Strategie ukovaná praxí

Kapitola 4: Typy strategií

9:17.

Konferenční místnost byla provoněná nejrůznějšími druhy bylinek, jelikož si každý z nás objednal odlišný druh čaje. Nebylo však času nazbyt a tak jsme bez meškání otevřeli téma, o které byl evidentní zájem. Já jsem se už standardně s hrnkem v ruce opíral o rožek stolu přemýšlejíc, jak nejlépe začít. Místo slov jsem jenom ukázal na naši známou rovnici, přičemž ostatní mě pohledem následovali.

T − N = Z

„Jak prosté a zároveň výstižné. To je i důvod, proč chci o typech strategie mluvit způsobem, kdy si je přímo z této rovnice odvodíme, a stejný postup budeme následovat i u konkurenční výhody.“

„Budeme se zabývat i konkurenční výhodou?“ zeptal se Alex vzrušeně.

„Ano, hned po tomto tématu a po obědě se podíváme na analytické metody. Na začátek však chci zmínit, že dle původního autora strategií, které vám chci ukázat, se jedná o takzvané ‚konkurenční strategie‘.10 Z toho asi cítíte výrazný fokus na konkurenci, kterou jsem, jak jste si jistě všimli, zatím schválně moc neřešil a ještě chvilku řešit ani nebudu. Slibuji však, že již brzy zjistíte proč.“

„Jsi tajemný jako hrad v Karpatech,“ utahoval si ze mě Martin s úšklebem.

„Teď ale k věci,“ pokračoval jsem skrývajíc úsměv, „pokud vás toto téma zaujme a budete si k němu chtít dohledat víc, tak velmi rychle zjistíte, že hodně autorů přišlo s různými typy strategií. To však vůbec neznamená, že je nelze využívat společně. Paradoxně právě naopak, často je skvěle zužitkujete jako takové doplňkové sub-strategie k těm základním, o kterých chci mluvit.“

Napil jsem se čaje vonícího po mátě.

„Podívejte se na tu naši rovnici a řekněte mi, jak se dá matematicky dosáhnout vyššího zisku. Co s ní musíte udělat?“ zeptal jsem se ukazujíc na tabuli.

T − N = Z

„Zvýšit tržby, nebo snížit náklady,“ ozval se Martin.

„Případně oboje naráz,“ dodala Gabriela.

„Ano, přesně tak. Pojďme si to rozebrat. Co musíte podniknout proto, abyste zvýšili tržby?“

„Hmm, prodávat více za tu samou cenu, nebo prodávat stejné objemy, případně i míň, ale za vyšší ceny,“ řekl Alex.

„Bingo. A co musíme podniknout, abychom dosáhli vyšších tržeb při stejných nákladech? Případně mohou růst jak tržby, tak náklady, ale tržby rostou vyšším tempem a zvyšuje se tedy procentuální ziskovost. Jak toho v praxi dosáhnete?“

„Musíme prodávat za vyšší ceny.“

„Správně Martine. Ale proč by vám někdo chtěl platit vyšší ceny? Z dobré vůle asi ne a vynechme teď poměrně málo rozšířené monopoly.“

„Můžeme nabízet vyšší kvalitu, rychlost, lepší servis, inovace…“ začal vyjmenovávat Martin.

„Nebo máme známou značku, lepší lokalitu, případně ta značka může zákazníkům dávat pocit příslušnosti k sociální skupině, jak to dělají některé hodinky, auta a podobně,“ dokončila Gabriela.

„Líbí se mi, jak nad tím přemýšlíte,“ pochválil jsem je. „Pokud vám mají firmy nebo lidé platit nadprůměrné ceny, musí cítit, že jim dáváte něco navíc. Kromě toho, co jste řekli, je dokonce celkem možné mít naprosto průměrný nebo až výrazně podprůměrný produkt, ale excelovat v marketingu natolik, že zákazníci ho budou vnímat jako nadprůměrný a zaplatí vám víc. Etickou stránku teď ponechme stranou, ta už souvisí s hodnotami. Naopak, můžete být přesvědčeni, že disponujete vysoce nadprůměrným produktem, ale stejně vám za něj nikdo nebude chtít platit, protože subjektivně vnímána hodnota zákazníkem nemusí být vyšší.“

„Tohle vídám hodně často u našich klientů“, řekl Martin. „Vyvinou promakaný produkt a pak si myslí, že se prodá sám, což jak víme, ne vždy platí.“

Všichni jsme přikyvovali a po chvilce, kdy už nikdo nic neříkal, jsem pokračoval.

„Situace, kdy vám zákazník platí nadprůměrnou cenu za to, že jste v něčem výjimeční, a subjektivně tuto nadprůměrnou hodnotu cítí, se nazývá strategií diferenciace. Nicméně, jak jsme si právě řekli, být jiný nestačí. Pokud vytvoříte parfém s vůní hnoje, budete rozhodně odlišní, ale nejsem si jistý, jestli vám tato výjimečnost v souhrnu převýší náklady, a to ani v případě, že budete mít skvělý marketing.“

„Já už bych se v dnešní době ničemu nedivila,“ dodala suše Gabriela, načež následoval výbuch smíchu.

„Proti tomu nelze argumentovat,“ dodal jsem s úšklebem. „V angličtině se pak dá hezky říct, že být different nestačí, musíte být differentiated.“

Na chvilku jsem se odmlčel a vybral z batohu bonbon na hlasivky. Ze zkušenosti mi bylo jasné, že je musím preventivně promazat.

„Pokud se tedy vrátím zpátky, tohle byl první způsob, jak zvýšit v naší rovnici zisk, respektive ziskovost – vyšší tržby způsobené vyšší cenou. Nicméně, co když tržby zůstanou tam, kde jsou? Jaký že byl ten druhý způsob?“

„Musím snížit náklady,“ řekla Gabriela.

„Přesně tak. Představte si, že chcete prodávat za víceméně průměrné tržní ceny ale s nižšími náklady. Co pro to musíte udělat? Co potřebujete, abyste se mohli vydat takzvanou strategií nízkých nákladů? Ta totiž říká, že máte zpravidla relativně základní produkt, jež prodáváte za plus minus průměrné ceny, ale váš vysoký zisk je výsledkem toho, že máte poměrně nižší náklady.“

„Mít pod kontrolou výdaje, skvěle vést manažerské účetnictví, nevynakládat finance na zbytečnosti, neustále zlepšovat provozní efektivitu, kterou jsi tolik zmiňoval a tak podobně,“ ozval se Martin.

„Ne.“

„Jak ne?!“

„Všechno, co jsi vyjmenoval, je potřeba dělat i u strategie diferenciace. Snižování nákladů je důležité pořád, v tom není absolutně žádný rozdíl.“

„Ale, ale…“

„Zkusme si uvést příklad. Gabrielo, ty často létáš jak po Evropě, tak do vzdálenějších lokalit, mám pravdu?“

„Správně.“

„Když tedy letíš z Evropy do Ameriky, jaké aerolinky preferuješ?“

„Většinou využívám Delta Airlines.“

„Skvělé, a proč?“

„Chci mít na takovou vzdálenost komfort. Delta i v nejlevnější třídě nabízí jídlo, dezert a dokonce i svačinu. Mám ve zvyku dát si pohár vínka, dobrý čajík, a jelikož dostanu i malý polštářek a přikrývku, tak si pak mohu pospat.“

„Zvykneš se dívat i na televizi, která je zabudovaná v sedadle před tebou?“ zeptal jsem se, s cílem co nejvíce demonstrovat můj záměr.

„Jasně! Dají ti i sluchátka.“

„Napadá tě ještě něco, čeho ráda využíváš?“

„Hmm, vždy využiju zubního kartáčku s pastou, které dostanu, a umyju si před přistáním zuby. Taková drobnost, ale potěší.“

„Výborně, a čím standardně létáš krátké lety?“

„Jelikož se bavíme o letech na hodinku, maximálně na dvě, preferuji většinou nízkonákladové společnosti jako například Wizz nebo Ryanair. Tak jsme vlastně letěli i včera z Vídně a bylo to za pár korun. Už jsem s nimi však letěla i z Vídně na Tenerife, což je kolem pěti hodin a musím říct, že letenky byly fakt levné, i když pochopitelně servis nebyl v takovém rozsahu.“

„Což dává logiku. Nejsem rozhodně žádný expert na společnost Delta Airlines, ale takto subjektivně, co byste řekli, jakou strategii vám jejich přístup připomíná?“ nadhodil jsem.

„Za mě diferenciaci. Dají ti prostě komfort navíc, ale rozumně si za něj připlatíš,“ ozval se Alex a ostatní souhlasně přikyvovali.

„Dobře a co Wizz nebo Ryanair?“

„Osobně si myslím, že z nabídky vyházeli úplně všechno, až na to nejpodstatnější, aby snížili náklady a i při relativně průměrné nebo až nízké ceně dokázali generovat zisk,“ řekl Martin.

„Souhlasím a dokonce si myslím, že ať už následují strategii diferenciace nebo nízkých nákladů, všichni ty náklady velmi tvrdě snižují. Jinak řečeno, zaměřují se na to, co zmínil Martin – kontrola výdajů, zlepšování provozní efektivity a tak dále. Takže se zas a znovu ptám – co je potřeba udělat, abyste se mohli vydat strategií nízkých nákladů? Přemýšlejte.“

„Co tak toto,“ pokračoval Martin zamyšleně, „představ si, že by teď Delta ve jménu snižování nákladů odstranila všechny ty věci, které se Gabriele líbily. Takové rozhodnutí by ji pochopitelně vzalo celou odlišnost a jedinečnost, diferenciaci chceš-li, oproti těm nízkonákladovým společnostem. Případně i zmiňované Lamborghini bude snižovat náklady, jak se jen dá, ale asi nezačne používat stejné materiály jako Dacia – a to nemyslím nijak špatně, prostě mají rozdílné cílovky.“

„Velmi správně. Lze tedy předpokládat, že náklady budou snižovat všichni, avšak jen do momentu, kdy budou muset dělat ona vylučovací rozhodnutí,“ poznamenal jsem.

„Myslíš ta vylučovací rozhodnutí, která jsi zmiňoval, když byla řeč o kopírování strategie?“ zeptala se Gabriela.

„Skvělý postřeh! Chci tím celým říct, že velmi pravděpodobně Delta nebude mít relativně nejnižší náklady ze všech leteckých společností, protože nechce. A dle mého názoru po tom netouží z toho důvodu, že má v úmyslu nabízet všechny ty služby navíc, které Gabriela zmiňovala, protože ji diferencují oproti některým konkurentům. Ani Lamborghini asi nebude mít nižší náklady na vyrobené auto než Dacia, protože se nechce vzdát prémiové kvality. Což je přesně jeden z těch tří již zmíněných důvodů, proč dobrou strategii nelze napodobit tak snadno jako provozní efektivitu. Pokud chci leteckou společnost s nízkými náklady, musím zcela jinak řešit letiště, prodej letenek, marketing, zařízení letadla a servis v něm než například ta Delta. Pamatujete na tento příklad?“ zeptal jsem se ukazujíc na tabuli.

0,9 × 0,9 × 0,9 × 0,9 × 0,9 = 0,59

„Víme tedy, že strategie nízkých nákladů není jenom o samotném snižování nákladů, to je důležité pro všechny. Daleko více jde o vědomé, zdůrazňuji vědomé, rozhodnutí přizpůsobit všechno, co děláte, nízkým nákladům, a tím se opět vědomě vzdáváte určité jedinečnosti. Stejně tak to funguje i obráceně. Při strategii diferenciace vědomě zvyšujete náklady související s činnostmi, které vás odlišují, a tím pádem prostě nebudete mít nejnižší náklady, protože nechcete.“

„A pokud si vyberu strategii nízkých nákladů, zvyšuji jedinečnost, jak se jen dá, pokud to moc nestojí,“ dodal Alex.

„Z toho vlastně plyne, že na trhu lze koexistovat s konkurenty a zároveň dosahovat zisku, jen si musím najít svůj píseček,“ shrnul Martin.

„A bránit si ho,“ uzavřel Alex.

„Jsem rád, že tomu rozumíte,“ řekl jsem s úlevou.

„Náklady nám ze strategického pohledu samozřejmě ovlivňuje spousta věcí například velikost výroby, lokalita, případně i získané znalosti a zkušenosti. Rovněž nesmíme zapomínat na takové faktory, jako je koupě vašeho dodavatele nebo odběratele – takzvaná vertikální integrace a mnoho dalších. Kdyby vás zajímalo více, vyhledejte si pojem ‚hnací síly nákladů‘,“11 dodal jsem.

„Takže tohle jsou dvě základní strategie? Diferenciace a nízké náklady?“ zeptala se Gabriela.

„Ne tak úplně, ještě nám schází jedna dimenze,“ odpověděl jsem kreslíc přitom na tabuli graf.

Rozpracovaný graf se dvěma sloupci „Relativně nízké náklady“ a „Relativně vyšší ceny“ a popisem „Zisk tvoříme soustředěním se na“.

„Dívejte. Na horizontální osu nanesu přesně to, o čem jsme se bavili do teď a co vyplývá z naší základní rovnice. První možností je, že chci dosáhnout požadovaného zisku vyššími cenami, a tím i vyššími tržbami, což je, jak již víme, diferenciace. Druhou možností jsou ceny plus minus průměrné, ale jelikož máme relativně nízké náklady, chtěného zisku taktéž dosáhneme.“

„A co je na vertikální ose?“ zeptala se Gabriela nedočkavě.

„Faktor, o kterém už dneska byla řeč, dokonce v souvislosti s tebou,“ odpověděl jsem a bylo vidět, jak Gabriela s Martinem přemýšlejí. Alex na mě potajmu mrknul, protože ze svého doktorského studia odpověď jistě dobře znal.

„Bavili jsme se o tom, že moje firma pokrývá velké spektrum různých typů zákazníků,“ přemýšlela nahlas. „Má to s tím něco společného?“

„Všechno,“ odpověděl jsem. „Trefila jsi do černého. Ta vertikální osa se v podstatě ptá, jestli se v odvětví zaměřuješ na úzkou skupinku zákazníků, nebo pokrýváš jejich velké množství, ne-li všechny. Domaluji ten obrázek a vysvětlím.“

Matice strategií 2 × 2. Svisle: „V odvětví působím“ se širokým zaměřením, nebo s úzkým zaměřením. Vodorovně: „Zisk tvoříme soustředěním se na“ relativně nízké náklady, nebo relativně vyšší ceny. Pole: strategie nízkých nákladů, strategie diferenciace, fokální strategie nízkých nákladů, fokální strategie diferenciace.

„Takže. Abychom si celou situaci nekomplikovali, můžeme říct, že buďto sleduji strategii diferenciace nebo nízkých nákladů na ose horizontální. Stejně tak na ose vertikální můžeme říct, že se v odvětví buďto zaměřujeme na široké spektrum segmentů nebo jen na pár, případně jenom jeden.“

„Což nám logicky dává čtyři základní strategie,“ shrnul myšlenku Martin.

„Ano, v podstatě máš pravdu.“

„Proč v podstatě?“ divil se Martin, když viděl, že jsem na vteřinu zaváhal.

„Protože pokud si budeš číst teorii, tak zjistíš, že úzké zaměření jak na diferenciaci, tak na nízké náklady se dohromady nazývá strategie soustředění, případně strategie fokusu,“ řekl Alex.

„Správně, ale na tom v praxi moc nesejde. Pojďme si ujasnit ty názvy. Do teď jsme se bavili jenom o strategii diferenciace a nízkých nákladů. Tím se standardně myslí strategie zaměřené na větší množství segmentů. Pokud se úzce zaměříte na jeden nebo pár segmentů, využívá se název fokální strategie, ať už s fokusem na diferenciaci nebo na nízké náklady.“

„Rozumím rozdílům mezi diferenciací a nízkými náklady, ale nejsem si jistá, jaký je rozdíl mezi diferenciací zaměřenou na široké versus úzké spektrum segmentů. Podobné výzvě čelím i u nákladů,“ přiznala se Gabriela.

„Jsem rád, že se ptáš zrovna na toto. Zmiňovali jsme Delta Airlines, tak co myslíš, jedná se o firmu se zaměřením na velké množství zákazníků v odvětví letecké přepravy nebo na úzký segment?“

„Pocitově bych řekla, že na široké spektrum různých typů zákazníků.“

„Taky si myslím. A teď si představ, že založíš leteckou společnost sledující strategii diferenciace, ale bude se jednat o strategii fokální, zaměřenou velmi úzce. Jak by taková firma vypadala?“

„Ty jo. Co tak letecká společnost se zaměřením specificky na boháče v Evropě? Víš, co myslím, samý luxus, šampaňské, speciální taxík až k letadlu a tak dále?“

„Ne, že bych se nějak v letecké přepravě vyznal, tvůj příklad mi však dává smysl. Co ostatní?“

„Nemuselo by se jednat jen o luxus, co tak letecká přeprava něčeho velmi specifického. Například speciálních odpadů, případně lety se zaměřením na nadstandardní rychlost a podobně. Řekl bych, že taková služba bude celkem drahá, ale určitý segment si za ni jistě rád připlatí,“ dodal Martin.

„Výborně. Napadají vás takto pocitově i firmy z jiných odvětví?“

„Co tak prodej oblečení? Například Zara podle mě cílí na relativně široké publikum a rozhodně mají vyšší, ale pořád rozumné ceny ve srovnání s některými jinými obchody prodávajícími oblečení. Jelikož se mi však jejich věci líbí, ráda si připlatím. A příkladem úzce zaměřené diferenciace, jak říkáš fokální, by mohly být všechny ty hodně drahé luxusní značky oblečení. Co myslíš?“

„Za mě pecka. Ještě někdo?“

„Myslím, že podobnosti nalezneme i u těch aut,“ navázal Martin. „Pocitově bych totiž řekl, že značky jako Škoda nebo Volkswagen cílí na hodně segmentů, ale nejedná se o vyloženě levná auta, mají svoji cenu i kvalitu zároveň. Za mě se proto bavíme o strategii klasické široké diferenciace. A již zmiňované Lamborghini spadá taky do diferenciace, ale s fokusem na relativně úzký segment zákazníků.“

„Tak vidíte, strategie není raketová věda. Nicméně je zajímavé položit si otázku, v čem je vhodnější strategie široké diferenciace oproti úzké?“ zeptal jsem se.

„Když máš více segmentů, tak lépe diverzifikuješ riziko, v absolutní hodnotě asi prodáváš více a budeš větší firmou,“ odvětil Martin okamžitě.

„Můžeš využívat součástek, lidí, prostor, obecně zdrojů z jiného segmentu nebo dokonce z jiného odvětví v nějakém dalším, a tím snížíš náklady oproti konkurenci, případně ji předběhneš ve vývoji,“ dodal Alex.

„Tak tomu říkám dobré odpovědi! A souhlasím s nimi. U fokální diferenciace můžete o toto všechno přijít, nabízí vám však jiné, taktéž nezanedbatelné výhody. Co myslíte?“

„Mohu se fakt hodně soustředit na potřeby jednoho nebo pár segmentů a být na ně odborníkem, kterého se jen tak nedá vytlačit a nahradit,“ pokračoval Martin zamyšleně.

„Dodal bych, že i když asi nezískám takový podíl a objemy prodeje jako široce zaměření konkurenti, dokážu daný segment nebo segmenty tak dobře obsluhovat, že si budu moci účtovat ještě vyšší ceny, a tím budu procentuálně ziskovější,“ poznamenal Alex.

„Přesně tak a teď moje oblíbená otázka – který přístup je lepší?“ nadhodil jsem.

„Už nás nenachytáš!“ zasmála se Gabriela. „Včera jsi totiž říkal, že každé stadium firmy má nějakou optimální velikost, kdy je podnikání nejziskovější. Předpokládám, že jak úzce, tak široce zaměřená strategie může být velmi zisková a nemá smysl za každou cenu růst.“

„A co když i přesto růst chci?“ zeptal se Martin.

„Pokud máš velmi specifický segment, v jehož obsluze jsi jednička, a požaduješ například vyšší zisk v absolutní hodnotě, tak samozřejmě můžeš přidat další segmenty. Stejně tak je možné místo toho zůstat soustředěný na tento jeden specifický segment, ale přidávat například geografické lokality nebo komplementární produkty.“

„Teď už celé logice rozumím daleko lépe. Můžeme se ještě prosím podívat na to samé z pohledu široce zaměřené versus fokální strategie nízkých nákladů?“ zeptala se Gabriela.

„Samozřejmě, přemýšlej nad tím takto. Víme, že když se zaměřím na velmi specifický typ zákazníka, tak mu zpravidla dokážu poskytnout produkt ještě více šitý na míru, než to zvládne konkurent zaměřený na spoustu segmentů. U strategie nízkých nákladů taktéž víme, že široce zaměřený konkurent má pravděpodobně průměrné ceny, ale fakt nízké náklady. Tak v čem ho asi může předběhnout firma, která má podnikání postavené na tom, že všechno, co dělá, přizpůsobí dokonale své úzké skupině zákazníků, jež zná perfektně?“

„Nabídne ještě nižší ceny?“ zeptal se Martin.

„Případně i vhodnější produkt za pořád nízké ceny?“ přidal se Alex.

„Přesně tak. Napadají vás nějaké příklady?“

„Mohl by být relativně široce zaměřeným konkurentem s nízkými náklady zmiňovaný Wizz nebo Ryanair?“ nadhodila Gabriela.

„Je to celkem pravděpodobné,“ přikývl jsem.

„Někde jsem pak četl, že z oblasti letecké dopravy je, případně byla, dobrým příkladem firma Virgin Airways,12 jelikož se soustředila na velmi úzkou službu, konkrétně na nízkonákladové lety přes Atlantik,“ ozval se Alex.

„Taktéž mě napadá IKEA, jelikož se za mě jedná o široce zaměřeného konkurenta se strategií nízkých nákladů, případně taktéž Teva nebo Walmart.13 Přiznám se však, že tyto příklady jsem někde vyčetl a nenapadly mě teď z hlavy.“

„Což nijak nesnižuje jejich hodnotu,“ řekla Gabriela laskavým tónem.

„Mám pocit, že široce zaměřené firmy jsou vždy ty velké a úzce zaměřené spíše menší,“ poznamenal Martin.

„Hmm, řekl bych, že tomu tak často je, ale není to pravidlem,“ zareagoval jsem. „Abychom se nemotali jen u velkých firem, tak si vzpomínám na pár příkladů z praxe. Například podnik z oblasti prodeje písku, který jsem už zmiňoval. Zaměstnává jenom pár desítek lidí, i přesto však získal značný podíl na trhu, jelikož odvětví je relativně homogenní, jinak řečeno, až tolik segmentů v něm není a písek je vlastně furt ten samý – víceméně. Mimochodem, jeho strategie je široké zaměření a nízké náklady, protože dovoz zabezpečuje dodavatel a odvoz si řeší sám zákazník, plus nakupuje ve fakt velkém objemu a sníží si tak vstupní ceny. Na tom samém trhu působí jiná firma, násobně větší se zaměřením na širokou diferenciaci. Ta má vlastní techniku a dovoz vám zabezpečí, kam jen potřebujete. Obecně nabízí hodně dalších komplementárních služeb a produktů. Samozřejmě, je o něco dražší než firma první, nicméně, díky své jedinečnosti dosahují obě solidního zisku.“

Na chvilku jsem se odmlčel a přemýšlel, jak nejlépe pokračovat dál.

„Pokud chcete další příklad malé firmy zaměřující se na diferenciaci v širokém měřítku, zeptejte se Gabriely,“ dodal jsem, i když mi nebylo zcela jasné, jakou reakci mohu očekávat.

„Já…cože?“ dostala ze sebe Gabriela překvapeně. „I když, vlastně máš pravdu, fakt se zaměřujeme téměř na všechny.“

„Ještě jednou opakuji, opravdu tím nechci naznačit, že tvůj přístup je špatný. Pro takové závěry potřebujeme hlubší analýzu, které se budeme věnovat až po obědě,“ řekl jsem a pohled mi zabloudil k hodinkám.

„Co když byla chyba chtít pokrýt celý trh? Je možné, že to je důvod, proč furt makáme jako o život a zisk moc neroste?“

„Taková možnost vskutku existuje,“ odpověděl jsem opatrně.

„Nic si z toho nedělej,“ ozval se Martin. „Když tak nad tím přemýšlím, děláme podobnou chybu. Možná i horší, jelikož jsme si x-krát řekli, že se budeme při naší velikosti zaměřovat jen na úzkou skupinu korporátních klientů, a i přesto často nedokážu říct ne na nějaký úplně od věci projekt. Ve skutečnosti ho vezmu jenom proto, že mě osobně baví a pak trpí ziskovost. Až teď vidím, že bychom chtěli držet fokální strategii diferenciace, ale nakonec kolikrát spadneme do té široce zaměřené.“

„Jsme tu od toho, abychom s tím pracovali a věřte mi, zvládneme to,“ řekl jsem téměř ohromen jejich uvědoměním.

„Co ty Alexi? Jakou strategii následuješ, nebo bys se svým diářem následovat chtěl?“

„No, my následujeme fokální strategii nízkých nákladů, jelikož zápisníky prodáváme relativně specifické cílovce levněji než konkurence.“

Alexova slova mě překvapila a v hlavě se mi při tom rozsvítila červená kontrolka. Jako první mi problesklo hlavou, že následovat tento typ strategie v odvětví, kde cena za tisk jednoho diáře pravděpodobně záleží od množství, může být nebezpečné, ale nechtěl jsem jít v tento moment příliš do hloubky.

„Rozumím a určitě se na všechno podíváme, děkuji za sdílení. A ještě než si dáme poslední pauzu před obědem, chci dodat pár věcí.“

Napil jsem se čaje, který mezitím vychladnul, avšak pořád byl osvěžující a o nic horší.

„Martine,“ začal jsem, „ty jsi ať už majoritním nebo minoritním vlastníkem několika firem, že?“ položil jsem spíše řečnickou otázku, jelikož odpověď mi byla jasná.

„Ano, jedna IT firma, kvůli které jsem vlastně tady, pak další, jež dělá montáže kamerových systémů, a nakonec obchůdek s potravinami u nás na vesnici. Případně ještě nějaké menší podíly v různých výrobních podnicích.“

„Dobře, a pamatuji si správně, že máš samostatnou akciovou společnost, ve které jsi jediným vlastníkem a přes ni vstupuješ do ostatních organizací? Dalo by se říct, že se jedná o takovou mateřskou firmu, správně?“

„Ano, přesně.“

„Výborně. U té IT organizace jsi říkal, že se zaměřujete na fokální strategii diferenciace, byť to občas pokulhává. Co ta firma s kamerami a obchůdek? Alespoň přibližně.“

„Hmm. U montáže kamer mám pocit, že jsme ztraceni někde uprostřed. Je to takové nemastné neslané a chceme být všechno pro všechny za nejlepší cenu. Popravdě, tak ty výsledky i vypadají, ale dejme tomu, že bych chtěl jít spíše cestou diferenciace se širokým zaměřením. U obchůdku se bezpochyby bavíme o strategii nízkých nákladů. V okolí máme totiž dva obchody s potravinami a teď už dokážu pojmenovat, že ten druhý jde spíše cestou diferenciace. Akorát vzhledem k lokalitě nedokážu říct, jestli se bavíme o širokém nebo úzkém zaměření.“

„U toho obchůdku je šíře strategie opravdu k diskusi. Záleží totiž, jak bychom definovali samotné odvětví, ale na tom teď nesejde, po obědě se tomu budeme věnovat více,“ odvětil jsem. „Důležité je, že se pod jednou firmou nachází více podniků s různými strategiemi. Teď mi odpusť Alexi, budu opět zjednodušovat, ale každá z těch firem je něco, čemu se říká strategická obchodní jednotka, v angličtině strategical business unit. A moje otázka zní – co s tím, pokud více těchto sub-firem pod střechou jedné velké organizace následuje různé strategie? Dává pak smysl dělat nějakou jednotnou strategii pro takzvanou korporátní úroveň?“

„Myslím si, že udělat z toho jakýsi průměr nebo mix je spíše cesta do pekel,“ řekla Gabriela.

„Souhlasím, průměr by asi fakt dopadl špatně. Nechci celé téma zbytečně komplikovat, jen dodám, že konkurenční strategie, o kterých jsme se bavili, jsou zpravidla tvořeny na úrovni těch takzvaných strategických obchodních jednotek. V Martinově případě pro IT firmu, pro instalaci kamer a pro obchůdek. To znamená tři různé obchodní jednotky, přičemž každá z nich potřebuje samostatnou analýzu a strategii. Nebo jiný příklad – minule jsem ve městě viděl květinářství, jež bylo zároveň i kavárnou. Sice ten podnik neznám, ale tipuji, že strategicky by ho dávalo smysl rozdělit na dvě obchodní jednotky.“

„Jen pro úplnost chci dodat, že pokud pak tvoříte strategii specificky pro lidské zdroje, obchod, finance a podobně, tak se používá název funkční strategie,“ ozval se Alex.

„Přesně tak, děkuji za doplnění. Takže ještě jednou. Korporátní strategie je ta nejvyšší, ve které se řeší, co od jednotlivých obchodních jednotek chcete, jak se budete celkově diverzifikovat a hlavně, jaké jsou vzájemné vztahy mezi těmito obchodními jednotkami. Jinak řečeno, korporátní strategie je cesta, kdy firma dosahuje záměrů přes koordinaci aktivit na různých trzích.14 Ty vzájemné vztahy se nazývají i horizontálními strategiemi a zmíním alespoň dva základní typy, které se na této úrovni vyskytují – vztahy hmotné a nehmotné.15 Hmotné vztahy by vypadaly například tak, že Martinův obchůdek by vlastnil prostory, kde by seděli programátoři IT firmy. A personál obchůdku by mohl teoreticky vyřizovat nějakou komunikaci se zákazníky oněch kamerových systémů, případně by šlo společně dělat například účetnictví. Možná trochu přeháním, ale chápeme se. Nehmotné vztahy si jednoduše představte jako přenos know-how z jedné obchodní jednotky do druhé. Nicméně pokud si Martine dobře pamatuji, ve tvém případě žádné takové vztahy neexistují a samotná akciová společnost je spíše technickým řešením, které umožňuje vstupovat do různých podniků, mám pravdu?“

„Ano, správně, není zde vůbec žádné propojení, jedná se prostě o elegantní řešení mé aktuální situace.“

„Dobře, tím pádem se v tom dál nemusíme hrabat, jen jsem to chtěl zmínit, protože zejména horizontální strategie je nesmírně důležitá a velmi snadno může být zdrojem konkurenční výhody, tak na to myslete. Pokud ale máte jenom jednu firmu, respektive jednu strategickou obchodní jednotku, řešíte rovnou tu. Dotazy?“

„Když dělám strategické plánování do budoucna, jak dlouhý časový horizont mám zvolit?“ zajímal se Martin.

„Skvělá otázka a nemám jednoznačnou odpověď. Zkusím se zeptat takto – kdybys teď stavěl solární elektrárnu, na jak dlouho bys asi tak plánoval?“

„Přemýšlím, že u takového projektu bude návratnost klidně alespoň deset let, takže přibližně ta dekáda mi dává smysl.“

„Tak vidíš. Horizont, ve kterém přemýšlíš o návratnosti investice, může být jednou z proměnných. Pak je samozřejmě rozdíl, jestli děláš weby, které postavíš za týden, nebo obrovské projekty klidně na rok. Velké projekty pak budeš po dokončení servisovat, což u těch malinkých možná ani nebude potřeba. Abych to tedy shrnul, životní cyklus produktu je další proměnnou.“

„A co typ odvětví? Řekl bych, že u těch solárních panelů se budoucnost plánuje lépe než u nějakého kryptoměnového projektu. Co myslíš?“ zeptal se Alex.

„Naprosto souhlasím. Pokud vás zajímají data, tak jeden výzkum z Německa říká, že necelých 62 % firem mělo horizont od dvou do pěti let, pak asi 24 % bylo mezi šesti až deseti lety a něco kolem 9 % využilo horizontu přes dekádu, zbytek to neřešil.16 Další dotazy?“

„Pro zajímavost bych se chtěla zeptat, jestli můžeš zmínit pár těch sub-strategií, u kterých jsi říkal, že spíše doplňují ty naše čtyři základní,“ ozvala se Gabriela.

„Jasně, zkusím alespoň načrtnout, s čím přišli různí autoři, ať si je pak můžete dohledat. Asi nejjednodušší na pochopení je obrana versus útok.17 Hezké rozšíření našich čtyř základních strategii nabízejí Bowmanovy strategické hodiny.18 Pak mě napadá matice od Ansoffa, tedy ochrana existujícího produktu a trhu, vývoj nových produktů pro současné zákazníky, průnik na nové trhy, a to jak se stávajícím nebo novým produktem.19 Případně zaměření se na expanzi, stabilitu, zužování nabídky zákazníkům, růst interními silami nebo růst ve spojení s někým zvenčí pomocí různých aliancí a tak dále.“20

„Mám pocit, že ty strategie, o kterých jsme se bavili, představují takovou hrubou stavbu domu a ostatní mají spíše za úkol doladit fasádu,“ zkonstatovala Gabriela se zájmem.

„Hezky řečeno,“ odpověděl jsem.

„Moje poslední myšlenka k tomuto tématu je, že cílem těch základních strategií není zbytečně vás paralyzovat. Myslím tím například situace, kdy se zaměříte na, řekněme, pět segmentů a nebudete si jistí, jestli máte fokální nebo široce zaměřenou strategii. Odpověď by mimo jiné závisela na celkovém počtu segmentů v odvětví, to ale momentálně není důležité. Pamatujte, jedná se jenom o nástroj, jehož primárním cílem není škatulkování, ale uvědomění. Snažím se tím říct, že samotné přemýšlení tímto způsobem vás bude nutit dělat volby a nebýt vším pro všechny. Zabráníte tak chybám, jako je například snaha o diferenciaci za nejnižší ceny. Něco takového se může povést, neříkám, že ne, ale jenom pokud to velmi dobře promyslíte a vaši konkurenti budou lemplové. Rovněž nezapomínejte, že ne každý je vaším zákazníkem a opakuji, výsledkem dobré strategie je, že některé zákazníky prostě zklamete. Daleko smysluplnější mi přijde například úvaha o tom, které zákazníky konkurence uspokojuje nedostatečně a které naopak nadbytečně. Případně si položte otázku směřující zpátky k základní rovnici podnikání – jak mohu mým zákazníkům snížit náklady nebo zvýšit tržby? Případně jaké jejich klidně iracionální potřeby dokážu naplnit? Neustále nad tím přemýšlejte a vy sami se stanete strategickým nástrojem, jež výrazně zvyšuje šanci na úspěch. Respektive na to, co vy jako majitelé za úspěch považujete, ne nějaká ekonomická teorie. Nakonec znovu zopakuji – i tu nejlepší strategii můžete hodit do koše, pokud je váš provoz v čudu. Jdeme na přestávku, amen.“

Poznámky

  1. PORTER, Michael E. Competitive advantage: creating and sustaining superior performance. New York: Free Press, 1985. ISBN 0-02-925090-0. ↩
  2. PORTER, Michael E. Competitive advantage: creating and sustaining superior performance. New York: Free Press, 1985. ISBN 0-02-925090-0. ↩
  3. HANZELKOVÁ, Alena, Miloslav KEŘKOVSKÝ a Oldřich VYKYPĚL. Strategické řízení: teorie pro praxi. 3. přepracované vydání. V Praze: C.H. Beck, 2017. C.H. Beck pro praxi. ISBN 978-80-7400-637-1. Dostupné také z: http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:41c41450-6d2c-11eb-9f97-005056827e51 ↩
  4. MAGRETTA, Joan. Michael Porter jasně a srozumitelně: o konkurenci a strategii. Praha: Management Press, 2012. Knihovna světového managementu. ISBN 978-80-7261-251-2. ↩
  5. COLLIS, David J. a Cynthia A. MONTGOMERY. Corporate strategy: resources and the scope of the firm. Chicago: Irwin, c1997. ISBN 0-256-17894-1. ↩
  6. PORTER, Michael E. Competitive advantage: creating and sustaining superior performance. New York: Free Press, 1985. ISBN 0-02-925090-0. ↩
  7. Scholz, Christian. “Planning procedures in German companies—Findings and consequences.” Long Range Planning 17 (1984): 94-103. ↩
  8. PORTER, Michael E. Competitive advantage: creating and sustaining superior performance. New York: Free Press, 1985. ISBN 0-02-925090-0. ↩
  9. Competitive and Corporate Strategy. Irwin Professional Publishing,U.S., 1996. ISBN 978-0256214239. ↩
  10. ANSOFF, H. Igor, Edward J. MCDONNELL a H. Igor ANSOFF. The new corporate strategy. New York: Wiley, 1988. ISBN 978-0471629504. ↩
  11. HANZELKOVÁ, Alena, Miloslav KEŘKOVSKÝ a Oldřich VYKYPĚL. Strategické řízení: teorie pro praxi. 3. přepracované vydání. V Praze: C.H. Beck, 2017. C.H. Beck pro praxi. ISBN 978-80-7400-637-1. Dostupné také z: http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:41c41450-6d2c-11eb-9f97-005056827e51 ↩