Kapitola III · Strategie náboru v krátkém období

Selekce kandidátů: entity, pohovory, testování a verifikace

V krátkém období jsme již diskutovali dva fundamentální pilíře, které mají za cíl doručit tolik relevantních kandidátů do procesu selekce, kolik je potřeba. Tyto dva pilíře jsou pochopitelně recruitment marketing a talent sourcing a právě selekce užitkuje jejich snahu. Pojďme si pro lepší orientaci připomenout graf čtyř pilířů pro krátké období (Obrázek 30).

Graf čtyř pilířů v krátkém období se zvýrazněným procesem selekce.
Obrázek 30 – Graf čtyř pilířů v krátkém období se zaměřením na proces selekce

Hlavní myšlenkou tohoto grafu je demonstrovat, že z procesu recruitment marketingu nebo talent sourcingu proudí kandidáti do procesu selekce. Pochopitelně není pravidlem, že pro každého jednotlivce TA tým disponuje perfektním životopisem a někdy se jedná jenom o LinkedIn profil apod. Taktéž je potřeba zmínit, že jednotlivci, kteří zašlou životopis přímo, nebo jsou oslovení TA týmem, mají již v této fázi status „kandidát“ a ne „potenciální kandidát“.

Důležitost procesu selekce je vysoká, protože špatné rozhodnutí může stát hodně zdrojů, což je možné doložit i daty. Například dle výzkumu organizace Lever131 41 % zaměstnavatelů sdělilo, že nábor nevhodné osoby může stát 25 000 USD, a 25 % respondentů uvedlo, že se jedná o částku 50 000 USD a více. Výzkum organizace CareerBuilder říká, že průměrný náklad na špatné rozhodnutí ohledně náboru může stát více než 18 700 USD.132 Čísla se pochopitelně liší, zejména vzhledem na regiony, a proto každá studie přináší více či méně rozdílné výsledky, avšak je jasné, že rozhodnutí o zaměstnání nevhodné osoby může být nákladné.

Zajímavou informaci přináší i výzkum LinkedInu, který říká, že 89 % špatných rozhodnutí o náboru je spojeno s měkkými dovednosti, avšak 57 % zaměstnavatelů má problém měkké dovednosti korektně testovat.133 Obrázek 30 demonstruje to, čemu jsme se věnovali v Kapitole 2 – je potřeba korektně vybrat entitu/entity, které budou participovat v procesu selekce, a taktéž metody, které se aplikují. Pojďme si krátce připomenout hlavní myšlenky procesu selekce, než se pustíme hlouběji.

Entity v procesu selekce

V procesu selekce (dle této publikace) známe čtyři rozličné entity, které lze samozřejmě kombinovat:

  • AI (Umělá inteligence) – znamená implementaci technologií do procesu selekce, jako jsou například chatboti apod.
  • TA (Talent acquisition) – členové TA týmu zabezpečují hladký průběh procesu selekce a pravděpodobně nejtypičtějším příkladem je recruiter.
  • BU (Business) – tato entita reprezentuje různé jednotlivce z organizace, kteří participují na procesu selekce a typicky se může jednat například o hiring manažera.
  • 3S (Třetí strany) – inkorporace třetích stran často znamená outsourcing části procesu selekce (nebo i celé části) externí entitě. Může se jednat například o assessment centra.

Metody v procesu selekce

  • Pre-screening (Preliminární screening) – analýza všech příchozích CV.
  • Pohovory – online nebo offline diskuse s kandidáty.
  • Testování – využívání různých testů, od kognitivních po fyzické.
  • Verifikace – ubezpečení se, že organizace ví všechny potřebné informace o kandidátovi.

Toto byla krátká rekapitulace pro lepší porozumění situaci předtím, než se pustíme do hlubší diskuse se zaměřením na proces selekce, ale nejdříve ještě několik poznámek. V této publikaci nechci následovat „typický“ proces selekce, protože z procesů, které jsem již viděl, jich bylo příliš mnoho diametrálně odlišných. Tato diverzita je naprosto pochopitelná, protože každá organizace má jiné potřeby a více nebo méně unikátní procesy.

Pochopitelně, v mnoha případech může velice dobře fungovat typický proces začínající screeningem životopisů se zaměřením na tvrdé dovednosti, pak může následovat krátký telefonát s recruiterem, po kterém následuje interview s hiring manažerem a pak, v závislosti na senioritě, je možné využití testů a jiných typů pohovorů. Nechci však následovat tento „standardní“ proces, protože každá organizace má jiné potřeby, a proto dělání té samé věci nemůže být efektivní pro všechny strany. Proto se nejdříve zaměřím na entity v procesu (AI, TA, BU, 3P) a následně na specifické metody (pre-screening, interview, testování, verifikace), což nakonec poslouží jako solidní základ pro tvorbu vašeho vlastního procesu.

Entity v procesu selekce

Jak jsem již zmínil, v procesu selekce je typicky začleněno více entit, což má smysl, protože více entit může znamenat objektivnější a méně zaujatý pohled na kandidáty. Každá entita se tak může soustředit na různé atributy spojené s kandidáty, což nakonec může přinést synergický efekt.

Umělá inteligence

Umělá inteligence může být velkým pomocníkem, zejména pokud se jedná o nezaujaté myšlení. Na druhou stranu, dle mého názoru je potřeba mít na paměti, že tyto technologie se pořád každým dnem vyvíjejí a v některých oblastech fungují téměř bezchybně a v některých naopak ještě potřebují technologický pokrok. Může tedy AI pomoct a ušetřit TA týmům čas, a tím jim umožnit se soustředit na činnosti s větší přidanou hodnotou? Typickým příkladem je screening kandidáta, při kterém výzkum organizace Gartner poukazuje na skutečnost, že recruiteři tráví téměř jednu čtvrtinu jejich času touto aktivitou.134 Pokud dokáže AI vyřešit alespoň část tohoto procesu, může se jednat o značné množství času, a toto je jenom jeden z mnoha příkladů. Pojďme se teď podívat na více kategorií, které se z části i prolínají.

Analýza životopisů

Analýza životopisů, někdy nazývaná „CV parsing“, je zabezpečována softwarem, který dokáže zpracovat dokumenty různých formátů a jazyků a výstupem jsou pak strukturovaná data. Existuje více způsobů, jak tuto technologii zužitkovat, například pokud jednotlivci nahrají jejich CV při reakci na pracovní nabídku, systém dokáže automaticky předvyplnit požadované informace, což může v důsledku zlepšit candidate journey a organizace má k dispozici strukturovaná data (nejen) pro proces selekce. Případně pokud již disponujete životopisy z minulosti, toto může být způsob, jak je vložit do ATS systému bez nutnosti manuální práce.

Jedná se tedy o zajímavý nástroj, avšak musím zmínit, že z mé zkušenosti tato technologie nefunguje perfektně a výsledek může záviset na hodně proměnných. Mnoho dodavatelů nabízí trial verzi zdarma, takže rozhodně doporučuji tuto možnost zvážit. Typičtí poskytovatelé jsou například:

  • Daxtra.com,
  • Textkernel.com,
  • Hireability.com apod.

Speech-to-text AI

Jedná se o technologii, která dokáže zaznamenat hlasovou komunikaci do textové podoby – v našem případě se jedná zejména o převod pohovorů do textového formátu. Důvod, proč může být tato technologie zajímavá, je, že není potřeba si dělat tolik poznámek z hovoru, je jednodušší tento formát sdílet (například s hiring manažerem) a v textu se dá mnohem snáz vyhledávat. Tato technologie tedy může zabezpečit, že budete mít k dispozici mnohem více podrobností z hovoru, avšak zároveň se jedná o využitelnost zejména pro anglický jazyk, a i zde může být problém s přízvukem a podobně. Typickými dodavateli této technologie jsou:

  • Otter.ai,
  • Sonix.ai,
  • Azure.microsoft.com,
  • Honeit.com apod.

Text-to-speech AI

Tuto technologii lze využít zejména v případě, že je potřeba kandidáty informovat o nějaké skutečnosti. V takovém případě je možné vytvořit jenom textovou verzi a nechat technologii mluvit za vás. Záleží na specifickém typu technologie, někdy je však vhodné, zejména ze začátku, investovat několik minut a mluvit se softwarem, což zvýší schopnost učení. Můžu říct, že tato technologie je na relativně vysoké úrovni, avšak ještě pořád jde poznat, že se jedná o robota. Typickými dodavateli jsou například:

  • Aws.amazon.com,
  • Naturalreaders.com,
  • Cloud.google.com apod.

AI video interview

Video pohovorem nemyslím typické situace, kde si recruiter naplánuje hovor s kandidátem přes platformu typu Skype, MS Teams, Zoom apod. Je však pravdou, že i pro tento typ pohovorů se využívají určité platformy, rozdílem však je, že pohovor vede umělá inteligence.

Prakticky to znamená vytvoření sady otázek, které se vloží do systému a technologie se na tyto otázky zeptá, přičemž celý hovor je nahráván. Následně je možné se na tato videa podívat v době, která je pro vás vhodná, což dělá proces daleko efektivnějším. Můžete dokonce naplánovat více pohovorů v jeden okamžik, případně přes noc, pokud je váš nábor globální. Tato strategie pravděpodobně není relevantní pro každý typ pozice, avšak může se jednat o zajímavý způsob, jak ušetřit čas. Typickými dodavateli jsou například:

  • Hirevue.com,
  • Interviewer.ai,
  • Talview.com,
  • Aspiringminds.com,
  • Gecko.ai apod.

Chatboti

Chatbot může být hodnotným pomocníkem pro TA týmy, zejména v oblasti plánování pohovorů, starání se o kandidáty a v některých případech dokonce i v pohovorech. Chatboti jsou pochopitelně dostupní 24/7, což může také zabezpečit lepší candidate journey. Typickými dodavateli jsou:

  • mya.com,
  • allyo.com,
  • paradox.ai,
  • xor.ai apod.

Testování

O testování se budeme bavit blíže, avšak pro tento moment chci sdílet technologie, které se nezaměřují na kognitivní, behaviorální a podobné testování, ale na něco mnohem specifičtějšího. AI může například značně pomoct s testováním programátorů v IT oblasti, inženýrů v oblasti vědy, případně s testováním jazyků a s testy formou her. Typickými dodavateli v této oblasti jsou:

  • hirevue.com,
  • vervoe.com,
  • testgorilla.com,
  • talview.com,
  • aspiringminds.com apod.

Talent acquisition týmy

Informace, že TA týmy jsou součástí procesu selekce, je pravděpodobně naprosto jasná, protože to je důvod jejich existence. Recruiteři jsou téměř pořád součástí procesu, avšak pro některé typicky vyšší pozice může být přítomen i TA lídr.

Kromě zkušeností a dovedností spojených s procesem, může mít tato entita výhodu i v porozumění neuvědomované zaujatosti. Znamená to, že ve srovnání s jinými entitami z interního prostředí to je právě TA tým, který si je této hrozby vědom, což je často podpořeno i vhodným tréninkem.

Business

Nejtypičtějším reprezentantem je typicky hiring manažer, avšak můžeme zde najít více rolí. Relativně typickou součástí jsou i členové týmu, nadřízený hiring manažera, jednotlivci z různých částí organizace a samozřejmě HR business partner, případně jiné role z HR prostředí, avšak ne přímo z TA týmu.

Výzvou je, že mnoho členů organizace nemá potřebné kompetence a zkušenosti s procesem selekce, což může vést ke zhoršení candidate journey. Další výzvou je neuvědomělá zaujatost, což může být problémem zejména u jednotlivců bez zkušeností z této oblasti, protože tuto zaujatost mohou mít a ani si to nemusí uvědomit. Toto je i důvod, proč doporučuji zvážit alespoň školení pro každého, kdo se chce účastnit procesu selekce, protože udělat dobrý pohovor není tak snadné, jak se zdá a v sázce je candidate experience, a s tím spojené důsledky.

Třetí strany

V procesu selekce se může snadno stát, že situace vyžaduje kompetence, které nejsou dostupné uvnitř organizace. Rozhodnutí začlenit třetí strany může mít proto smysl zejména pro pozice, kde výběr nevhodné osoby může mít dalekosáhlé důsledky. Zároveň není pro mnoho organizací rentabilní mít experta na tuto specifickou oblast procesu selekce. Třetí strany zpravidla nabízejí různé služby, od typického testování přes assessment centra až po pokrytí celého procesu. Mohu tedy doporučit alespoň zvážit tuto možnost, zejména u exekutivních pozic.

Metody v procesu selekce

Jak jsem již říkal, tato část rozděluje metody selekce na čtyři základní skupiny – Preliminární screening, Interview, Testování a Verifikace. Ozřejmíme si každou metodu krok za krokem, avšak nejdříve si demonstrujeme typické metody napříč organizacemi a řekneme si, jak se vyhnout legislativním problémům, které jsou s jednotlivými metodami spojené. Dle výzkumu SHRM se zaměřením na různé velikosti organizací a různé lokality můžeme v Tabulce 10 pozorovat různé metody pro různé typy pozic.

Tabulka 10 – Využití metod v procesu selekce135
Nemanažerské poziceStřední managementExekutivní úroveň
n1,7491,4831,329
Ukázka práce20 %22 %22 %
Osobnostní testy20 %28 %32 %
Behaviorální pohovory54 %58 %56 %
Kognitivní testy16 %17 %16 %
Kompetenční interview43 %45 %43 %
Skupinové interview45 %55 %57 %
Osobní interview49 %51 %50 %
Vědomostní testy20 %13 %8 %
1:1 interview68 %68 %68 %
Panelové interview29 %38 %40 %
Screening přes telefon68 %68 %61 %
Reference69 %74 %74 %
Video interview21 %27 %29 %
Stresové interview2 %3 %3 %
Strukturovaní interview33 %34 %33 %
Test technických kompetencí27 %17 %10 %
Nestrukturované interview12 %12 %12 %
Ostatní1 %1 %1 %

Předtím, než se zaměříme na specifické metody, je vhodné se zamyslet nad legislativní úpravou, která je pro danou geografickou oblast platná. Typické příklady jsou například v USA UGESP, EEOC apod., případně v Evropské unii se může jednat o GDPR, Chartu o základních právech, případně Směrnici o rovném zacházení 2006/54/EC apod. Vhodnou metodou může být takzvaný OUCH test136:

  • Objektivita (Objective) – jsou metody v procesu selekce objektivní, nebo se zakládají spíše na pocitech a emocích?
  • Uniformita při využití (Uniform in application) – využíváte stejné metody pro každého v procesu selekce?
  • Konzistence v efektu (Consistent in effect) – má metoda na každého stejný efekt?
  • Vztah k pozici (Have job relatedness) – zaměřuje se metoda na esenciální požadavky spojené s pozicí?

Preliminární screening

Jak jsem již zmínil, nechci se zaměřovat na specifický typ procesu selekce, protože diverzita napříč organizacemi je příliš velká, zároveň však lze říct, že v mnoha případech bude pre-screening první zvolenou metodou. Na druhou stranu to nemusí být pravidlem, protože některé organizace nejdříve kandidáty testují. Každopádně dává smysl začlenit pre-screening spíše na začátek procesu, protože je náročné se efektivně pohnout kupředu bez toho, aby TA tým viděl CV (a jiné dokumenty) kandidáta. Již víme, že recruiteři v průměru stráví pre-screeningem přibližně čtvrtinu pracovní doby137, což z této metody dělá značnou časovou investici, a proto je potřeba ji co nejvíce zefektivnit. Jednou z možností může být implementace AI, což může mít na proces signifikantní dopad, na druhou stranu si však myslím, že tyto technologie pořád nedosahují takové úrovně, při které by bylo možné zcela vyloučit lidský faktor. Další výzvou je, že 88 % recruiterů uvedlo, že se potkávají s nepravdivými informacemi v životopisech,138 což jasně poukazuje na vysokou míru odpovědnosti při třízení kandidátů.

Pokud je důležitost pre-screeningu jasná, je čas se posunout kupředu a prodiskutovat, jak tento proces zvládnout korektně krok za krokem:

  1. Legislativní požadavky – o těchto požadavcích nelze vyjednávat, protože jsou součástí legislativního prostředí a na jejich základě může být nelegální zaměstnat určitý typ kandidátů. Typicky se může jednat o osoby z určitých zemí, a v tomto případě není možné se posunout kupředu ani v případě, že organizace poskytuje podporu při vízové politice, případně jiné restrikce jako ITAR.
  2. Nezbytné požadavky – jedná se typicky o požadavky hiring manažera, jako například určitá pracovní zkušenost, léta praxe, vzdělání, certifikace, kompetence apod. Některé z nich jsou pochopitelně nezbytné a pokud nimi kandidát nedisponuje, není možné pokračovat v procesu. Na druhou stranu jsem mnohokrát viděl „nezbytné“ požadavky spojené například se vzděláním, u kterých nakonec nebyl problém s jejich nesplněním, pokud měl kandidát vhodné kompetence.
  3. Prioritizace – po screeningu kandidátů pravděpodobně najdete jednotlivce, kteří splňují jenom nezbytné požadavky, avšak občas najdete i něco víc, což je i důvod, proč je vhodné si kandidáty rozdělit dle priority.
  4. Pokračovat s nejlepšími kandidáty – je asi zřejmé, že v případě, že máte více typů kandidátů, dává smysl pokračovat nejdříve s těmi nejvhodnějšími (alespoň z pohledu pre-selekce).

Proces se zdá být triviální, faktem ale je, že někdy je náročné zjistit požadované informace ze životopisu, a v takovém případě je potřeba se rozhodnout, jak tuto situaci řešit. Jedna možnost je například zaslat kandidátovi e-mail a zjistit chybějící informace okamžitě, nebo se pohnout v procesu dále. Každopádně pokud je jasné, kteří kandidáti se zdají být vhodní pro pracovní pozici, je čas na další kroky.

Interview

Pohovor je pravděpodobně nejtypičtějším symbolem pro proces selekce a pro mnoho organizací i ten nejdůležitější. Otázkou ale pořád zůstává, jestli pohovory přinášejí hodnotu do procesu selekce a pokud ano, je tato hodnota spojena více s potřebami kandidátů nebo organizací? Další otázkou je, jak efektivní jsou různé typy pohovorů a co si o nich myslí kandidáti? Tohle jsou témata, která musíme primárně ozřejmit, protože následně bude mnohem snazší se zaměřit na specifické typy strategií spojené s tímto procesem.

Pohovory a data

Pojďme se ze začátku podívat na snadno pochopitelná data, jako je počet pohovorů a jejich délka. Dle výzkumu organizace Glassdoor139 je průměrná délka procesů pohovorů dlouhá 23,8 dne v USA, avšak pokud chceme vědět, kolik čistého času v průměru stráví kandidáti pohovory, můžeme se podívat na Tabulku 11.

Tabulka 11 – Čas strávený pohovory vzhledem k rozdílnosti pozic140
PoziceČas potřebný na pohovor
Account Management2h 19m
Operations2h 54m
Sales3h 01m
Customer Service3h 05m
Recruiting3h 37m
Business Development3h 42m
Marketing4h 36m
Design4h 42m
Engineering5h 18m
Product Management5h 29m

Je zřejmé, že se bavíme v řádech hodin, avšak výsledná hodnota značně závisí od pozice. Dalším úhlem pohledu je počet pohovorů, které musí kandidáti absolvovat. Toto průměrné číslo je důležité, protože je rozdíl, jestli kandidát stráví pohovory celkem pět hodin, ale v jednom případě by se jednalo o dva pohovory a ve druhém o šest, což může znamenat rozdílnou efektivitu. Tabulka 12 opět tuto situaci demonstruje na rozdílných typech pozic.

Tabulka 12 – Průměrný počet pohovorů vzhledem k rozdílnosti pozic141
PozicePohovory dle role
Account Management3.4
Customer Service3.4
Operations4
Sales4.1
Design4.7
Recruiting4.7
Business Development4.8
Engineering5.4
Product Management5.7
Marketing5.8

Je tedy zřejmé, jak proces pohovorů vypadá v průměru napříč různými odvětvími a regiony. Pokud je toto jasné, následuje další podstatná otázka – je interview hodnotné pro kandidáty? Výzkum142 říká, že 95 % kandidátů uvedlo, že proces pohovorů „nějak“ nebo „silně“ ovlivňuje to, jestli nakonec akceptují případnou pracovní nabídku. Navíc si 74 % kandidátů myslí, že pohovory „nějak“ nebo „značně“ odhalují firemní kulturu. Vzhledem k těmto tvrzením je zřejmé, že pohovory jsou důležité pro kandidáty a má smysl je dělat. Na druhou stranu, pořád jsme nezodpověděli otázku, jestli mají pohovory hodnotu pro organizaci?

Z mé zkušenosti mohu říct, že pohovory jsou pro mnoho organizací esenciální částí procesu selekce, a zejména to platí pro osobní pohovory, které jsou důležité pro rozhodování. Pokud se podíváme na výsledky různých studií, zjistíme, že pohovory nejsou nejlépe vypovídající metodou procesu selekce, pokud se bavíme o pohledu zaměstnavatele. Například strukturovaný pohovor může zvýšit šanci korektního rozhodnutí maximálně o 18 % a v případě nestrukturovaných pohovorů jen o 13 %.143 Jiná studie dokonce poukazuje na to, že nestrukturované pohovory mohou mít na proces selekce negativní efekt.144

Jsou tedy pohovory hodnotné? Máme důkazy, že pro kandidáty hodnotné jsou a dle mého názoru pro organizace taky, protože často má smysl se bavit s kandidátem osobně. Na druhou stranu data říkají, že se nejedná o nejefektivnější metodu. Proto doporučuji zanechat (pokud možno) zejména osobní pohovory v procesu selekce, protože se jedná o zajímavý způsob, jak sdílet EVP s kandidáty a představit employer brand, avšak zároveň doporučuji využití i některých typů testů.

Formy pohovorů

Pohovory mají mnoho forem, a nakonec jen záleží na tom, z jakého úhlu pohledu se na ně díváme. V následujícím textu jsou popsané více nebo méně typické formy, avšak celkově se zaměřuji zejména na atributy jako personalizace v pohovoru, počet interagujících jednotlivců, struktura apod. Pojďme začít nejdříve úrovní personalizace, dle které můžeme rozlišit dva typy pohovorů:

  1. Neosobní pohovor – jak je zřejmé, v tomto případě jednotlivci neinteragují osobně, avšak i přesto je důležité si uvědomit, o jakou formu se jedná, protože to má značný dopad na kvalitu procesu.
  • Textové pohovory – je zde legitimní se zeptat, jestli se vůbec jedná o formu pohovoru, avšak z mého pohledu ano. Důvodem pro toto tvrzení je, že jsem historicky zažil několik recruiterů, kteří jednoduše zaslali kandidátům e-mail obsahující stejné otázky, jako se ptají v průběhu prvního telefonátu. Proto tento přístup může dávat pro některé typy pozic smysl, jako například u pozic s nižší požadovanou kvalifikací, kde organizace obdrží stovky životopisů, které potřebuje rozumně selektovat a shromáždit data.

    Výhodou je, že se jedná o velice dostupný způsob, kde není potřeba plánovat schůzky, a obě strany jsou tím pádem více flexibilní. Na druhou stranu, tato strategie nabízí relativně malé spektrum možností, jak se mohou obě strany lépe poznat, a proto je zpravidla potřeba využít i jiných typů pohovorů.

  • Audio forma pohovorů – u tohoto typu pohovorů využívají obě strany znovu jenom jeden smysl, avšak výhodou je, že spolu přímo interagují v reálném čase, což může napovědět více o kandidátovi, a je zde prostor pro doplňující otázky.

    Naplánování specifického času může být náročnější, zejména pokud se jedná o různé časové zóny. Na druhou stranu zde většinou nejsou přítomné technické problémy, protože v případě, že internetové připojení nefunguje korektně, je vždy možné využít telefonního spojení.

  • Audiovizuální forma pohovorů – typicky se jedná o využití videokonferenčních hovorů, což už je forma zahrnující dva smysly a je zde mnohem větší prostor pozorovat reakce kandidáta. Taktéž to může znamenat mnohem intenzivnější zkušenost, avšak ne nevyhnutelně zkušenost pozitivní.

    Největší výzvou jsou často technické problémy spojené s platformami, jako je například Skype for Business, MS Teams, Zoom, WebEx apod. V takovém případě je vhodné mít telefonní číslo a v případě potřeby jednoduše přejít na telefonní spojení.

  1. Osobní pohovory – typickou vlastností osobních pohovorů je, že kandidát vnímá všemi smysly, což znamená, že candidate experience bude pravděpodobně silnější než v předchozích případech, a proto se jedná o důležitou součást candidate journey. Ze strany organizace se jedná o vhodnou příležitost pro pozorování reakcí kandidáta, ale je zde zároveň i větší šance pro neuvědomělé předsudky, čehož si musí být vědom každý účastník pohovorů.

Dalším úhlem pohledu může být zohlednění počtu interagujících osob na obou stranách, což nás prakticky přivádí k těmto formám:

  1. Pohovor s jednou osobou (1:1) – v tomto případě se jedná o situaci, kdy se pohovoru účastní kandidát a jedna osoba z organizace, což může vést k mnohem hlubší konverzaci, no na druhou stranu je tady větší šance pro neuvědomělé zaujetí.
  2. Panelové interview (1:n) – jedná se o metodu, kde je přítomný jeden kandidát a více osob (n) ze strany organizace, což může být například někdo z HR, jako například HR business partner, recruiter, hiring manažer, případně potenciální členové týmu. Existuje tedy hodně rolí, které se mohou ze strany organizace zúčastnit, a taktéž nesmíme zapomínat ani na přítomnost třetích stran, což může být například psycholog. Jednou z největších výzev tohoto formátu je nalezení vhodného termínu ze strany všech přítomných osob, avšak i přesto se jedná o zajímavý způsob, jak posoudit kandidáta z více úhlů, což značně eliminuje možnost zaujetí. Je však potřeba dodat, že tento formát může být pro kandidáta stresující, což může být i cílem, akorát je vhodné držet tuto úroveň v rozumných mezích, protože by to mohlo zbytečně poškodit candidate experience.
  3. Skupinové interview (m:1, m:n) – tato strategie umožňuje dělat pohovor s více osobami najednou a jednou nebo více osobami ze strany organizace. Je zřejmé, že tento způsob dokáže značně ušetřit čas organizaci, výhodou také může být vidět spolu interagovat všechny kandidáty a vzájemně je srovnat. Toto srovnání však může být dvousečná zbraň, zejména pokud pohovor vede jenom jedna osoba, u které může hrozit zaujatost.

Poslední pohled, který budeme diskutovat, se zaměřuje na strukturu pohovorů a typicky zde nalezneme tyto formy:

  • Strukturované interview – v tomto případě jsou otázky pro pohovor připravené dopředu a hlavní myšlenkou je ptát se na tyto otázky všech kandidátů ve stejném pořadí. Jedná se o přístup, který může vést k lépe srovnatelným výsledkům, avšak jak jsem již zmínil, tento formát může zvýšit správnost rozhodování maximálně o 18 %.145
  • Nestrukturované pohovory – jsou téměř protikladem pohovorů strukturovaných, protože osoba, která pohovor vede, nemá předem připravené specifické otázky, na které se chce zeptat, avšak zpravidla má alespoň oblasti, které chce diskutovat. Občas slýchávám, že výhodou tohoto formátu je, že pohovor vypadá přirozeněji, spíše jako každodenní komunikace, nicméně dle mého názoru kompetentní osoba v této oblasti může dosáhnout stejného efektu i u strukturovaného pohovoru. Na závěr nezapomínejme, že nestrukturované interview může zvýšit vhodnost rozhodnutí maximálně o 13 %146 a dle jiných studií má nestrukturovaná forma na proces selekce dokonce negativní dopad.147
  • Semi-strukturované pohovory – jsou kombinací dvou předchozích typů, takže zahrnují specifické dotazy ve specifickém pořadí, avšak s možností pokládat i jiné dotazy v závislosti na odpovědích kandidáta.

Otázky na pohovorech

Pohovory jsou přirozeně o ptání se otázek a my se teď zaměříme na otázky ze strany organizace. Existuje velkém množství způsobů, jak tyto otázky rozdělit, přičemž některé se přirozeně překrývají, ale i přesto se pojďme podívat na základní typy:

  • Uzavřené otázky – obecně vyžadují dichotomickou odpověď typu „Ano“ nebo „Ne“.

    • Disponujete řidičským průkazem?
    • Pracoval/a jste již někdy pro globální organizaci?
  • Otevřené otázky – vyžadují podrobnější odpověď a mohou odhalit nejen komunikační dovednosti, ale i znalosti typické pro vykonávání činnosti. Můžeme tedy říct, že všechny následující typy otázek budou otevřené.

    • Můžete popsat Váš typický pracovní den na Vaší aktuální pracovní pozici?
    • Jaký je důvod Vašeho odchodu z aktuální pracovní pozice?
  • Behaviorální otázky – z Tabulky 10 je zřejmé, že se jedná o relativně populární typ otázek napříč organizacemi (54–58 %), pochopitelně to záleží i na specifické pozici. Tyto otázky se zaměřují na chování kandidáta v různých typech situací, od minulých zkušeností až po teoretické příklady. Následující dva typy otázek (hypotetické a kompetenční) demonstrují typické příklady spojené s behaviorálními otázkami.
  • Hypotetické otázky – zpravidla se zaměřují na schopnost řešit problémy a hlavním cílem je odhalit způsob přemýšlení kandidáta ve spojení se specifickým problémem, případem nebo situací.

    • Co byste dělal/a, kdyby…?
    • Co když…?
  • Kompetenční otázky – jsou úzce spjaté s behaviorálními otázkami a zaměřují se na odhalování specifických kompetencí, a proto se nemusí nevyhnutelně jednat o hypotetické situace, ale klidně specifické otázky zaměřující se na určitou situaci z minulosti.

    • Můžete nám popsat situaci, kdy jste byl/a pod tlakem? Jak jste se s tím vyrovnal/a?
    • Řekněte mi více o situaci, kdy jste selhal/a.
  • Dotazování na otázky – jedná se o užitečný způsob, jak se dozvědět více o kandidátovi, zejména v případech, kdy už probíhá diskuse.

    • A jaká byla Vaše reakce?
    • Můžete mi o tom říct víc?

Testování

Jak jsem již zmínil, pre-screening i pohovory jsou evidentně důležité elementy procesu selekce, avšak zejména kvůli relativně subjektivní povaze těchto metod je vhodná i implementace objektivnějších metod. Dokonce i data potvrzují, že testování je napříč organizacemi relativně populární, protože 42 % dotazovaných organizací uvedlo, že využívají nějakou formu testování v průběhu procesu selekce.148 Ve vztahu k testování můžeme identifikovat mnoho různých forem, a i přestože se některé překrývají, zmiňme alespoň kognitivní testy, testy způsobilosti, osobnostní testy, testy upřímnosti a integrity, znalostní a kompetenční testy, zkušební den, lékařskou prohlídku, fyzické testy, assessment centra a mnoho dalších.

Kognitivní testy

Kognitivní testování, někdy nazývané „General Mental Ability – GMA“, je z mé zkušenosti často dezinterpretovaný typ testování, protože ho některé organizace redukují jenom na IQ testy, což je často příliš abstraktní a neuchopitelné téma bez praktického propojení. To je dle mého názoru největší bariéra, která dělá pochopení náročnějším. Schmidt deklaruje, že lidé s vyšším kognitivním skóre mají lepší výsledky v rychlejším absorbování nových informací a znalostí, což prakticky znamená, že si uvědomí skutečnosti rychleji.149

Kognitivní testy proto nejsou jen o nějakém „abstraktním“ čísle a výsledku testu, ale o pokrytí různých oblastí, jako jsou kognitivní (inteligenční) schopnosti, jazyk a komunikace, učení a paměť, pozornost a bdělost, rychlost zpracování a exekutivní funkčnost.150 Jak je zřejmé, kognitivní testy tedy pokrývají široké spektrum a mohou vysvětlit v průběhu 42 % pracovního výkonu.151 I přesto nejsou kognitivní testy natolik populární a využívá je jenom 16–17 % organizací v závislosti na typu pozice.152 Ve srovnání s pohovory je tento typ testování efektivnější a důvěryhodnější, a proto ho mohu jenom doporučit implementovat do procesu selekce.

Osobnostní testy

Osobnostní test je další způsob, jak otestovat kandidáty, a logika tohoto přístupu spočívá zejména v kompatibilitě s týmem. Tyto druhy testů obecně pracují s různými předdefinovanými typy osobnosti a typickými atributy založenými na statistickém výzkumu. Jelikož ale existuje mnoho studií a mnoho pohledů na věc, je proto i možné najít různé typy osobnostních testů, jako například:

  • The Myers–Briggs Type Indicator (MBTI) – jedná se o pseudovědecký test, který reprezentuje 16 různých typů osobností v závislosti na psychologické preferenci.153
  • The Caliper Profile – tento test se zdá být zajímavý zejména ve spojení s procesem selekce, protože jakmile ho kandidát vyplní, systém ho srovná se standardizovaným modelem pracovní pozice.154
  • The Hogan Personality Inventory (HPI) – popisuje nejlepší stránku osobnosti nebo jinak řečeno, jak interagujeme s ostatními, když se cítíme nejlépe.155
  • DISC – tento test rozděluje kandidáty do čtyř různých skupin – dominance, vliv, stabilita a svědomitost, a hlavním důvodem je osvětlení rozdílů v chování jednotlivců.156
  • OCEAN – někdy nazýván i CANOE nebo Model pěti faktorů (FFM), případně Pět velkých osobnostních rysů, avšak v konečném důsledku se jedná o test reprezentující pět různých kategorií založených na sémantické asociaci mezi slovy (otevřenost zkušenostem, svědomitost, extraverze, přívětivost a neuroticismus).157

Znalostní testy

Kromě obecnějších kognitivních a osobnostních testů je také vhodné zaměřit se přímo na kompetence kandidátů. Znalostní test může efektivně sloužit pro různé typy pozic, od IT (již jsme diskutovali testy založené na AI) přes účetnictví až pod výrobu apod. Například vývojáři uvedli, jak dle jejich názoru vypadá vhodný znalostní test:158

  • test založený na gamifikaci, který není nudný (65,14 %),
  • test s reálnými úkoly ohledně programování (62,42 %),
  • testy na tabuli (39,80 %),
  • testy na papír (25,59 %).

Tyto testy zabezpečují, že kandidát má požadované kompetence, protože i když jsou osobnostní a kognitivní testy v pořádku, bez vhodných kompetencí může být nemožné práci vykonávat.

Fyzické testy

Tento typ testů může být hodnotný zejména pro pozice, kde je fyzická práce nevyhnutelnou částí pracovní náplně a bez ní není možné pozici zastávat. Pokud je například na denním pořádku zvedání a manipulace se závažím o hmotnosti 20 kg, organizace může požádat uchazeče o demonstraci toho, že tuto činnost zvládnou. Pochopitelně se také může jednat o mnohem komplexnější testování, jako je tomu například u hasičů nebo ozbrojených složek.

Testovací den

Jedná se o zajímavý způsob, jak otestovat kandidáta mnohem detailněji, čímž je následně možné se ubezpečit o jeho/jejích kompetencích v reálném prostředí a při kooperaci s týmem. Tento test je samozřejmě výhodný i pro kandidáta, protože mnohem lépe pochopí fungování organizace, a nakonec mají obě strany mnohem lepší představu a očekávání. Na závěr chci dodat, že se pochopitelně nemusí jednat jen o jeden testovací den, může to být klidně jenom část dne, případně několik dní.

Zdravotní prohlídka

Zdravotní prohlídka je relativně standardní součástí procesu pro mnoho typů pozic a v závislosti na geografickém regionu může být dokonce v určité míře i stanovena zákonem, kde doktor (nebo i více doktorů) potvrdí, že daný kandidát je schopen ze zdravotního hlediska pracovní pozici zastávat.

Assessment centra

Assessment centrum (AC) je pravděpodobně jedna z nejkomplexnějších testovacích metod v procesu selekce, které má za cíl odhalit maximum o kandidátech. Typicky je počet účastníku AC relativně skromný, protože v této fázi již pravděpodobně přešli nějakou formou testování. Dalším důvodem, proč je menší skupina vhodnější, je lepší možnost prozkoumat kandidáty a AC jsou také relativně nákladná.

Typická délka AC se liší, může se jednat o testování dlouhé několik hodin až dnů, což závisí zejména na senioritě pozice. Jednou z největších výhod je, že AC ve své podstatě nabízí několik typů testů, pohovorů a dodatečných cvičení, jako je hrání role, prezentování, kooperace ve skupině apod. Větší organizace mohou mít vlastní AC, avšak běžně se využívá spíše externí poskytovatel.

Verifikace

Verifikace informací o kandidátech je integrální součástí procesu selekce, zároveň se zde potkávají dvě různé a relativně antagonistické síly. První je touha vědět o kandidátech co nejvíce, což může vést k lepší kvalitě náboru a snížení pravděpodobnosti výskytu chyby, čímž se dostáváme k šetření zdrojů apod. Druhou stranou mince jsou určité etické zásady, často podporované i legislativním rámcem dané geografické oblasti. To je i důvod, proč není možné jednoznačně říct, jaký typ dat je možné hledat a jaký ne a nejlepší cestou je znát legislativu dané země. Verifikace může mít různé formy a typicky se jedná o:

  • Reference a doporučení – zahrnuje kontrolu referencí od předchozích zaměstnavatelů, manažerů, kolegů a jiných osob, které mohou ozřejmit více o kandidátovi.
  • Vzdělání – může se jednat o komunikaci s univerzitami, školami a podobnými institucemi, které mohou potvrdit/vyvrátit úroveň dosaženého vzdělání uváděného kandidátem.
  • Trestní záznamy – tato sekce může být podstatná zejména pro pozice, kde je toto potvrzení přímo vyžadováno.
  • Kontrola dlužnosti – v některých zemích mají zaměstnavatelé pravomoc kontrolovat úvěrovou historii, zejména ve spojitosti s pozicemi, které pracují s penězi. Například NAPBS v USA zjistilo, že 31 % zaměstnavatelů tuto možnost využívá.159
  • Sociální sítě a webové stránky – zejména tato fáze verifikace může být v některých případech v nesouladu s legislativním rámcem, případně může jít jenom o hledání specifických informací.

Funnely v procesu selekce

Situace je zde velice podobná jako v případě recruitment marketingu nebo talent sourcingu, protože i v procesu selekce je měření důležité a využití funnelu je jedna z možností. V oblasti selekce je však daleko problematičtější vytvořit „obecný“ funnel, protože mnoho částí procesu se překrývá a není ničím výjimečným využít nejdříve kognitivních testů, pak pohovorů, následně AC apod. Tento funnel bude tedy rozdílný nejen v rámci organizací, ale i v rámci různých pozic, avšak Obrázek 31 může poskytnut alespoň určitou demonstraci.

Příklad funnelu pro proces selekce: Pre-Screening, Interview – recruiter, Interview – HM, Kognitivní testy, Verifikace, Top kandidáti, Rozhodnutí o nabídce.
Obrázek 31 – Příklad funnelu pro proces selekce

Je zřejmé, že proces může mít i daleko více kroků a často je například seniorita pozice jedním z determinantů, avšak i přesto mohu nabídnut radu zachovat poslední dva kroky „Top kandidáti“ a „Rozhodnutí o nabídce“. Dle logiky této publikace sekce „Top kandidáti“ znamená, že se jedná o kandidáty, kteří jsou všichni vhodní pro pracovní nabídku. Toto samozřejmě není vždy možné, a proto se organizace musí přesunout do dalšího kroku, kterým je „Rozhodnutí o nabídce“. Jinými slovy to znamená, že organizace se rozhodne, kdo nabídku dostane a kdo ne, avšak nejedná se ještě o zaslání oficiální nabídky, což je tématem až dalšího kroku, kterým je post-selekce.

Je tedy zřejmé, že dle logiky této publikace končí proces selekce rozhodnutím o tom, kdo dostane pracovní nabídku. V dalším kroku, který se zaměřuje na post-selekci, půjdeme více do hloubky a ozřejmíme si, jak pokračovat s relevantními a irelevantními kandidáty.

Poznámky

  1. Recruiting Stats to Know in 2017. In: Lever.com [online]. USA: Lever, 2017, 2017 [2020-04-10]. Dostupné z: https://cdn2.hubspot.net/hubfs/463671/No%20index%20files/The-Ultimate-Collection-of-Recruiting-Stats-2017.pdf ↩
  2. Forty Percent of Employers Plan to Hire Full-Time Workers This Year, Forty-Seven Percent Recruiting Part-Time Workers: CareerBuilder‘s Annual Survey Reveals Hot Hiring and Recruitment Trends for 2019. CAREERBUILDER [online]. USA: CAREERBUILDER, 2019 [2020-07-02]. Dostupné z: http://press.careerbuilder.com/2019-03-05-Forty-Percent-of-Employers-Plan-to-Hire-Full-Time-Workers-This-Year-Forty-Seven-Percent-Recruiting-Part-Time-Workers ↩
  3. Global Talent Trends: The 4 trends transforming your workplace. Linkedin.com [online]. USA: LinkedIn, 2019 [2020-07-02]. Dostupné z: https://business.linkedin.com/content/dam/me/business/en-us/talent-solutions/resources/pdfs/global-talent-trends-2019.pdf ↩
  4. Smarter With Gartner. Gartner [online]. USA: Gartner, 2018 [2020-09-05]. Dostupné z: https://www.gartner.com/smarterwithgartner/rethink-screening-of-job-applicants-to-identify-serious-candidates/ ↩
  5. SHRM CUSTOMIZEDTALENT ACQUISITION BENCHMARKINGREPORT. In: Shrm.org [online]. USA: SHRM, 2017, 2017 [2020-04-10]. Dostupné z: https://www.shrm.org/ResourcesAndTools/business-solutions/Documents/Talent-Acquisition-Report-All-Industries-All-FTEs.pdf ↩
  6. LUSSIER, Robert N. Human resource management: functions, applications, and skill development. Third edition. Los Angeles: Sage, [2019]. ISBN 978-1-5443-3131-7. ↩
  7. Smarter With Gartner. Gartner [online]. USA: Gartner, 2018 [2020-09-05]. Dostupné z: https://www.gartner.com/smarterwithgartner/rethink-screening-of-job-applicants-to-identify-serious-candidates/ ↩
  8. UNIFORM GUIDELINES ON EMPLOYEE SELECTION PROCEDURES. Govinfo [online]. USA: Govinfo, 2016 [2020-06-27]. Dostupné z: https://www.govinfo.gov/app/details/CFR-2016-title29-vol4/CFR-2016-title29-vol4-part1607/summary ↩
  9. 65 HR & Recruiting Stats for 2018: HR stats for the resourceful recruiter. Glassdoor [online]. USA: Glassdoor, 2018 [2020-6-17]. Dostupné z: https://resources.glassdoor.com/65-hr-recruiting-stats-2018.html ↩
  10. The Little Grey Book of Recruiting Benchmarks. In: Lever.com [online]. USA: Lever, 2016, 2016 [2020-04-10]. Dostupné z: https://www.lever.co/resources/little-grey-book-of-recruiting-benchmarks/ ↩
  11. The Little Grey Book of Recruiting Benchmarks. In: Lever.com [online]. USA: Lever, 2016, 2016 [2020-04-10]. Dostupné z: https://www.lever.co/resources/little-grey-book-of-recruiting-benchmarks/ ↩
  12. MRINETWORK. 2019 RECRUITMENT TRENDS STUDY. MRINETWORK online]. 2019, 2019, , 26 [2020-04-09]. Dostupné z: https://mrinetwork.com/ ↩
  13. Schmidt, Frank. (2016). The Validity and Utility of Selection Methods in Personnel Psychology: Practical and Theoretical Implications of 100 Years of Research Findings. ↩
  14. Dana J., R. Dawes, N. Peterson, „Belief in the Unstructured Interviews: The Persistence of an Illusion,“ Judgement and Decision Making (2013) ↩
  15. Schmidt, Frank. (2016). The Validity and Utility of Selection Methods in Personnel Psychology: Practical and Theoretical Implications of 100 Years of Research Findings. ↩
  16. Schmidt, Frank. (2016). The Validity and Utility of Selection Methods in Personnel Psychology: Practical and Theoretical Implications of 100 Years of Research Findings. ↩
  17. Dana J., R. Dawes, N. Peterson, „Belief in the Unstructured Interviews: The Persistence of an Illusion,“ Judgement and Decision Making (2013) ↩
  18. NEW RESEARCH FINDS ONLY ONE IN FIVE EMPLOYERS FULLY CONFIDENT IN CURRENT ENTRY-LEVEL JOB APPLICANT SCREENING METHODS. Mercer [online]. USA: Mercer, 2017 [2020-07-03]. Dostupné z: https://www.mercer.com/newsroom/new-research-finds-only-one-in-five-employers-fully-confident-in-current-entry-level-job-applicant-screening-methods.html ↩
  19. Schmidt, Frank. (2016). The Validity and Utility of Selection Methods in Personnel Psychology: Practical and Theoretical Implications of 100 Years of Research Findings. ↩
  20. Committee on Psychological Testing, Including Validity Testing, for Social Security Administration Disability Determinations; Board on the Health of Select Populations; Institute of Medicine. Psychological Testing in the Service of Disability Determination. Washington (DC): National Academies Press (US); 2015 Jun 29. 5, Cognitive Tests and Performance Validity Tests. Dostupné z: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK305230/ ↩
  21. Schmidt, Frank. (2002). The Role of General Cognitive Ability and Job Performance: Why There Cannot Be a Debate. Human Performance - HUM PERFORM. 15. 187-210. 10.1207/S15327043HUP1501&02_12. ↩
  22. SHRM CUSTOMIZEDTALENT ACQUISITION BENCHMARKINGREPORT. In: Shrm.org [online]. USA: SHRM, 2017, 2017 [2020-04-10]. Dostupné z: https://www.shrm.org/ResourcesAndTools/business-solutions/Documents/Talent-Acquisition-Report-All-Industries-All-FTEs.pdf ↩
  23. Myers, Isabel Briggs (1980). Gifts Differing: Understanding Personality Type. Davies-Black Publishing; Reprint edition (May 1, 1995). ISBN 0-89106-074-X ↩
  24. What is the Caliper Profile? Caliper [online]. USA: Caliper, 2020 [2020-07-03]. Dostupné z: https://calipercorp.com/caliper- ↩
  25. HOGAN: The Bright Side of Personality [online]. USA: HOGAN, 2020 [2020-07-03]. Dostupné z: https://www.hoganassessments.com/assessment/hogan-personality-inventory/ ↩
  26. DiSC Overview. Discprofile [online]. USA: Discprofile, 2020 [2020-07-03]. Dostupné z: https://www.discprofile.com/what-is-disc/overview/ ↩
  27. Rothmann, Sebastiaan & Coetzer, Elize. (2003). The Big Five Personality Dimensions and Job Performance. South African Journal of Industrial Psychology. 29. 68-74. 10.4102/sajip.v29i1.88. ↩
  28. CODINGAME‘S TECH RECRUITING SURVEY REPORT 2019. In: Https://www.codingame.com/ [online]. USA: Codingame, 2019, 2019 [2020-04-10]. Dostupné z: https://www.codingame.com/work/blog/hr-news-trends/key-takeaways-codingame-2019-developer-report/ ↩
  29. How Human Resource Professionals View the Use and Effectiveness of Background Screening Methods. NAPBS [online]. NAPBS, 2020 [2020-07-01]. Dostupné z: https://pubs.thepbsa.org/pub.cfm?id=9E5ED85F-C257-C289-9E8E-A7C7A8C58D00 ↩