Strategie ukovaná praxí

Kapitola 12: Od strategie k řízení

18:03.

Slunce se pomalu přesouvalo k západu a jeho louče již nepronikaly do hotelové zahrady. Přestávku jsem využil především k tomu, abych si připravil čaj s medem, doufajíc že uleví mým bolavým hlasivkám. Martin však téměř celou dobu stál před tabulí a díval se na grafické znázornění vzájemných vztahů, které tam zůstalo po předchozí diskusi nedotčené. Tvářil se zamyšleně a na čele se mu zjevily vrásky.

„Je všechno v pořádku?“ zeptal jsem se tiše.

„Přemýšlím,“ odpověděl. „Přemýšlím, jestli vstup investora může ohrozit všechny ty zdroje konkurenční výhody, jež jsme tak dlouho budovali.“

„Řekl bych, že všechno záleží na tom, jak moc se bude chtít angažovat a co přesně od samotné investice očekává.“

„No právě,“ dodal spíše pro sebe.

„Tak co, připraveni?“ zeptala se Gabriela vcházející do místnosti.

„Ano, pojďme využít ještě tu chvilku, kterou máme,“ odvětil Martin už plně soustředěn.

„Dobrá tedy,“ začal jsem, když všichni tři zaujali svá místa.

„Již ráno byla řeč o hlavních prioritách dnešního dne, kterými byly strategické myšlení a základní analýzy, což jsme naštěstí stihli.“

„To nemá se štěstím nic společného, jsme prostě šikovní,“ mrkla na mě Gabriela, načež jsem souhlasně přikývl.

„Důsledkem však je, že samotné implementaci strategie se až tolik věnovat nebudeme, protože bychom potřebovali další den, nicméně chci projít alespoň ty nejpodstatnější oblasti. Pojďme se proto vrátit k úplným základům strategie a od těch se odrazíme směrem k její implementaci. Tušíte, na co narážím?“

„Předpokládám, že na vize, hodnoty a smysl,“ odvětil Alex.

„Vskutku. Důvodem, proč se k nim vracím, je, že se jedná o elementy, jež výrazně ovlivňují implementaci strategie. Představme si, že takovým tím chladným racionálním výstupem ať už interní nebo externí analýzy může být něco v rozporu s vašimi hodnotami. Zjistíte například, že pro posílení konkurenční výhody v nízkých nákladech je vhodné přesunout výrobu do nějaké země s levnou pracovní silou. Celá akce může být legislativně v pořádku, vám je však jasné, že v dané zemi hrozí například nedodržování lidských práv a něco takového by bylo proti vašim hodnotám.“

„Případně analýza naznačí, že máte skvěle propracovaný podnikový systém, stejně tak výrazné firemní kompetence a vstup investora by vám mohl zaručit signifikantní růst,“ ozval se Martin. „Nicméně, i něco takového může být proti vaší vizi nebo smyslu, jelikož existuje možnost, že by to znamenalo anihilaci firemní kultury.“

„Myslíš, že taková možnost ve tvém případě reálně existuje?“ zeptala se Gabriela.

„Nevím, možná ne. Ve skutečnosti jsme pořádně nediskutovali, jakým způsobem by do podniku vstupoval. Spíše je důležité, že teď lépe chápu důsledky a vím, za jakou hranici nepůjdu, i kdyby to bylo ekonomicky výhodné. Mluvím však o tom hlavně proto, abych Patrikovi dokázal, jak celému tématu skvěle rozumím,“ dodal a šibalsky na mě mrknul.

Neubránil jsem se úsměvu, protože mě opravdu těšilo, jak dokázal za jeden den absorbovat tak velké množství informací. Zároveň mi bylo jasné, že i přes vtípky bere dané téma smrtelně vážně.

„Z toho, co Martin řekl, asi tušíte, jak velmi podstatné je vidět nejen ono slunce na horizontu, za kterým jdeme, ale i možné nástrahy na cestě. Tím se samozřejmě dostávám k interní a externí analýze. Z obou nám vypadly faktory, které je potřeba přetavit do praxe. Martin si například může dát za cíl vytvoření většího povědomí o značce, připravení firmy na exponenciální růst, kdyby do ní vstoupil investor, nebo se může připravit na novelu zákona. Co byste řekli za sebe?“

„Já jsem zjistila, že naše konkurenční výhoda je silně spjata s obchodem, avšak zdroj, na kterém všechno stojí, se zdá být poměrně znepokojivý,“ řekla a udělala dramatickou pauzu.

„A tím zdrojem je…?“ pobízel ji zvědavě Martin.

„Já,“ odpověděla krátce. „Jinak řečeno, moje kontakty, a že jich není málo. Ještě horší pak je silná provázanost s mojí osobou. Musím prostě přiznat, že se nejedná o firemní kompetence, jako v Martinově případě, ale o mé vlastní.“

„Co tě na tom tak znepokojuje?“ zeptal se Alex.

„Víš, kdybych chtěla firmu předat dál a poodstoupit z ní, tak by se obchod úplně sesypal. Mým cílem tedy je předejít takové situaci, i když ještě nevím jak přesně.“

„Tomu říkám výstup z analýzy,“ řekl jsem obdivně. „Za normálních okolností by mě překvapilo, že jste oba tak dobří zrovna v obchodu, jelikož se něco takového často nevidí. V tomto případě ale chápu, že Gabriela ty kompetence z části přenesla k Martinovi. Nicméně abychom se pohnuli dál. Byť jsme se již od rána bavili o strategii, kterou následujete, nebo byste následovat chtěli, ve skutečnosti se lze pořádně rozhodnout, až když máte všechny analýzy hotové. Teď už totiž opravdu víte, jak vypadá okolí, ve kterém se vydáte za vaším sluncem na horizontu a znáte taktéž interní situaci podniku. Chci tím jen říct, že máte všechno proto, abyste si vybrali cestu, respektive strategii chcete-li. Bylo by mimochodem skvělé, kdybyste mohli zareagovat na úplně všechny faktory vyplívající z analýz, nic takového se ale v praxi nestane. Vyberte si proto, dejme tomu jednociferný počet těch nejdůležitějších,“ dokončil jsem ochutnávajíc čaj.

„A co, až je vybereme?“ zeptal se Alex nedočkavě.

„Použijete nekompromisní projektový management.“

„V jakém smyslu nekompromisní?“ zajímala se Gabriela.

„V takovém smyslu, že všem nejzásadnějším faktorům stanovíte protiopatření a cíle. Následně určíte osobu, jednu a ne více, která bude ručit hlavou za dokončení projektu. K tomu samozřejmě potřebujete rozpočet, případně tým, datum a pravidelná hlášení o vývoji. Neexistuje, že zmíněné kroky neuděláte, jinak vám garantuji, že celá implementace do praxe bude značně pokulhávat.“

„Na toto jsi byl vždycky přísný,“ poznamenal Martin s úšklebem.

„O tom nepochybuj. V praxi se dokonce celkem pravděpodobně vykrystalizují různé varianty strategie. Představte si například, že chcete udělat opatření, jak pro možnost, že volby vyhraje pravice, tak pro případ, že vyhraje levice. Pokud to dává smysl, můžete se rozhodnout mít strategii pro obě možnosti.“

„Počet scénářů by ale snadno mohl narůst do obludných rozměrů,“ poznamenal Alex.

„Velmi správně, proto se připravte alespoň na nejpravděpodobnější, na pesimistický a popravdě i na optimistický scénář. Fakt nechcete zažít situaci, kdy všechno skvěle klapne, a vy získáte jenom desetinu částky, kterou byste mohli, protože jste například neměli dostatečně propracovaný systém organizace, byť vás na něco takového analýza upozornila. A jasně, čistě teoreticky by bylo skvělé mít variantu strategie pro úplně každou možnost, ale takové rady si necháme do knihy pohádek na dobrou noc, jelikož v praxi jsou k ničemu.“

Ozvalo se jemné zaklepání na dveře, které se malinko pootevřely, načež jsme se všichni zvědavě otočili. Ukázalo se, že dorazil řidič.

„Omlouvám se, že ruším, ale měli bychom pomalu vyrazit,“ dostal ze sebe lámavou angličtinou.

„To stihneme, žádný stres,“ odpověděl Martin.

„Ale…“

„Vezměte prosím naši batožinu a naložte ji v mezičase do auta,“ dodal ukazujíc na druhou stranu místnosti, kde bylo vše připravené, jelikož se z pokojů odhlásili hned ráno.

„Spolehněte se,“ odvětil řidič rezignovaně a díky tomu, že s sebou měli jen málo věcí, dokázal vzít všechno naráz.

Hned jak se dveře zavřeli, Martin pokračoval, jako kdyby žádné přerušení nenastalo: „Je jasné, že musíme udělat opatření k tomu, co nám vyleze z analýzy. Předpokládám ale, že ta opatření se nijak nevylučují s ostatními podnikovými cíli, jako je dosažení určitého obratu, zisku, marže a tak dále, že?“

„Máš úplnou pravdu,“ odpověděl jsem. „Ve skutečnosti ti výstup z analýz řekne, nakolik jsou všechny ostatní cíle reálné a jak jich případně dosáhnout. Přiznám se však, že na tvé otázce mě zaujalo něco jiného. Postřehli jste, na jaké typy cílů, respektive strategicky významných ukazatelů se Martin ptal?“

Následovalo ticho a první se nakonec ozval Alex: „Jedná se o finanční ukazatele.“

„Skvělý postřeh, Alexi.“

„Je na tom něco špatného?“ zeptal se Martin zmateně.

„Špatného určitě ne, jen je zajímavé, že když se zeptáš představitele podniku, jakých pár ukazatelů sleduje na pravidelné bázi, tak odpovědí je zpravidla něco z oblasti financí. Což je správně. Jen chci zároveň předestřít nástroj, který pomáhá dívat se na podnik více komplexně, a taktéž se jedná o fajn záležitost při implementaci strategie. Uhodneš Alexi, na co myslím?“

„Předpokládám, že je řeč o nástroji, jež představili autoři Kaplan a Norton.69 Jeho název je Balancované skórované karty.“

„Výborně, Alexi, přesně tak. Co myslíte, že tento model obsahuje kromě finančních ukazatelů? Co by tam asi tak mohlo být, abyste se dívali na podnikové metriky vyváženě?“

„Něco se zákazníky?“ tipla si Gabriela.

„Je tam i něco s tím, jak se firma vnitřně rozvíjí?“ přemýšlel Martin.

„Moc hezky se vám povedlo vystihnout podstatu,“ přikyvoval jsem otevírajíc počítač, ve kterém už nebylo těžké zmiňovaný model najít.

„Tady můžete vidět malý příklad,“ ukázal jsem na projektor.

Čtyři pohledy kolem středu „Pilíře organizace a strategie“ s příklady ukazatelů. Finance: EBITDA, tržby, rentabilita, hrubá marže, cash flow. Zákazníci: retence zákazníků, spokojenost, noví zákazníci, doporučení, vracející se zákazníci. Interní procesy: využití kapacity, efektivita zaměstnance, retence a fluktuace, efektivita provozu, nové produkty. Vzdělávání a růst: noví zaměstnanci, splnění osobních cílů, počet vzdělávacích hodin.

„Jak vidíte, i zde je klíčové mít jasně definovanou vizi, smysl a hodnoty, což vás už teď určitě nepřekvapuje.“

„A kam mám případně zařadit upevňování a rozvoj firemní kultury? Do vzdělávání a růstu?“ zeptal se Martin.

„Ve skutečnosti na tom moc nezáleží,“ odpověděl jsem s úsměvem. „Dokonce si dovolím říct, nebojte se vymyslet i jiné kategorie a experimentovat. Daleko více než na správné zařazování chci apelovat na něco jiného. Snažím se tím říct, že jakožto představitelé organizace nepochybně máte pár klíčových ukazatelů, které pravidelně sledujete, a byla by škoda, kdyby se jednalo pouze o ukazatele finanční. Navíc, je to fajn nástroj, který vaši spolupracovníci snadno pochopí.“

„No vidíš, úplně bych zapomněl!“ plácl se Martin po čele. „Vím, že o tom byla řeč již dříve, ale teď, když máme za sebou tolik ze strategie, se chci zeptat ještě jednou – opravdu si myslíš, že je dobrý nápad strategii zveřejňovat?“

„Moje odpověď nebude nijak zásadně odlišná, Martine. Ano, protože jsou to vaši lidé, jež v konečném důsledků strategii implementují. Proto potřebují vědět nejen směr, ale i cestu. Zejména pak v každodenním rozhodování, kde nemůžeš být všem k dispozici. Pokud dokonce i konkurenti rámcově zjistí, že se například chcete zaměřovat na nějaký segment, je celkem značná šance, že si dvakrát rozmyslí, jestli vám budou lézt do zelí. Zároveň říkám, samozřejmě, že ne. Samozřejmě, že nemáš zveřejňovat i ty podrobné analýzy a ukázat všechny karty. Klíčem je sdílet nutné minimum, aby lidé chápali, co se děje a dokázali se efektivně rozhodovat.“

„Jasně, tak s tím už jsem celkem v souladu,“ přikyvoval Martin.

„Máš k tomu konkrétní příklad z praxe nebo nějaký nástroj, který nás usměrní?“ zeptala se Gabriela.

„No jasně, že mám a…“

Větu jsem nedokončil, protože se opět ozvalo tiché zaklepání. Byl to řidič, který jen krátce nakoukl a poklepal na své náramkové hodinky.

„Musíme jít, ve městě je dopravní zácpa.“

„Už jsme na cestě,“ řekl Martin.

Řidič přikývl a zavřel za sebou dveře, i když se netvářil moc nadšeně.

„Takže jak dostanu strategii k lidem?“ pokračoval Martin a vůbec nevypadal nervózně ani uspěchaně.

„Dle mého názoru je poučným příkladem, jak vystihnout alespoň základní esenci strategie, Admirál Nelson, který v námořní bitvě u Trafalgaru, kde mimochodem vyhrál, svým kapitánům řekl, že nemohou udělat moc velkou chybu, když svoji loď dostanou poblíž lodi nepřátelské.70 Možná to zní logicky, nicméně, v té době se nejednalo o standardní tah, jelikož se obecně postupovalo více centralizovaným velením.“71

„Chceš tím mimo jiné říct, že výběr strategie ovlivňuje, jak centralizovaně vedeme firmu?“ zajímal se Martin.

„Rozhodně. Vím například, že u vás mají manažeři celkem velkou rozhodovací pravomoc. Představ si ale, že bys teď změnil strategii a zaměřil se na výhodu v nízkých nákladech. Jak by asi vypadalo každodenní rozhodování?“

„Hmm, asi bych opravdu zavedl větší úroveň kontroly a centralizace.“

„Je to celkem možné,“ přikývl jsem. „Nechci samozřejmě paušalizovat, rozhodně by tomu tak nebylo vždy, avšak výběr strategie má vliv na strukturu organizace.“

„Můžeme se prosím ještě na chvilku vrátit k způsobu, jak lépe dostat strategii k lidem?“ zeptala se Gabriela.

„Samozřejmě. Už tedy víte, že Admirál Nelson zjednodušil základní esenci strategie do jedné věty. Někteří autoři72 takový postup nazývají ‚Strategickým principem‘. Podstatou je zjednodušení celé podnikové strategie do jednoduché fráze, která sice bude o něco méně přesná, avšak lidé ji budou moci použít v každé situaci. V praxi se něco takového děje zcela přirozeně, i když pochopitelně nevím, jestli firmy, které zmíním, používají přesně tento název. Nicméně hezkým příkladem může být konzultační společnost Bain & Company.73 Ta má na webu uvedený princip ‚Výsledky a ne reporty‘. Z mého pohledu je celkem jasné, na co se mají lidé v každodenní praxi zaměřovat.“

„Taky mě jeden napadá!“ ozval se Alex. „Co tak Jack Welch, jež říkal, že všechny byznysy firmy GE mají být ve svém odvětví jedničky nebo dvojky.“74

„Výborně, Alexi, děkuji.“

„Naším strategickým principem tedy bude ‚největší špeky za nejvyšší ceny‘,“ dodal Martin a všichni jsme se začali smát.

„Poslyš, ale to je geniální,“ ozvala se nakonec Gabriela. „Hezky tím říkáš, že si budete pečlivě vybírat ty nejtěžší projekty s nejvyšší marží.“

„Podle mě je z tvého principu celkem dobře cítit fokální strategii diferenciace,“ přikývl Alex.

„Budu nad tím přemýšlet. Jak znám mé lidi, tak by se jim zrovna taková formulace určitě pozdávala,“ dodal Martin zamyšleně.

„Opravdu není potřeba celou situaci komplikovat. Například můj známý vlastní výrobní firmu, a jelikož následuje strategii nízkých nákladů, tak jeho legendární hláška je ‚Hlavně vše vyrobte co nejlevněji, jinak si to odvezete na smetiště‘.“

„Myslíš tedy, že samotný strategický princip stačí, aby lidé pobrali strategii tak, jak je potřeba?“ zeptala se Gabriela.

„Ne, popravdě si myslím, že samotný princip nestačí. Zejména u vaší velikosti si stojím za tím, že strategii celkem snadno vysvětlíte klidně i pomocí hezké grafiky. Pak budou všichni vědět, na které oblasti se budete zaměřovat a na které naopak ne a jaká čísla očekáváte. Ta čísla, tedy alespoň část, kterou lze veřejně sdílet, můžete demonstrovat například balancovanými skórovanými kartami nebo jakkoliv jinak. Strategický princip je spíše takovou třešničkou na dortu. Klíčovou myšlenkou je nedržet základní koncept strategie v šuplíku, ale mluvit o něm. Podotýkám základní koncept, všechny ty detailní analýzy bych v onom šuplíku držel, a to hezky pod zámkem.“

„A co když někdo se strategií nesouhlasí?“ zeptala se Gabriela.

„Velmi zajímavá a zároveň praktická otázka. Na jednu stranu by mě rozhodně zajímalo proč, jelikož daný člověk může vědět něco, co mi uniká. Rozhodně tedy nepodceňujte znalosti vašich lidí. Na druhou stranu, vedení podniku není demokracie, kde se všichni musíte shodnout, tak na to pamatujte.“

„Férová odpověď, děkuji.“

„Omlouvám se, že do toho skáču,“ ozval se Alex. „Let sice máme až za necelé dvě hodiny, nicméně aplikace mi ukazuje, že samotná cesta na letiště může trvat kolem pětačtyřicet minut. Je čas se pohnout.“

„Patriku, prošli jsme všechno, nebo je potřeba, abychom zůstali déle?“ zeptal se Martin s odhodláním.

„Prošli jsme všechno, co bylo v plánu a jsem na vás velmi hrdý. Nasazení, jaké jste dnes ukázali, bylo ohromující a šlo vám to skvěle. Nemám nejmenší pochybnosti, že teď by každý, jak tu sedíte, zvládl diskusi o strategii. Proto navrhuji, abyste sebou hodili a chytili letadlo.“

„Je rozhodnuto,“ zavelel Martin, a když se už rozhodl, jednal rychlostí světla.

Všichni jsme si během dvou minut vzali své věci a vyrazili chodbou zpátky přes hotel. Naposledy jsem se ohlédl, abych se přes okno podíval na krásnou zahradu.

Jak jsme tak kráčeli chodbami směrem k východu, ozvala se Gabriela: „Mám ještě jeden dotaz. Jak často se taková strategie zvykne měnit?“ zeptala se schválně hlasitěji, aby ji slyšel i Martin s Alexem.

„Odpověď může znít malinko protichůdně,“ pousmál jsem se. „Každopádně, alespoň ten základní směr strategie se moc často nemění. Určitě si dokážete představit, jak zásadní změny byste museli udělat ve fungování celého podniku, kdybyste ho přeorientovali například ze strategie úzce zaměřené diferenciace na široce zaměřenou strategii nízkých nákladů. Strategie prostě potřebuje čas a kolikrát její samotná implementace trvá měsíce.“

„To nezní až tak protichůdně,“ poznamenal Martin.

„Ona protichůdnost je spíše v tom, abyste se na druhou stranu nebáli strategii změnit, když je potřeba.“

Vyšli jsme z budovy a uviděli řidiče nervózně postávajícího před autem. Když jsme přistoupili k vozidlu, rychle otevřel zadní dveře. Nikdo však nenastoupil.

„Jak mám s jistotou vědět, že nastal čas na změnu strategie?“ pokračovala v rozhovoru Gabriela.

„Poslyšte, slibte mi jednu věc,“ odpověděl jsem vážně. „Vložte si do kalendáře, že se máte minimálně jednou měsíčně pečlivě zamyslet nad vaší strategií. Podstatou je, abyste se naučili myslet strategicky zcela přirozeně, což je v konečném důsledku mnohem důležitější než všechny plány. Popravdě, v praxi pozoruji různé přístupy, jak to představitelé firem dělají. Někdo si sedne nad analýzy sám a pečlivě je projde. Někdo si rovnou přizve zbytek vedení organizace. Jiní mají externího člověka, se kterým na toto téma pravidelně diskutují. Sami víte nejlépe, co vám sedí, a když se této aktivitě budete věnovat pravidelně, dovolím si tvrdit, že poznáte moment, kdy je potřeba strategii změnit.“

„Nezapomenu na to,“ usmála se Gabriela.

V rychlosti jsem se s každým rozloučil a Martin zůstal před autem stát jako poslední.

„Děkuji, že sis na nás udělal čas,“ řekl vážně a podali jsme si ruce.

„Udělal bys to samé,“ odvětil jsem s vědomím, že se nemýlím.

Martin jen přikývl, usmál se a nastoupil do auta. Když řidič nastartoval a vozidlo se pohnulo kupředu, ještě v rychlosti stáhl okénko, aby mi všichni tři naposled zamávali. Jejich auto nakonec zmizelo v ruchu velkoměsta a na mě zpoza budov dopadly poslední louče slunce, jež se pomalu chýlilo k západu.

Poznámky

  1. KAPLAN, Robert S. NORTON, David P. The balanced scorecard: translating strategy into action. Boston, Mass.: Harvard Business School Press, c1996. ISBN 978-0875846514. ↩
  2. WHITE, Colin. Nelson Encyclopedia. Stackpole Books, 2002. ISBN 978-0811700139. ↩
  3. FREMONT-BARNES, Gregory. The Royal Navy 1793–1815 [online]. Osprey Publishing, 2013 [cit. 2023-09-25]. ISBN 9781472802002. ↩
  4. O strategii: 10 nejlepších příspěvků Harvard Business Review. Praha: Management Press, 2018. Knihovna světového managementu. ISBN 978-80-7261-555-1. ↩
  5. What We Believe. BAIN & COMPANY [online]. 2023 [cit. 2023-09-26]. Dostupné z: https://www.bain.com/about/what-we-believe/ ↩
  6. Jack Welch, The ‘Ultimate Manager’ Who Oversaw GE’Rise To The Most Valuable Company, Dies at 84. GE [online]. 2020 [cit. 2023-09-26]. Dostupné z: https://www.ge.com/news/reports/jack-welch-the-ultimate-manager-who-oversaw-ges-rise-to-the-most-valuable-company-dies-at-84 ↩