Strategie ukovaná praxí

Kapitola 5: Konkurenční výhoda

10:33.

Martin navrhl krátkou procházku do hotelové restaurace, abychom se podívali na menu a objednali si již nyní, protože jsme nechtěli strávit obědovou pauzu zbytečným čekáním. V restauraci hrála pomalá klavírní hudba a přes otevřená okna dovnitř pronikal čerstvý jarní vánek, který rozvlnil průhledné závěsy. Číšník nám oznámil, že všechno bude připravené za asi tři čtvrtě hodiny, čemuž jsme se vcelku potěšili, jelikož se tím pádem otevřela možnost dokončit poslední téma celé úvodní části. Po návratu do konferenční místnosti každý z nás zaujal své tradiční místo a jako první přerušil ticho Alex.

„Budeme se teď bavit o konkurenční výhodě?“ zeptal se zvědavě.

„Přesně tak a přiznám se, že jedním z hlavních důvodů, proč chci toto téma otevřít, je nejen časté nepochopení samotné podstaty celého konceptu, ale dovolím si tvrdit, že i jeho zneužívání.“

„Nevím, jestli myslíme na to samé, ale je pravdou, že zrovna tento pojem na mě odevšud vyskakuje,“ povzdechl si Martin.

„O tom ani trochu nepochybuji,“ přikývl jsem vážně. „Tak schválně, kde jsi o něm slyšel naposledy?“

„No…zmínil ho jeden obchodník. Chtěl mi prodat takový online nástroj, který nám prý zlepší efektivitu, a tím zabezpečí konkurenční výhodu.“

„Což je celkem paradoxní, nemyslíte?“ zeptal jsem se.

„Co tím myslíš?“ zareagovala Gabriela.

„Myslím tím skutečnost, kdy vám někdo prezentuje produkt a doslova při tom slibuje, jak si jeho využíváním zabezpečíte konkurenční výhodu. Jen tak mimochodem, ten samý produkt pak nabízí té samé konkurenci, nad kterou vám tu výhodu slibuje. Ve většině případů si můžete být jistí, že pokud je něco volně dostupné na trhu, tak si tím konkurenční výhodu nezabezpečíte.“

„Protože si daný produkt mohou koupit všichni?“ zeptala se Gabriela.

„Přesně tak. Na druhou stanu je férové dodat, že pokud si některé produkty nekoupíte, může takové rozhodnutí skončit vaší konkurenční nevýhodou. Zkuste podnikat bez internetu nebo telefonu – ani jedno vám nejspíš samo o sobě žádnou výhodu nedá, avšak jejich nevyužívání může k nevýhodě celkem bezpečně vést.“

„Až mi dotyčný obchodník příště zavolá, nezapomenu mu tento poznatek zmínit,“ poznamenal Martin s lišáckým úsměvem.

„A co kdybychom zmiňovaný online nástroj dokázali využívat lépe než ostatní?“ spekulovala Gabriela.

„Excelentní dotaz!“ potěšil jsem se otázce. „Něco takového už pilířem konkurenční výhody být může, akorát vám ji nedává jenom ten samotný nástroj. Chci říct, že daleko více jde o zmiňovaný nástroj v kombinaci s vašimi kompetencemi, znalostmi, schopnostmi, procesy, know-how a tak dále. To už je kombinace, která se na trhu poptává daleko hůře.“

„Můžeme si prosím říct i nějakou definici konkurenční výhody?“ zeptal se Martin.

„Jasná věc.“

„Já mám případně i výzkumy, které jsem v průběhu studia zpracoval a věřím, že závěry z nich mohou být přínosné i pro praxi. Tedy, pokud vás něco takového zajímá,“ dodal Alex nesměle.

„Výborný nápad, Alexi. Jakkoliv však začneme, úvod je vždy stejný. Konkurenční výhoda se totiž, jak napovídá samotný název, celkem dost opírá o srovnání s konkurencí.“

„Na něco takového bych sám nikdy nepřišel,“ poznamenal Martin ironicky, snažíc se zakrýt úsměv, načež jsem na něj nenápadně mrkl. Naše vzájemné dobíraní mě nikdy neomrzelo.

„Otázkou však zůstává, jak zjistíme, že nějakou výhodu vůbec máme?“ pokračoval jsem.

„Napadá mě hromada metrik, kterých by šlo využít,“ řekla Gabriela a bylo vidět, že se snaží přijít na tu nejvhodnější.

„Malinko vám pomůžu,“ zareagoval jsem.

„Martin měl včera pocit, že všechny cesty vedou do Říma, a proto mohu s malou nadsázkou říct, že všechny diskuse o konkurenční výhodě vedou k…,“ větu jsem však s pohledem upřeným na tabuli nedokončil.

T − N = Z

„Už zase,“ zasmál se Martin.

„Zas a znovu,“ potvrdil jsem.

„Víte, v konečném důsledku je zisk, respektive ziskovost to, co se obvykle počítá. Povězte mi ale, co můžete při pohledu na naši oblíbenou rovnici udělat, abyste dosáhli na lepší ziskovost než konkurence?“

„Podle mě se jedná o podobnou logiku, jakou jsme využili u strategie. Mohu dosáhnout buď to nižších nákladů než moji soupeři, nebo vyšších tržeb, samozřejmě s rozumnými náklady. Obě cesty pak vedou k tomu, že mám vyšší ziskovost než ostatní,“ zkonstatovala Gabriela.

„Výborně. Jinak řečeno, existují dva základní typy konkurenční výhody. Ta první je v nízkých nákladech, ta druhá v diferenciaci21 a praxe nám říká, že nejspíše nedosáhnete na obě naráz, byť takovou možnost nelze zcela vyloučit. Všimněte si, že samotné názvy jsou podobné, jako u tématu strategie, ale logika na pozadí je malinko jiná. Víte, co tím myslím?“ zeptal jsem se.

„U strategií jsi mluvil o způsobech, jak můžeme dosáhnout ziskovosti, kterou si my jakožto majitelé přejeme, ať už prostřednictvím nižších nákladů nebo vyšších cen s různě širokým zaměřením. U konkurenční výhody mám pocit, že se klade důraz spíše na srovnávání se s ostatními hráči,“ shrnul Alex.

„Výborně, opravdu skvělá práce, Alexi. Máme tedy čtyři základní typy strategií a dva základní typy konkurenční výhody. Od včera však neustále zdůrazňuji, jak důležité je vědět, co vy sami chcete a teď vás tady srovnávám s konkurenty. Co tím asi tak sleduji?“

„Myslím si, že i když se zaměřuji na vlastní cíle, je důležité vědět, jak si vedu ve srovnání s konkurencí,“ řekla Gabriela.

„A proč?“

„Hmm. Když si kupříkladu najdu veřejně dostupné výsledky hospodaření jiných personálních agentur a spočítám, že moje hrubá marže je v průměru o třetinu nižší než ta jejich, získám tím poměrně cenné informace.“

„Jdeš na to skvěle, zkus tu myšlenku rozebrat ještě hlouběji,“ pobídl jsem ji.

„Pokud bys mi ukázal, že někde v tramtárii na druhé straně světa mají firmy vyšší marži než já, tak mi tím kdovíco neřekneš. Nicméně, v případě, kdy jsou podniky provozující v podstatě stejný byznys jako já na tom samém trhu o hodně ziskovější, pobízí mě to k zamyšlení. Ale nechápejte mě špatně. Ne k zamyšlení nebo dokonce zpochybnění mé vize a smyslu, ty zůstávají. Zisk je však pořád velmi důležitý, a když ho mají moji konkurenti o tolik vyšší, tak mám buďto špatnou provozní efektivitu nebo strategii. Případně oboje.“

„Dovolím si tvrdit, že jsi tímto příkladem skvěle vystihla samotnou podstatu,“ pochválil jsem ji s hrdostí.

„Lze nějak určit vztah mezi konkurenční výhodou, provozem a strategií? Cítím, že tam existuje jakési spojení, akorát ho nedokážu pojmenovat,“ ozval se Martin.

„Někde mám tabulku, která poměrně přesně odpoví na tvůj dotaz, jen mi dej vteřinku,“ odpověděl jsem, jednou rukou zapínajíc projektor a druhou otevírajíc počítač.

Matice 3 × 3. Svisle: moje úroveň provozu ve srovnání s konkurencí (nižší, podobná, vyšší). Vodorovně: moje úroveň strategie ve srovnání s konkurencí (nižší, podobná, vyšší). Na diagonále pole spíše konkurenční nevýhoda, spíše konkurenční parita a spíše konkurenční výhoda.

„Tady je. Všimněte si, jak jsem v té tabulce opatrný a snažím se zdůraznit, že ani konkurenční výhodu, respektive nevýhodu, nelze garantovat. I firmu s tou nejlepší strategií a provozem může zničit nějaká nepředvídatelná událost, jako je přírodní katastrofa, a stejně to funguje i obráceně.“

„Takže v podstatě platí, že jak vhodná strategie, tak fungující provoz zvyšují pravděpodobnost dosažení konkurenční výhody, ale nic negarantují, mám pravdu?“ zeptal se Martin.

„Přesně tak. V té tabulce jsem se snažil o jasnou logiku, tedy čím tmavší barva, tím vyšší pravděpodobnost, ale zároveň dodávám – buďte kritičtí.“

„Jasně, s tím počítám. Jak Gabriela mluvila, zapsal jsem si ještě jednu otázku. Byla řeč o lepší ziskovosti, než má konkurence a mě zajímá konkrétní způsob, jak se něco takového v praxi měří. Je mi totiž jasné, že vzhledem k různé velikosti firem není absolutní výše zisku úplně směrodatným údajem.“

„Určitě, podívejme se tomu na kloub,“ odpověděl jsem. „Obecně by se dalo říct, že u velkých zejména veřejně obchodovaných společností se něco takového dělá snáz. Tyto podniky totiž musí kvartálně zveřejňovat výsledky, nebo alespoň podléhají auditu, což je u těch menších kolikrát problematické. Pokud se nám však povede k výsledkům dostat, zpravidla se využívá několik základních ukazatelů. Ty nechci rozebírat do hloubky, protože jejich vhodnost často záleží na typu odvětví, zároveň je alespoň zmíním, ať si pak můžete dohledat, co jen budete chtít. Například taková výrobní firma s významným množstvím dlouhodobého hmotného majetku v podobě strojů může dobře využít rentabilitu aktiv nebo rentabilitu vlastního investovaného kapitálu. Tím však nechci naznačit, že jinde je uplatnit nelze. Dalo by se pak říct, že téměř až svatým grálem pro víceméně všechny typy podniků je hrubá marže, případně v různých konzultačních a poradenských byznysech není vůbec špatným nápadem výnos na partnera.22 Všimněte si, že zmíněné ukazatele nemluví přímo o zisku, ale jsou s ním bezvýhradně spjaté.“

„Stačí si pak prostě udělat průměr ziskovosti u konkurence a srovnat ho s mým podnikem?“ shrnul Martin.

„Ve výzkumech se mimochodem používají i statistické testy, jejichž cílem je objektivně zhodnotit, jestli jsi nad nebo pod průměrem,“ dodal Alex.

„A v praxi taky, byť je pro tento moment nebudu vytahovat a nadmíru komplikovat naši diskusi,“ přikývl jsem souhlasně. „Pamatujte však na jednu věc – nadprůměrná ziskovost není sama o sobě konkurenční výhodou, ale jejím důsledkem. Chápete, co tím chci říct?“

„Předpokládám, že konkurenční výhoda vyvstává z toho, co děláme a jak to děláme, přičemž zisk je spíše výsledkem. Vlastně mě napadá, že zisk nám nic moc neříká o tom, jak konkurenční výhody dosahujeme, jenom poukazuje na fakt, že ji máme, respektive nemáme. Jako kdybys viděl člověka na vrcholu kopce. Nevíš, jestli na něj vyšel pěšky, na motorce, vrtulníkem nebo nějak jinak,“ odvětila Gabriela.

„Velmi dobře a ještě vám napovím, že konkurenční výhoda zpravidla nestojí jenom na jedné aktivitě.“

„Tak moment!“ zvolal Martin. „Chceš tím říct, že konkurenční výhoda roste jak z aktivit, tak ze vzájemných vztahů mezi nimi a taktéž k ní přispívají zdroje, jež jsou potřebné k samotnému vykonávání oněch činností?“

„Klobouk dolů, že sis zrovna toto zapamatoval,“ řekl jsem ohromeně.

„Dělal jsem si poznámky, když byla řeč o kopírování strategie. Popravdě mi to však, alespoň prozatím, zní celkem teoreticky a nevím, co přesně si pod tím představit,“ přiznal se Martin.

„S tím se vůbec netrap, jelikož odpoledne se na tyto tři základní faktory vrhneme a v praxi je vyzkoušíme. Za pár hodin z tebe bude expert jako vyšitý!“

„Domluveno,“ smál se Martin.

„Alexi, a co ten tvůj výzkum? Ráda bych si o něm poslechla více,“ ozvala se Gabriela.

„Dobrá tedy, jen si otevřu tablet,“ odvětil Alex a po pár vteřinách našel, co hledal.

„První věc, kterou chci zmínit, je výzkum, jež zkoumal rentabilitu aktiv podniků a zjistil, že dlouhodobě směřují k průměru.“23

„Dá se tedy vůbec zůstat v delším horizontu nad průměrem?“ zeptal se Martin překvapeně.

„Vhodnější otázkou je, jak moc je něco takového pravděpodobné,“ pokračoval Alex profesorským tónem a najednou byl ve svém živlu.

„Mám zde výzkum, který zkoumal téměř 6800 firem ve čtyřiceti odvětvích na horizontu pětadvaceti let. Jenom asi 5 % si udrželo nadprůměrnou rentabilitu v delším období.24 Jiný výzkum se zaměřoval na technologické podniky a něco kolem 3,5 % z nich zůstalo nadprůměrně rentabilních déle než pět let.“25

„Ty jo, to fakt není hodně,“ zamrmlal Martin spíše pro sebe.

„Poslední věc, kterou chci sdílet, je, že zmiňované výzkumy hodně řeší, jestli máte konkurenční výhodu, kterou si i dlouhodobě udržíte, nebo spíše konstantě získáváte krátkodobou výhodu na pár let. Myslím tím, že krátkodobá výhoda vám vydělá peníze, z nichž část reinvestujete do inovací a rozvoje, což vám může přinést další krátkodobou výhodu.“26,27,28

„Výborně, Alexi, moc děkujeme,“ řekl jsem potěšen jeho shrnutím.

„Čemu věříš ty? Myslím s tou udržitelností konkurenční výhody,“ dodala Gabriela, když jsem se na chvilku zatvářil zmateně.

„Popravdě, můj názor je, že pokud na samotnou výhodu dosáhnete, musíte pak neúnavně makat, abyste si ji udrželi, případně získali další. Každopádně, přijde mi nepraktické věřit, že se budu nějakou dobu snažit, abych dosáhl výhody oproti konkurenci, a pak mám vystaráno na dlouhou dobu. Víte, jak to je, ve strategii se může stát všechno, akorát bych si na takový přístup nevsadil.“

„A po obědě budeme opravdu diskutovat, jak ji v našich vlastních firmách identifikovat?“ zeptal se Martin se zájmem.

„Ano, přesně takový je plán. Zároveň však chci, abyste nad konkurenční výhodou uvažovali v malinko širším kontextu. Vyšší ziskovost je fakt důležitá a nezapomínejte na ni, avšak v konečném důsledku vaše firma existuje, aby naplnila to, co opravdu chcete, a ne aby překonala nějakou průměrnou hodnotu dle statistického testu. Proto od teď budeme konkurenční výhodu vnímat jako základní kámen, na kterém postavíte strategii s jedním jediným cílem – naplnit svoji vizi a smysl tváří v tvář konkurenci.“

„Líbí se mi představa konkurenční výhody jako pilíře, jež umožňuje spolu se strategií dosáhnout cílů i v konkurenčním prostředí, ať už jsou ty cíle jakékoliv. Přijde mi to takové míň svazující,“ řekla Gabriela.

„Dalo by se tedy říct, že strategie se zaměřuje na způsob, jak uspěju, kdežto konkurenční výhoda je spíše o tom, proč se mi to povede?“ zeptal se Martin.

„Moc hezká úvaha Martine, a budiž ti odměnou skvělý oběd. Pořádně tedy načerpejme síly a po pauze se vrhneme na praktikování strategie přímo ve vašich firmách.“

Poznámky

  1. PORTER, Michael E. Competitive advantage: creating and sustaining superior performance. New York: Free Press, 1985. ISBN 0-02-925090-0. ↩
  2. MAGRETTA, Joan. Michael Porter jasně a srozumitelně: o konkurenci a strategii. Praha: Management Press, 2012. Knihovna světového managementu. ISBN 978-80-7261-251-2. ↩
  3. Mueller, D. (1986). Profits in the Long Run. Cambridge: Cambridge University Press. doi:10.1017/CBO9780511664731 ↩
  4. Wiggins, Robert & Ruefli, Timothy. (2002). Sustained Competitive Advantage: Temporal Dynamics and the Incidence and Persistence of Superior Economic Performance. Organization Science. 13. 81-105. 10.1287/orsc.13.1.81.542. ↩
  5. Ruefli, T.W. and Wiggins, R.R. (2003), Industry, corporate, and segment effects and business performance: a non-parametric approach. Strat. Mgmt. J., 24: 861-879. https://doi.org/10.1002/smj.350 ↩
  6. Brown, Shona L., and Kathleen M. Eisenhardt. “The Art of Continuous Change: Linking Complexity Theory and Time-Paced Evolution in Relentlessly Shifting Organizations.” Administrative Science Quarterly, vol. 42, no. 1, 1997, pp. 1–34. JSTOR, https://doi.org/10.2307/2393807. Accessed 9 Sept. 2023 ↩
  7. D‘Aveni, R.A., Dagnino, G.B. and Smith, K.G. (2010), The age of temporary advantage. Strat. Mgmt. J., 31: 1371-1385. https://doi.org/10.1002/smj.897 ↩
  8. Huang, K.-F., Dyerson, R., Wu, L.-Y. and Harindranath, G. (2015), From Temporary Competitive Advantage to Sustainable Competitive Advantage. Brit J Manage, 26: 617-636. https://doi.org/10.1111/1467-8551.12104 ↩