kdyby všechno udělali na devadesát procent, tak dle toho tvého vzorečku by byli pořád chabou kopií.“
Nemohl jsem nic, jen přikyvovat.
„Poslední úrovní, o které byla řeč, jsou zdroje. Hodně z nich je vzácných a některé, například ta firemní kultura nebo Martinova osobnost, velmi špatně imitovatelné, byť substituovatelné. To všechno významně, i když nejspíše jenom krátkodobě v řádu let, zabraňuje napodobení a tedy ochraňuje konkurenční výhodu.“
„A co reinvestování zpátky do rozvoje firmy? Mluvil jsi o něm u těch schodů. Že je potřeba neustále inovovat a neusnout na vavřínech,“ nadhodil Alex.
„Správně, akorát samotná investice nestačí, je potřeba investovat do správných zdrojů, aktivit a vztahů mezi nimi. Teď však Martin má, dovolím si tvrdit, daleko lepší představu, na co se zaměřit,“ řekl jsem a Martin zvedl palec nahoru.
„Opravdu si beru k srdci, že zdroje jsou k ničemu, pokud je v mé firmě vhodně nevyužijeme. Myslím, že intuitivně jsem postupoval dobře, ale teď se na všechno zaměřím systematicky.“
„Tak vidíte. Toto všechno jsou vrstvy konkurenční výhody plynoucí z vnitřního prostředí. Přidejte k nim vhodnou pozici vůči externímu prostředí a máte všechno, co potřebujete, abyste dosáhli svých cílů,“ uzavřel jsem.
„Tento pohled je celkem daleko od původní myšlenky, že samotná výhoda stojí na pár skvělých programátorech,“ poznamenala chytře Gabriela.
„Rozhodně! Mimochodem, pamatujete, když jsme si u externí analýzy říkali, jak důležité je dát dohromady ty nejvýznamnější faktory? Faktory, u nichž si pak musíte uvědomit, jakou příležitost, případně nebezpečí pro vás představují a následně k nim ve finále určit protiopatření? Ten samý postup po vás chci i u interní analýzy. Vyberte jen nejpodstatnější faktory zabezpečující konkurenční výhodu z interního pohledu a vymyslete opatření pro její upevnění. Stejně tak uvažujte, v čem se ještě musíte zlepšovat a pracujte s tím úplně stejně. A hlavně nezapomínejte, toto všechno dělejte, až když máte interní a externí analýzu hotovou. Protože jedno ovlivňuje druhé a konkurenční výhoda ve finále plyne z obou. Nakonec vám celkem přirozeně vypadnou akce, které je potřeba podniknout. Pokud je ale nezvládnete implementovat do praxe, tak celou tuto analýzu můžete hodit do koše.“
„Podíváme se alespoň zevrubně na samotnou implementaci do každodenního života?“ zeptala se Gabriela.
„Určitě ano, kolik máme času? Kdy přijede váš řidič?“
Martin vytáhl mobil a chvilku se na něj díval: „Psal mi zprávu, že tady bude za deset minut, ale to je v pohodě, přinejhorším chvilku počká. Dostal dobře zaplaceno, takže moje vyjednávací síla jakožto zákazníka je velká,“ dodal s pobavením.
„Tak si dejme pár minut pauzu a pak finišujeme. Tohle byla nejtěžší část, teď už to bude jenom na chvilku a mnohem snáz uchopitelné, i když o nic méně důležité,“ dokončil jsem s již značně chraplavým hlasem.