Epilog
Jaro v Římě bylo příjemně teplé a večerní vzduch překypoval všemožnými vůněmi. Seděl jsem na tlumeně osvětlené terase restaurace s pohledem upřeným k famóznímu Pantheonu. Na obličeji se mi objevil lehký úsměv, když mi došlo, že samotná stavba nese jméno Marca Agrippu, onoho skvělého generála a stratéga. Jak příhodné pro dnešní den. Zavřel jsem oči a vychutnával zvuk fontány stojící jen pár metrů opodál.
Najednou mi zavibroval mobil. Byla to zpráva od Martina, kterou jsem hned otevřel hořící zvědavostí, jak dopadl let. Místo textu na mě čekalo krátké video, jak všichni tři běží přes odletovou halu, aby stihli nastoupit. Pak následovala fotka z Vídeňského letiště. Musel jsem se usmát, jelikož mi bylo jasné, že letadlo stihli jen tak tak.
Moje myšlenky však přerušila číšnice, která mi přinesla horkou čokoládu. Po celém dni jsem se rozhodl, že si ji zasloužím.
„Vypadáte unaveně, mohu vám přinést ještě něco?“ zeptala se taktně.
„Horká čokoláda všechno vyléčí, děkuji. Měl jsem jenom velmi dlouhý den.“
„A stál za to?“
„Bez nejmenších pochybností,“ odpověděl jsem upřímně.
„Možná byste o něm měl napsat knížku,“ odvětila s úsměvem a odešla.
Její poslední slova mi ještě dlouho vrtala hlavou, přičemž nade mnou svítily hvězdy.