Strategie ukovaná praxí

Kapitola 6: O konkurenci

12:05.

Přibližně hodinovou pauzu, určenou pro oběd, jsme strávili vším možným, jenom ne diskusemi o strategii. Každý z nás cítil, že se od toho tématu potřebuje mentálně vzdálit a načerpat síly na další pokračování. Po samotném obědě vyvstal nápad na krátkou procházku městem. Měli jsme štěstí. Obloha byla modrá, pokropená sněhobílými oblaky, přičemž jarní slunce už začínalo nabírat sílu. Vítr foukal od moře a přinášel vláhu. Později jsme narazili na cukrárnu, načež si každý z nás vzal něco sladkého na zub.

Tak jsme se vrátili do konferenční místnosti, ve které mezitím někdo uklidil a vložil do vázy kytici lučních květů. Jejich vůně upokojovala a my jsme se cítili plní energie pro návrat do tajů strategie. Neodolal jsem a napil se z poměrně horkého čaje, který jsem sice neznal, avšak voněl pronikavou vůni skořice. Se spáleným jazykem, ale potěšen chutí, jsem otevřel konverzaci.

„Pamatujete, co jsem říkal, že bude tématem této druhé části?“

„Dopoledne bylo tématem primárně strategické myšlení, že jo?“ zeptala se Gabriela s jistotou v hlase.

„Máš úplnou pravdu,“ přikyvoval jsem.

„Druhá část bude, pokud se správně pamatuji, o nějakých specifických analytických nástrojích. Sám jsem ti jich několik zmínil do telefonu,“ přidal se Martin.

„Analytické nástroje říkáš. A co bys chtěl analyzovat?“ zeptal jsem se s úsměvem.

Martinovi se na čele objevily vrásky zamyšlení a Gabriela se podvědomě zahryzla do spodního rtu. Alex s jeho znalostmi taktně mlčel.

„Ne vážně,“ zopakoval jsem, „máte samozřejmě pravdu, podíváme se na různé analytické nástroje, jež v praxi využijete. Ale povězte mi, proč je něco takového užitečné a co budeme analyzovat?“

„Řekla bych, že naše firmy. Předpokládám, že si ukážeme způsoby, jak se na ně podívat jinou optikou a taktéž nás všechny zajímá hledání samotné esence konkurenční výhody,“ odvětila Gabriela.

„Rovněž předpokládám,“ pokračoval Martin, „že jedním z témat bude i analýza konkurence.“

„Správně. Jeden i druhý. Trápím vás touto otázkou, protože potřebuji, abyste pochopili, že nemám v úmyslu diskutovat žádné v praxi nepoužitelné modely. Právě naopak, chci vám demonstrovat komplexní prostředí jak vaší organizace, tak okolí, ve kterém se nacházíte. Tím získáte pevnou půdu pod nohama a dokážete uspět tváří v tvář konkurenci.“

„Patriku, a od jaké velikosti firmy jsou tyto analýzy vhodné?“ zeptal se Alex zvědavě.

„V praxi jsem viděl jejich využití dokonce i u živnostníků.“

Všichni překvapeně zvedli obočí.

„Takže,“ pokračoval jsem, „nejdříve se zaměříme na analýzu prostředí, ve kterém firma působí. Následně si posvítíme na samotnou organizaci. Pokud se zcela oprávněně ptáte, jestli jsou všechny zmíněné analýzy důležité, tak – pokud pominu osobní zkušenost – celkem velká hromada výzkumů si položila podobnou otázku. Napadá mě jeden, který potvrzuje, že na výkon firmy, respektive na konkurenční výhodu v řádu několika let, má vliv mimo jiné i její pozice v odvětví.29 Ten samý výzkum pak apeluje na značný vliv zdrojů, které jsou, jak víme, základem všech činností. Nechci vás ale nudit studiemi. Jednoduše jde o to, že jak prostředí, tak samotné fungování firmy má vliv na výsledky, a tím pádem i na konkurenční výhodu. Nicméně, zároveň mějte na paměti, že jakákoliv výhoda vám asi nevydrží déle než pár let. To je i důvod, proč je podstatné v tom nejširším smyslu slova inovovat a neusnout na vavřínech. Takže ano, začneme analýzou externího prostředí a pak se podíváme na prostředí interní. Z toho následně vyvodíme závěry ohledně konkurenční výhody a strategie. Mimochodem, jedna věc nám pro funkčnost strategie pořád chybí. Co myslíte?“

„Její zveřejnění?“ zeptal se Martin.

„Jsi blízko.“

„Její začlenění do každodenního provozu,“ ozval se Alex.

„Přesně tak. Bez integrace strategie do každodenního života organizace si z ní pak můžete akorát tak skládat origami. Musím vás však varovat. Ani náhodou si nemyslete, že za jedno odpoledne půjdeme do hloubky a výsledkem bude skvěle zpracovaná strategie. To se nestane. Zároveň vám ale garantuji, že budete znát, co potřebujete, abyste na celkem solidní úrovni dokázali strategii zpracovat a implementovat, až se do toho pustíte. Martine, jsi s tím v pohodě?“

„Za mě to je naprosto skvělé, už teď si na toho investora věřím!“

„Výborně, jdeme tedy na analýzu vnějšího, externího prostředí. Popřehazuji trochu způsob, jak se toto téma běžně vysvětluje a rovnou se zeptám – co je to odvětví?“

„Hmm, dá se říct, že se jedná o skupinu firem vyrábějící produkty, které naplňují tu samou potřebu?“ nadhodila Gabriela.

„Velmi zajímavá definice. Napadá tě nějaký příklad?“

„Například ty automobily. Jasná potřeba, která za nimi stojí, je mobilita.“

„Já ti nevím,“ začal Alex, „pokud si koupím standardní auto, tak za tím asi potřeba mobility bude, ale co ty velmi drahé auta? Ty se spíše sbírají, nebo se s nimi jezdí jenom zřídka, nebo dokonce pouze na okruhu.“

„To je vlastně pravda,“ odvětila Gabriela. „Na druhou stranu jsem určitě slyšela pojem ‚automobilové odvětví‘, stejně tak jako odvětví farmaceutické, odvětví stavebnictví a tak podobně. Jaká je tedy odpověď na tuto hádanku?“

„Víte,“ začal jsem, „popravdě se jedná o daleko komplikovanější téma, než se zdá, a vůbec nemám v úmyslu s ním ztrácet více času, než musíme. Ale zeptám se, proč pocitově do automobilového odvětví nepatří výroba šperků?“

„Bavíme se o úplně jiném produktu,“ pokrčila rameny Gabriela.

„Nicméně, teď mě napadlo, že jak šperk, tak auto může naplňovat stejnou potřebu, jako například potřebu uznání. Můj nápad s potřebou tedy nejspíše fungovat nebude,“ dodala zamyšleně.

„Moc hezká úvaha. Pokud dva rozdílné produkty naplňují stejnou potřebu, tak se jim říká malinko jinak, ale o tom za chvilku. Asi nejjednodušší definicí odvětví je, že se jedná o skupinu firem, která vyrábí úzce zaměnitelný produkt.30 Nicméně, v praxi je pěkně náročné s tímto tvrzením pracovat, protože se těžko určují přesné hranice. Patří sportovní a terénní auto do jednoho odvětví? A co osobní auto a kamion? Případně auto a motorka? Nebo osobní auto a vlak? Patří všechny do odvětví dopravy? Nebo by se mělo jednat o odvětví nákladních aut?“

„Téměř mám pocit, že existuje více možností, jak široce nebo úzce odvětví definovat,“ poznamenal Martin.

„Jak máme tedy s tímto tématem pracovat v každodenním životě?“ zeptala se Gabriela.

„Zapomeňte na něj.“

„To si děláš srandu!“ zvolal Martin překvapeně. „Jak potom asi můžeme analyzovat konkurenci?“

„Na všechno si odpovíme, nic se neboj a výborně, že zmiňuješ konkurenci,“ odvětil jsem. „Jak byste ji vlastně definovali, když už se chcete pouštět do její analýzy?“

Nastala chvilka soustředěného ticha. Napil jsem se čaje, který už nebyl tak horký, a kromě skořice v něm byl cítit i pomeranč.

„Napadá mě, že konkurenti jsou ty firmy, které mi chtějí přebrat zákazníky,“ přemýšlel Martin nahlas.

„Rozhodně,“ přikývl jsem. „Jen je potřeba k tomu něco dodat a začal bych naší oblíbenou rovnicí,“ dodal jsem ukazujíc na tabuli.

T − N = Z

Martin si s úsměvem povzdechl.

„Podívejme se na celé toto téma malinko jinou optikou. Jak asi konkurence ovlivňuje zmíněnou rovnici?“

„Řekla bych, že nám velmi pravděpodobně snižuje zisk,“ ozvala se Gabriela.

„Bezpochyby a rozhodně do této kategorie spadají i firmy uvnitř odvětví, ve kterém působíte, snažící se vám přetáhnout zákazníky, přesně jak říkal Martin. Nicméně, to není ani zdaleka všechno. Koho přítomnost na trhu vám ještě snižuje zisk?“

„V tom případě bychom do stejné kategorie mohli klidně zařadit i zákazníky,“ ozval se Martin překvapeně.

„Skvělé. Zákazníci jednající racionálně velmi pravděpodobně využijí všech možností, aby získali co nejlepší cenu. A proč ne, kdo z nás by takto k vyjednávání nepřistupoval? Přemýšlejte dál, náš seznam ještě není kompletní.“

„Když jsou tam zákazníci, přidala bych i dodavatele.“

„Přesně tak, Gabrielo. Máme tedy tři pachatele snižující náš zisk – firmy soupeřící v odvětví, zákazníky a dodavatele,“ počítal jsem na prstech.

„Jejich přítomnost se projevuje buďto tím, že nám zvyšují náklady, snižují tržby, případně oboje naráz. Kdo ještě?“

„Co tak podniky plánující vstoupit do našeho odvětví, protože si taky chtějí odkousnout z koláče. Ty nám zisk taky sníží,“ navrhl Martin.

„Jste fakt dobří! Máme tedy čtvrtého pachatele. Kdo myslíte, že je tím pátým?“

Musel jsem se usmát při pohledu na jejich úroveň soustředění.

Nakonec se první ozvala Gabriela: „A co zaměstnanci?“

„Ti se taky počítají mezi dodavatele, akorát nedodávají materiál, ale práci. Stejně tak banka může být dodavatelem finančního kapitálu.“

„Pak mě už napadá jenom jedna věc,“ pokračovala Gabriela. „Nevím, jak ji přesně popsat, ale moje známá provozuje vinotéku, ve které dělá mimo jiné i teambuildingy pro firmy. No a minule se jí stalo, že jedna organizace celou akci stornovala, jelikož se nakonec rozhodli pro společný výlet na kole. Dá se tedy říct, že její vinárna přišla o zisk, a firma, která jim ona kola půjčila, vydělala. Nicméně, asi těžko můžeme mluvit o tom, že tyto dvě firmy si konkurují v jednom odvětví, případně že půjčovna kol vstoupila od odvětví degustace vína.“

„Jsi velmi blízko, skvělá úvaha. Přemýšlej, co má v tomto případě vinárna a obchod s koly společného ve vztahu ke zmíněnému teambuildingu? Jedná se o ten samý princip jako ve tvém příkladu s kupováním auta a šperků pro získání uznání.“

„No samozřejmě, jde o stejnou potřebu! Oba ty podniky jsou sice z naprosto odlišných odvětví, ale jak vinárna, tak půjčovna kol naplňují v tomto případě stejnou potřebu, což asi byla socializace kolegů, kterou by šlo naplnit jak u degustace, tak na kole.“

„Výborně! A když máš dva naprosto odlišné produkty, jež mohou naplňovat tu samou potřebu, tak jim říkáme…?“

„Substituty!“ plácla se Gabriela po čele.

„Tak vidíte. Povedlo se nám odhalit pět základních pachatelů, jejichž působení má na zisk celkem jasný vliv – budou ho téměř jistě snižovat.“

„V literatuře se této myšlence říká model Pěti sil,“31 dodal Alex.

„Velmi správně,“ přikývl jsem kreslíc na tabuli.

Schéma pěti sil: uprostřed intenzita soupeření uvnitř odvětví, na ni míří šipky od síly dodavatelů, síly odběratelů, hrozby substitutů a hrozby vstupu nových konkurentů.

„Popravdě mi v tom modelu něco chybí,“ přiznala se Gabriela. „Když tam jsou substituty, proč chybí komplementy? Jinak řečeno produkty využívající se společně jako například pneumatiky a kola nebo mobil a ochranný obal na něj?“

„A co tak vliv státu? Ten přece taky ovlivňuje zisk a kolikrát celkem významně,“ zapojil se Martin.

„Dobrý dotaz, čekal jsem, kdy se zeptáte. Co myslíš, Alexi, jak bys odpověděl? Diskutovali jste něco podobného na univerzitě?“

„No, popravdě si myslím, že Gabriela s Martinem mají pravdu. Taktéž jsem ten model pokládal za neúplný,“ odvětil opatrně.

„Zahrajeme si takovou hru, Alexi. Máš šedesát vteřin, aby ses zamyslel, jaký je naprosto zásadní rozdíl mezi těma pěti silami a vlivem státu, případně komplementy.“

„Pokud však s odpovědí nepřijdeš včas, sním ti dortík, který sis přinesl z cukrárny,“ zašklebil se Martin, přitáhl si talířek a demonstrativně vzal do ruky vidličku.

„To si děláte srandu,“ dostal ze sebe Alex a bylo vidět, že neví, jestli se má smát, nebo pohoršovat.

„Padesát vteřin,“ poznamenal jsem.

Alex si přikryl obličej dlaněmi, aby ho nic nerušilo, což bylo pochopitelné, když postřehl, jak Martin s láskou hledí na čokoládový dortík.

„Dvacet.“

„Chutná výborně,“ poznamenal Martin s ďábelským úsměvem, když kousek ochutnal.

„Pět, čtyři…“

„Nemají jednoznačný vliv na zisk!“ zvolal Alex.

Martin se na mě podíval a zklamaně posunul dort zpátky před Alexe, když viděl moje přikývnutí.

„Výborně, máš pravdu. Jak vaši aktuální soupeři v odvětví, tak dodavatelé, zákazníci, potenciální hrozba vstupu nových hráčů a substituty mají alespoň většinou jednoznačný vliv na zisk. Kdežto státní zásahy ani zdaleka ne. Ty vám mohou zisk snížit například daněmi, ale taktéž ho zvýšit všemožnými subvencemi. Stejně tak je situace nejednoznačná u komplementů a hromady dalších faktorů.

„Takže pro analýzu vnějšího prostředí firmy nestačí jenom samotný model pěti sil, že?“ zeptal se Martin.

„Určitě nestačí a ukážeme si toho víc, akorát chci, abychom si nejdříve zkusili aplikovat právě tento model v praxi. Nemáme čas na podrobnou analýzu, avšak uděláme to tak, že si ho otestujete na vlastní firmě.“

„Mohu se před tím zeptat ještě na jednu věc?“ ozvala se Gabriela zamyšleně.

Povzbudivě jsem přikývl a tak pokračovala: „Jedné věci nerozumím. Říkal jsi, že ten model pěti sil je kompletní, avšak zároveň jsi zmínil, že jak státní zásahy, tak komplementy a případně jiné faktory jsou taktéž důležité. Chápu, že těch pět faktorů má na zisk jednoznačný vliv – tedy čím jsou silnější, tím více nám zisk snižují, ať už zvyšováním nákladů, poklesem tržeb, případně obojím. Ale proč je zrovna tento faktor tak zásadní? Proč nemáme model klidně deseti sil, ve kterém by bylo úplně jedno, jestli mají některé z nich jednoznačný dopad na zisk nebo nikoliv? Doufám, že je moje otázka srozumitelná.“

„Je naprosto srozumitelná a samotný fakt, že se ptáš zrovna na toto, mě hřeje u srdíčka, protože jsi evidentně velmi dobře pochopila podstatu,“ odvětil jsem a Gabriela se usmívala.

„Abych ale odpověděl. Model pěti sil se používá samostatně, protože těch pět faktorů vám zpravidla dokáže odpovědět, v jakém typu odvětví se nacházíte. V některých si ani přes veškerou snahu nijak závratně nevyděláte, i kdybyste měli všechno od strategie po provoz skvělé. Kdežto na druhou stranu, existují odvětví, v nichž si, nadneseně řečeno, i lemplové sáhnou na hezkou ziskovost.“

„Máš nějaký příklad, kde ty síly působí fakt silně?“ nadhodil Martin se zájmem.

„A pomůže nám nějak model pěti sil s definicí odvětví?“ zeptal se Alex.

„Odpověď na obě otázky je ano, ale pojďme postupně. Pokud jde o Martinův dotaz, tak mě v rychlosti napadá příklad z jedné skvělé knížky o strategii.32 Rozebíralo se v ní odvětví letecké přepravy, které jsme před obědem taky nakousli, a našich pět sil v něm působí poměrně neúprosně. Například dodavatelé jak letadel, tak i lidského kapitálu – myslím konkrétně piloty – zde mají obrovskou vyjednávací sílu. Zákazníci jsou velmi citliví na cenu, což vás asi nepřekvapuje, vždyť si vezměte, kolik existuje všemožných aplikací vyhledávajících ty nejlevnější letenky.“

„Ale vstup do odvětví musí být nesmírně těžký, no ne?“ zamyslel se Martin nahlas.

„Taky jsem byl toho názoru, ale prý ne. Stačí si pronajmout pár letadel a můžete začít, což neříkám, že zvládne kdokoliv, evidentně se však nejedná o tak zásadní bariéru. Pak je tady poměrně významná intenzita konkurence mezi již existujícími hráči v odvětví. Tak jako u hotelů prázdný pokoj nevydělává, tak ani prázdné sedadlo, a proto jsou ceny kolikrát velmi nízké a zákazníci se naučili být na ceny citliví.“

„A co substituty? Zrovna se chystám koupit malé letadlo pro dva až čtyři lidi a mohu říct, že se nejedná o levnou položku, kterou by si mohl pořídit kdokoliv.“

„Martine, zapomínáš, co jsme si říkali o substitutech. Nejde ani tak o podobnost samotných produktů jako o produkty, které jsou zpravidla naprosto odlišné, avšak naplňující stejnou potřebu.“

„Máš pravdu, zapomněl jsem. Takže například železniční nebo automobilová doprava jsou substituty k letadlům. To mě fakt mohlo napadnout,“ dodal a po vzoru Gabriely se taky plácl po čele.

„Máš naprostou pravdu a zejména v interkontinentální dopravě se bavíme o celkem silném substitutu. V Evropě kolikrát cestuji raději vlakem. Nicméně, pojďme si celou situaci shrnout. Známe několik důvodů, proč je odvětví letecké přepravy tak náročné, přičemž výsledkem je relativně nižší výnosnost. Nejdůležitější myšlenkou tohoto mentálního cvičení však je, že ve strategii musíte zvážit za prvé, které odvětví je pro vás dostatečně výnosné, a za druhé, jak se v něm vhodně pozicovat vůči konkurenci. Naštěstí teď máte model pěti sil, který je k takovému úkolu jako stvořen. Respektive, on byl opravdu pro tento účel stvořen, ale chápeme se. Dokonce ho lze aplikovat i na úrovni segmentu – tedy pro úzkou skupinu zákazníků v odvětví, mezi kterými nutně existují rozdíly.“

„Nuže, a co s definicí odvětví pomocí tohoto modelu, jak se ptal Alex?“ nadhodila zvědavě Gabriela.

„Zrovna jsem o tom chtěl mluvit. Pamatujete, když jsme diskutovali, jak i bez hlubší analýzy cítíme, že automobilové odvětví a výroba šperků není to samé odvětví?“

Všichni rychle přikývli.

„Co myslíte, kolik z pěti sil bude u těchto dvou odvětví stejných? Budou například dodavatelé ty samé firmy?“

„Počkej,“ ozval se Martin a bylo na něm vidět překvapení. „Chceš tím říct, že pokud nějaká skupina podniků čelí identickým pěti silám, tak se jedná o to samé odvětví? Myslím tím, že například u zmiňovaných automobilů a šperků se evidentně o stejné odvětví nejedná, protože dodavatelé nejsou velmi pravděpodobně ti samí hráči. Stejně tak podniky přemýšlející o vstupu do odvětví se budou lišit a zákazníci…ti se možná z části překrývají, ale určitě se bavíme o dvou různých cílovkách. Je toto odpověď?“ dokončil Martin radostně.

„Výborná úvaha, Martine. Jdeš správným směrem a dokonce existuje definice, jež říká, že tam, kde je možné identifikovat odlišnost ve více než jedné síle, nebo kde je odlišnost u jakékoliv ze sil moc velká, se jedná o odlišné odvětví.33 Abych se však přiznal, nemohu s tím úplně souhlasit. Na jednu stranu, dává samotná úvaha logiku a mohu jen doporučit rámcově tímto směrem přemýšlet. Na stranu druhou, zkušenost mi říká, že odpověď je komplikovanější. Přesně proto jsem vám i říkal, že podle mě není až tak důležité úplně přesně určit hranice odvětví a příliš se tím zabývat. Minimálně ne pro naše potřeby. Spíše doporučuji myslet na oněch pět sil a dobře je zanalyzovat. Výsledkem pak bude, že i bez definice toho, co přesně je a není vaším odvětvím, velmi pravděpodobně na nic důležitého nezapomenete. A přesně proto se teď vrhneme do malého cvičení, abyste si samotnou analýzu zažili v praxi.“

„A vyzkoušíme si ji na našich firmách?“ zeptal se Alex s nadšením.

„Ano, přesně takový je plán. Dopředu však musím říct, že existují mraky vynikajících způsobů, jak k celé analýze přistoupit. Nicméně, vzhledem ke skutečnosti, že máme všichni čtyři rádi čísla, zvolil jsem způsob, kdy každé ze sil přiřadíme hodnotu od jedné do pěti. Jednička bude znamenat, že vybraná síla vám jen velmi málo snižuje nebo by mohla snižovat zisk a prostě na firmu jako takovou nijak zásadně nepůsobí. Pětka je samozřejmě přesným opakem – jedná se o situaci, kdy vám daná síla ukousává ze zisku hodně, případně k tomu má velký potenciál. Sečteno a podtrženo, jednička je pro vás dobrá, pětka špatná.“

„Přiznám se, že si nejsem jistý, jestli dokážu jen tak z patra vypálit relevantní číslo,“ sdílel Alex své obavy.

„A bylo by ode mě pěkně nečestné, kdybych po vás něco takového chtěl. K finálnímu číslu se musíte systematicky dopracovat, a i když nemáme času nazbyt, tak tomu chci dát alespoň deset minut. Proto mám pro vás jeden obrázek, který celou situaci lépe přiblíží, jen mi dejte vteřinku,“ dokončil jsem hledajíc HDMI kabel. Ten však v průběhu pauzy zapadl pod stůl.

„Než se ti povede tu obrazovku nasdílet, mohu se zeptat, co přesně nám ono finální číslo řekne?“ nadhodil Martin.

„To ti, Martine, nemohu hned teď říct, jinak bys přišel o pointu, ale slibuji, že vše vysvětlím, až bude analýza hotová,“ ozvalo se zpod stolu, kde pořád probíhal zápas s kabelem.

Po několika minutách jsem boj s Alexovou pomocí vyhrál a povedlo se mi promítnout obrázek rovnou na zeď. Gabriela mezitím chytře zatáhla závěs na nejbližším okně.

„Takže,“ začal jsem vracejíc se na své původní místo, „jak poznamenal Alex, je celkem náročné na první dobrou korektně odhadnout, jestli mají dodavatelé ve vašem odvětví sílu tři nebo čtyři. Z toho důvodu u každé jedné síly zvážíme několik dalších faktorů mající na ni vliv. Tím se finální výsledek značně zpřesní. Na tomto obrázku naleznete ty nejzákladnější faktory, které uvádí jak literatura, tak moje zkušenost.“34,35,36

Hrozba vstupu nových hráčů je vysoká, pokud:

  • vstup není kapitálově náročný
  • legislativní a jiné bariéry vstupu jsou nízké
  • je loajalita zákazníků nízká
  • v odvětví nejsou výrazné úspory plynoucí z velikosti
  • produkty nejsou moc rozdílné
  • se nebojí odvetné reakce
  • je přístup k distribučním kanálům snadný
  • jsou zisky stávajících firem vysoké
  • nehraje zásadní roli poloha, know-how, státní podpora, vlastnictví technologie, přístup k surovinám apod.
  • je pro zákazníky snadné přejít k někomu jinému (náklady přechodu)

Dodavatelé jsou silní, pokud:

  • dodávají ve velkém
  • se jedná o významný vstup pro odběratele
  • je přechod k jinému dodavateli drahý/náročný
  • mohou sami vstoupit do odvětví zákazníka (vertikální integrace)
  • pro ně zákazník není významný
  • zákazník nemá moc na výběr
  • jejich produkty nemají substituty
  • je zákazníci nemohou ohrozit integrací do jejich odvětví

Intenzita soupeření je vysoká, pokud:

  • mají soupeři vysoké fixní náklady
  • jsou stávající hráči vyrovnaní a není zde dominantní firma
  • životní cyklus odvětví je ve stadiu zralosti nebo poklesu
  • zavedené firmy mají výhodu bez ohledu na velikost (lokalita, patenty, ...)
  • mezi produkty nejsou velké rozdíly
  • mají firmy velké cíle
  • existují vysoké překážky výstupu z odvětví (vlastnění specializovaných aktiv, stálo by to hodně peněz, majitelé nebo CEO mají k odvětví emoční vztah, iracionální důvody, ...)
  • produkt podléhá zkáze (tím je myšleno i prázdný hotelový pokoj, neobsazené místo v letadle, ...)

Zákazníci/Odběratelé jsou silní, pokud:

  • nakupují ve velkém
  • je jich malé množství
  • jsou důležití pro dodavatele
  • mohou snadno změnit dodavatele
  • mohou vstoupit do odvětví dodavatele a sami si vyrábět
  • jsou plně informováni o tom, jak dodavatelé produkt vyrábějí
  • pro ně dodavatel není významný

Hrozba substitutů je vysoká, pokud:

  • je pro zákazníky snadné změnit dodavatele a pokud je substitut atraktivní variantou oproti produktu odvětví

„Není toho málo, co musíme u každé z těch sil zvážit,“ poznamenala Gabriela.

„Akorát u substitutů je toho míň. Proč?“ zeptal se Martin.

„Pravdou je,“ začal jsem, „že u většiny sil je relativně hodně faktorů, jež se dají posuzovat v téměř jakémkoliv odvětví. Nicméně substituty jsou malinko specifičtější. Kolikrát je vůbec problém identifikovat, co by se rozumně dalo za substitut považovat. Proto opravdu hodně záleží od situace každé firmy.“

„Chápu tedy správně, že máme u každé ze sil zvážit všechny dílčí faktory, dát jim taky hodnotu od jedné do pěti a následně udělat jednoduchý aritmetický průměr? Výsledkem pak bude, že získáme pět čísel, pro každou sílu jedno?“ zeptala se Gabriela.

„Ano, přesně tak.“

„A máme dát každému dílčímu faktoru i váhu?“ zeptal se Martin.

„V praxi se s takovým přístupem lze poměrně často potkat, nicméně pro tento moment si naši analýzu nekomplikujme. Mohu ještě na něco odpovědět, než se do toho vrhneme?“

„Mám dotaz. U té hrozby vstupu nových hráčů vidím pojem úspory plynoucí z velikosti. Co je tím myšleno?“ zeptala se Gabriela.

„Zjednodušeně se tím myslí, že větší firmy mají náklady na vyrobení jednoho výrobku nižší než menší hráči. Je to takto srozumitelné?“

„Srozumitelné ano, akorát jsem si myslela, že něco takového platí ve všech odvětvích.“

„Nic si z toho nedělej, jedná se o běžný omyl a určitě to všude neplatí.“

„Jasně, píšu si poznámku, ať pak nezapomenu. Vrhněme se tedy do práce,“ zakončila nedočkavě.

A tak jsme pracovali. Byl jsem neustále na nohou, jelikož tu a tam bylo potřeba poradit, případně nasměrovat. Náš čas vypršel až příliš rychle, avšak vzhledem k nabitému programu mi nezbylo nic jiného, než celou aktivitu pomalu utlumit.

„A čas nám vypršel. Je mi naprosto jasné, že se nejedná o analýzu, kterou by se dalo kvalitně provést za tak krátký čas, zejména když jste to nikdy nedělali. Kdo se chce i přesto podělit o svá zjištění, abychom si mohli ukázat, jak tento model v praxi zužitkovat?“

Všichni zvedli ruce. Musel jsem se pousmát.

„Dáma má přednost,“ okamžitě zareagoval Martin a Gabriela na něj mrkla.

„Uvědomila jsem si, že síla dodavatelů mi vyšla tři a půl z pěti. Popravdě, čekala bych nižší číslo.“

„Dobře, a který z dílčích faktorů ovlivnil finální výsledek nejvíce?“

„Jelikož zaměstnáváme velmi seniorní recruitery, zejména specialisty na oblast IT, kterých na trhu zase tolik není, mají jakožto dodavatelé práce velkou vyjednávací sílu. Konkrétně jsem dala čtyři a půl, přičemž nám jejich síla celkem zvyšuje náklady, a tím pádem snižuje marži.“

„Rozumím, tento faktor rozhodně stojí za diskusi. Jaká opatření by tedy šla podniknout, aby na vás ona síla dodavatelů nepůsobila tak tvrdě?“

„No, my je prostě potřebujeme. Fakt nevím, co bych udělala, abych s nimi sjednala nižší mzdu,“ přemýšlela Gabriela nahlas.

„Moje otázka zněla popravdě jinak,“ řekl jsem s povzbudivým úsměvem, abych nezněl moc přísně. „Chci tím říct, že je potřeba se zaměřit na opatření umožňující co nejlépe eliminovat působení síly dodavatelů. Vyjednávání o mzdě je totiž jenom malinká část z celého spektra možností, kterými disponuješ.“

„Mohu něco navrhnout?“ zeptal se Martin.

„Budu ráda, sem s tím!“

„My jsme čelili podobné situaci s obchodníky a nakonec vyvstalo řešení zaměstnat méně zkušené lidi. To se samozřejmě snadněji řekne, než udělá. Klíčem však bylo velmi podrobné zpracování procesů, směrnic a vzdělávacích materiálu. Prostě všeho, aby samotnou práci zvládl každý, kdo má talent, a ve finále to klaplo, přičemž naše náklady na obchodníky jsou výrazně nižší, stejně tak jako jejich vyjednávací síla. Asi nejvíce paradoxním zjištěním však bylo, že se nám po obchodní stránce začalo dařit ještě lépe.“

Gabriela nic neříkala a jenom zvedla palec nahoru, protože si rychle dělala poznámky. Až si vše pečlivě zapsala, pokračovala v rozboru analýzy.

„Pak je tady další věc. Naši zákazníci mají v průměru vyjednávací sílu zhruba na úrovni tři, při detailnějším pohledu však vidím, že korporáty ji mají největší, kolem čtyř a půl. Popravdě, tlačí nám tím provizi pěkně nízko.“

„To mě nepřekvapuje. Co myslíš, že by šlo dělat, aby se tato vyjednávací síla eliminovala?“ zeptal jsem se.

„Hmm. Uvědomuji si, že je k tomu nedonutím tlakem. Nicméně, pohrávám si s myšlenkou eliminování jejich síly prostě tím, že tyto typy zákazníků nebudeme dále obsluhovat. Každopádně, můj finanční ředitel slíbil, že mi do hodiny zašle rentabilitu všech segmentů, tak se dle toho rozhodnu.“

„Přístup založený na datech je skvělá volba,“ potěšil jsem se. „Máš tam ještě něco?“

„Vlastně ano, hrozbu substitutů. Jelikož jsme personální agentura, je substitutem i situace, kdy naši klienti investují, aby se sami naučili dělat nábor a nás nepotřebovali?“

„Rozhodně ano,“ přikývl jsem. „Dokonce si dovolím tvrdit, že celé situaci rozumím velmi dobře, jelikož jsem sám napsal knížku Strategie Akvizice Talentů37, jejímž hlavním smyslem je, aby se firmy naučily dělat nábor samy a nepotřebovaly třetí strany více, než je potřeba. Takže pro moji knížku je tvoje firma taky substitutem.“

„Zrádce,“ smála se Gabriela.

„Odpusť mi!“ odpověděl jsem a uklonil se. „Každopádně, jak tuto hrozbu substitutu eliminovat?“

„Musím popřemýšlet, takto v rychlosti mě nic relevantního nenapadá.“

„Jasně, nemusíme přijít na všechno hned teď. Z mé praxe se vybízí například fokus na specifické typy pozic, které často ani interní náborový tým neobsadí snadno. Máme ještě minutku, nějaký poslední komentář k tomuto tématu?“

„Mohu prosím?“ zeptal se Alex a Martin povzbudivě přikývl.

„Došlo mi, že v našem odvětví působí silně faktor, na který se ptala Gabriela – úspory z velikosti firmy. Když totiž tisknu, dejme tomu, sto zápisníků, tak si za kus celkem draze zaplatím, avšak pokud tisknou moji konkurenti, řádově v tisících kusech, dosáhnou na nezanedbatelně nižší ceny. Což znamená, že mají nižší náklady na kus než já. A to ani nezmiňuji, že pro samotné tiskárny, které jsou od nás daleko větší, nejsme jakožto zákazník moc zajímaví.“

„Naprosto rozumím,“ začal jsem přemýšlejíc, jak opatrně sdělit myšlenku, se kterou jsem se od začátku pohrával.

„Pamatuji si, Alexi, správně, že tvojí strategií je fokus na nízké náklady?“

„No, vlastně ano.“

„A prodáváš za nižší ceny než konkurenti?“

„Ano, máme ty zápisníky o něco levnější.“

„Takže říkáš, že máš vyšší náklady než tvoji soupeři a zároveň prodáváš za nižší ceny?“

„Kde se pak sakra generuje zisk?“ zapojil se do diskuse překvapený Martin.

„No víte,“ snažil se ze sebe dostat Alex nervózně, „ono se o zisku moc ani mluvit nedá, což vás při této konstelaci asi nepřekvapí. Vůbec mě nenapadlo se nad celou situací takto zamyslet. Myslel jsem si, že mám skvělý produkt a ten se prodá sám, což ale nestačí, pokud na něm nemáme de facto žádnou marži,“ dodal mírně zoufale.

„Jako první chci říct, že ti moc děkuji za otevřenost, a pokud se o tom budeš chtít pobavit hlouběji, rád ti pomůžu,“ odpověděl jsem.

„My všichni,“ usmála se Gabriela a Martin s vážným výrazem přikývl. Měl jsem z nich radost.

„Jelikož čas nemilosrdně plyne, pojďme si shrnout, na co jsme využitím tohoto modelu přišli,“ pokračoval jsem.

„Můžeš mi konečně odpovědět na moji úvodní otázku?“ ozval se Martin. „Co nám vlastně řekne to finální číslo u každé z pěti sil?“

„Nic moc. Samo o sobě není nijak zásadně důležité.“

„Tak proč jsme celou tu analýzu dělali?“ zeptal se zmateně.

„Když ty dílčí faktory hodnotíš číselně, jsi nucen nad nimi přemýšlet a v rámci možností se tak celý tvůj přístup objektivizuje. Když mi Gabriela řekla, že síla dodavatelů jí vyšla tři a půl, mohl jsem se právě díky tomu zeptat proč. Pamatujete, jak mi byla schopná vysvětlit, že důvodem je vysoká vyjednávací síla dodavatelů? A to je právě ono. Tímto způsobem se můžeš ptát proč a celý přístup je mnohem méně ovlivněn pocity. Takže ano, samotný výsledek je míň důležitý než proces, kterým jsi k němu přišel. Právě ten nám totiž dává možnost odhalit síly, které nejsou na první pohled zřejmé.“

„A když už jsem věděla, které síly mi nejvýznamněji snižují ziskovost, pořád ses mě ptal, jak danou sílu eliminovat,“ přidala se Gabriela.

„Přesně tak. V praxi můžete klidně postupovat tím způsobem, že si pomocí čísel ohodnotíte všechny dílčí faktory u každé ze sil. Následně se budete ptát, proč mi vyšla ta či ona síla právě tolik? Co ji nejvýznamněji ovlivňuje? Co mi nejvíce ukrajuje ze zisku? A jaké mám možnosti eliminování jejího vlivu? Doporučuji však vybrat, dejme tomu, jednociferný počet těch nejdůležitějších faktorů. Ne že by více nebylo lépe, nechci však, aby toho nakonec bylo tolik, že se jakákoliv implementace do praxe stane neproveditelnou. Jak už správně poznamenala Gabriela, aby celá ta analýza měla nějaký smysl, je potřeba ke každému faktoru přiřadit vhodná opatření. Protože právě ona opatření vás v praxi mohou dostat do výhodnější pozice.“

„Máme tedy udělat analýzu pěti sil a hned se ji snažit zavést do každodenního života?“ zeptal se Martin.

„Popravdě, takový postup nemohu obecně doporučit. Samotná opatření spíše vymýšlejte, až budete mít hotové i ostatní analýzy, o kterých bude řeč, jelikož zpravidla jedna druhou ovlivňují. V průběhu našeho cvičení jsem chtěl ta opatření hned zejména proto, abyste si celý postup procvičili. Dává to takto smysl?“

„Vzhledem k tomu, že po patnácti minutách jsem přišla na řadu důležitých věcí, tak za mě určitě ano,“ usmála se Gabriela.

„Mohu ještě jeden dotaz?“ zeptal se Martin, a když jsem povzbudivě přikývl, pokračoval. „Lze postupovat i tak, že si pro každou z pěti sil určím číselné hodnoty a následně využiju stejný postup v rámci možností i pro konkurenci? Asi ne pro každou firmu, ale pro ty nejvýznamnější nebo prostě tak nějak v průměru?“

„Vynikající dotaz. Zamyslete se však, co by vám taková čísla řekla? Představ si, Martine, že čelíš vyjednávací síle zákazníků na úrovni tři, ale tvoji konkurenti jsou někde na dvojce. Jakou hodnotu má tato informace?“

„Připomněl jsi mi naši diskusi o konkurenční výhodě. Myslím tím, že pokud jsou na tom moji konkurenti lépe, mohu se sám sebe zeptat, jak k něčemu takovému vlastně došlo? Jaký faktor nebo faktory za tím stojí? A jasně, potřebné informace asi nedohledám úplně přesně, nicméně, dává mi obrovskou hodnotu alespoň rámcově odhadnout, jak si na tom stojím ve srovnání s obrazně řečeno stejnými podniky. Proč jsem pak já horší, případně lepší?“

„Jdeš na to skvěle, jedná se o zcela legitimní postup,“ odpověděl jsem potěšen. „Když už jsi toto téma nakousl, tak mě zajímá, jak byste si u analýzy pěti sil poradili se situací, kdy máte v odvětví tak výrazně rozdílné hráče? Od freelancerů přes malé firmy klidně až po korporáty. Uděláte prostý průměr? Nebo se zaměříte na pár nejdůležitějších konkurentů? Případně něco jiného?“

„Já bych si intuitivně vybrala nejdříve mně nejpodobnější firmy,“ zapojila se Gabriela. „Prostě jak ti obrovští hráči, tak freelanceři a organizace o pár lidech by mi pocitově asi tolik nedali. Nebylo by mi totiž moc platné, že nějaký korporát má, já nevím, výraznější vyjednávací sílu, protože má pobočky v padesáti zemích, když já je nemohu a ani nechci kopírovat. Případně, že freelancer nemusí řešit sílu dodavatelů v podobě zaměstnanců.“

„Zajímavá myšlenka a má hodně do sebe. Všimněte si, že Gabriela čistě pocitově pojmenovala něco, čemu se říká strategické skupiny.38 Nemá smysl jít moc do hloubky, ale v podstatě chci říct, že v odvětví se zformují skupiny firem, které jsou si navzájem něčím podobné, kolikrát právě strategií. Podívejte,“ dodal jsem kreslíc na tabuli rychlý náčrt grafu.

Graf strategických skupin: svislá osa je šíře produktů, vodorovná osa velikost dle obratu. Čtyři skupiny (Skupina 1 až 4) jsou vyznačeny tečkovanými elipsami.

„Toto prosím neberte jako nějakou dokonalou analýzu, daleko více se jedná o nástřel Gabriely myšlenky. Mimochodem, v odvětví personálních agentur jsou z mé zkušenosti jak velké firmy nabízející hodně služeb, tak rovněž velké podniky, ale s úzkým zaměřením. Dobrým příkladem jsou agentury s fokusem na obsazování pozic do vyššího managementu, přičemž jejich velikost ve spojení se specializací bývá kolikrát podložena mezinárodním působením. Pak zde najdeme i freelancery a malinké firmy, často s výraznou specializací. Případně vídám i takové ty střední podniky s poměrně širokou paletou služeb.“

„Nezapomeň na menší firmy, co dělají všechno pro všechny jako já,“ zasmála se Gabriela, načež jsme se k ní přidali.

„Nepochybně by se celé toto téma dalo mnohem hlouběji analyzovat, přičemž bychom na ty osy nanesli různé parametry, s tím ale nechci ztrácet čas. Klíčovou myšlenkou je, že na jednotlivé strategické skupiny, respektive na různé konkurenty v jednom odvětví, bude těch pět sil působit jinak. V praxi má toto tvrzení poměrně významné důsledky, jelikož ne každá pozice, kterou zaujmete, bude vyhovovat vaší situaci. Proto je fakt důležité identifikovat tu nejpříznivější pozici mezi konkurenty, a to nejen z pohledu působení těch pěti sil.“

„Patriku, a máš prosím nějakou ukázku z praxe, ať se mohu trochu inspirovat?“ zeptal se Martin.

„Ano, dejte mi minutku,“ zareagoval jsem a pustil se do hledání, které po chvilce přineslo ovoce.

IDSíla zákazníků je velká, pokud:Odhad síly zákazníků vůči námHlavní konkurenti napříč strategickými skupinamiKonkurenti ze stejné strategické skupiny
1.1Nakupují ve velkém4.54.54.5
1.2Je jich málo43 ↓4
1.3Jsou pro dodavatele důležití4.53 ↓4.5
1.4Dodavatel pro ně není důležitý43 ↓4
1.5Mohou dodavatele snadno změnit3.52 ↓2.5 ↓
1.6Mohou si vyrobit, co potřebují bez dodavatele333
1.7Jsou plně informováni o výrobě produktu333
Průměr3.83.1↓3.6 ↓

„Zde můžete vidět konkrétní příklad a vzhledem k délce uvádím pouze jednu sílu. Šlo o malý podnik obrábějící pár typů ocelových součástek. Ty následně dodával jen několika málo obrovským firmám, což je vidět i na celkem vysoké síle zákazníků, která vyšla 3,8 z 5. Připomínám, že číselné hodnocení bylo identické jako ve vašem příkladu – čím vyšší hodnoty, tím větší síla zákazníků. Další sloupec je pak srovnání s konkurenty, kteří jim brali nejvíce zakázek a ve srovnání s analyzovaným podnikem se jednalo o relativně velké firmy, navíc působící ve více odvětvích. To je vidět na faktorech 1.2 a 1.5, kde jsou tito konkurenti vystaveni zčásti i díky své velikosti příznivějším silám. Poslední sloupec reprezentuje konkurenty o podobné velikosti, jakou dosahuje i analyzovaný podnik. Na ně působí síly obdobně, tedy až na fakt, že jejich zákazníci, což jsou ty samé velké firmy, od nich nemohou až tak snadno odejít. Zjistilo se totiž, že důvod spočíval v neschopnosti analyzovaného podniku pracovat se smlouvami, což v konečném důsledku nebylo tak těžké napravit, akorát to nikoho nenapadlo. Nicméně, jak jsem již říkal, čísla sama o sobě nic moc neznamenají. Klíčové je, abyste se začali ptát, proč jsou ty hodnoty takové, jaké jsou, a odhalili skutečný důvod. Samotná strategie má pak za úkol přijít s opatřeními a ty se samozřejmě musí implementovat do praxe. Buďte však prosím kritičtí a přemýšlejte nad vlastními způsoby, jak s tím pracovat. Byla by opravdu škoda, kdybyste jenom slepě kopírovali moji tabulku.“

Na chvilku jsem se odmlčel s pohledem upřeným na vnitřní zahrádku hotelu, ve které právě kuchař sbíral bylinky.

„Ještě poslední věc ke konkurenci. Víte, řada autorů říká,39 a já s tím souhlasím, že je potřeba myslet nejen lokálně, ale i globálně. Je tím myšleno, že například takový substitut nebo nový hráč může přijít na trh z druhé strany světa, odkud byste ho čekali nejméně. Chápu, že vaše časová kapacita je omezená a nemůžete zanalyzovat celý svět, jen chci, abyste to měli na paměti. Teď se však pojďme vrhnout na jiný analytický nástroj vnějšího prostředí, akorát…” „Si nejdříve dáme pauzu,“ dokončil Martin a spěchal ke stolu s občerstvením.

Poznámky

  1. Huang, K.-F., Dyerson, R., Wu, L.-Y. and Harindranath, G. (2015), From Temporary Competitive Advantage to Sustainable Competitive Advantage. Brit J Manage, 26: 617-636. https://doi.org/10.1111/1467-8551.12104 ↩
  2. PORTER, Michael E. Competitive advantage: creating and sustaining superior performance. New York: Free Press, 1985. ISBN 0-02-925090-0. ↩
  3. PORTER, Michael E. Competitive strategy: techniques for analyzing industries and competitors. New York: Free Press, c1980. ISBN 0-02-925360-8. ↩
  4. MAGRETTA, Joan. Michael Porter jasně a srozumitelně: o konkurenci a strategii. Praha: Management Press, 2012. Knihovna světového managementu. ISBN 978-80-7261-251-2. ↩
  5. MAGRETTA, Joan. Michael Porter jasně a srozumitelně: o konkurenci a strategii. Praha: Management Press, 2012. Knihovna světového managementu. ISBN 978-80-7261-251-2. ↩
  6. O strategii: 10 nejlepších příspěvků z Harvard Business Review. Praha: Management Press, 2018. Knihovna světového managementu. ISBN 978-80-7261-555-1. ↩
  7. PAPULA, Jozef, Zuzana PAPULOVÁ a Ján PAPULA. Strategický manažment: aktuálny koncept pre rýchlo sa približujúcu budúcnosť. Praha: Wolters Kluwer, 2019. ISBN 978-80-7598-535-4. ↩
  8. MAGRETTA, Joan. Michael Porter jasně a srozumitelně: o konkurenci a strategii. Praha: Management Press, 2012. Knihovna světového managementu. ISBN 978-80-7261-251-2. ↩
  9. BARTKO, Patrik. Strategie akvizice talentů [online]. Brno: NextGenTA, 2021 [cit. 2023-09-01]. ISBN 978-80-11-00381-4. Dostupné z: https://www.patrikbartko.com/publikace-strategie-akvizice-talentu/ ↩
  10. PORTER, Michael E. Competitive strategy: techniques for analyzing industries and competitors. New York: Free Press, c1980. ISBN 0-02-925360-8. ↩
  11. SOUČEK, Zdeněk. Strategie úspěšného podniku: symbióza kreativity a disciplíny. V Praze: C.H. Beck, 2015. ISBN 978-80-7400-572-5. ↩