Úvod›Knihy›Strategie akvizice talentů›Pilíře strategie
Kapitola II · Fundamentální základy strategie náboru

Čtyři pilíře strategie akvizice talentů

Pilíře strategie akvizice talentů

Jak již název této kapitoly napovídá, hlavním cílem je představit ta nejzákladnější témata, která jsou zároveň nezbytná pro hlubší pochopení strategie náboru v té nejširší, ale ne nejhlubší formě. Znamená to, že po přečtení této kapitoly bude jasné, proč je strategie náboru tak důležitá a jak prakticky funguje. Na druhou stranu, otázka, co znamenají a jak se využívají specifické metody, nástroje, technologie nebo možné postupy a jejich implementace, bude spíše téma pro nadcházející dvě kapitoly. Jinými slovy, tato kapitola má za cíl nejdříve objasnit základy a prezentovat jasná fakta a data předtím, než se pustíme hlouběji.

Pro každého člena TA týmu je pravděpodobně jasné, že organizace mají unikátní procesy. Tato kapitola má zároveň za cíl udržet vysvětlení v co možná nejširší rovině a odhalit ty nejdůležitější vztahy a spojení. Řešením této situace je simplifikace. To znamená, že pro tento moment zanedbáme rozdíly mezi schvalovacími procesy, zapomeneme, že ATS/HRIS/CRM systémy fungují rozdílně, a přehlídneme témata jako odpovědnost za reporting a jeho forma.

Začněme tedy simplifikací v tak velké míře, že hlavní myšlenka bude naprosto srozumitelná i pro člověka, který nikdy nepracoval v oblasti náboru. Prakticky to znamená definovat jenom první a poslední krok náboru. Jak tedy tento proces vlastně začíná? Začíná potřebou. Jinými slovy, při maximální simplifikaci můžeme říct, že začátek procesu náboru spočívá v tom, že organizace chce zaměstnance. Jaký je tedy konec procesu? Naplnění potřeby – organizace má zaměstnance. Relevantní otázkou samozřejmě zůstává, jak se dostat z bodu A do bodu B. Odpověď je stejná jako odpověď na otázku, jak naplnit potřebu najímat ty nejvhodnější talenty na trhu práce dlouhodobě a udržitelně a zároveň zvyšovat konkurenční výhodu – potřebujeme strategii akvizice talentů.

Dalším nezbytným krokem je vysvětlit „mechanismus“ strategie, který dokáže naplnit potřeby organizace a v našem případě odpovědět zejména na otázku, jak se dostat z bodu A do bodu B a zjistit, co lze na této cestě čekat. Existuje nespočet způsobů, jak tenhle proces vysvětlit, proto vyberu ten, který empiricky považuji za nejpochopitelnější pro mé klienty a posluchače.

Pojďme tedy přemýšlet nad tím, jak se dostat z bodu A (organizace chce zaměstnance) do bodu B (organizace má zaměstnance). Pravděpodobně každý čtenář z oblasti TA si teď představí to ohromné množství kroků, které jsou potřebné pro naplnění této potřeby. Teď se ale zaměřme na jeden moment, který nám tuhle cestu z bodu A do bodu B rozdělí na dvě části. Představme si moment, kdy TA tým již disponuje kandidáty, a pro tento moment není důležité, jak k nim přišel. Důležitý je tedy jenom fakt, že TA tým již má tyto kandidáty a nezáleží ani na tom, jestli se jedná o aktivní kandidáty (kteří proaktivně zaslali CV) nebo o pasivní kandidáty (které oslovil přímo TA tým). Zmíněnou situaci zachycuje Obrázek 6, kde je možné tuto cestu vidět. Z předchozích řádků nevyhnutně plynou minimálně dvě zásadní otázky – Jak je možné, že organizace má tyto kandidáty?, Jak využít tyto kandidáty k naplnění potřeb organizace?

Nejjednodušší schéma náboru: vodorovná osa mezi body A a B, nad ní nápis Kandidáti.
Obrázek 6 – Maximální simplifikace procesů náboru

Jsme velice blízko k zodpovězení těchto otázek, zároveň však chci zcela jasně definovat dva základní typy kandidátů – aktivní kandidáti a pasivní kandidáti. Rozdíly jsou následovné:

  • Aktivní kandidáti (AK) – pravděpodobně nejtypičtější situace je, když potenciální kandidát zašle CV přes pracovní portál nebo přímo přes kariérní stránky organizace.
  • Pasivní kandidáti (PK) – typicky jsou tím myšleni jednotlivci kontaktovaní přímo TA týmem a typickým příkladem může být InMail přes LinkedIn.

Jakmile jsou rozdíly mezi aktivními a pasivními kandidáty jasné, je možné tuto myšlenku implementovat do našeho grafu, který reprezentuje Obrázek 7.

Schéma potřeb organizace: vodorovná osa A–B protnutá svislou osou, na jejímž horním konci jsou aktivní kandidáti (AK) a na dolním pasivní kandidáti (PK).
Obrázek 7 – Potřeby organizace ve spojení s aktivními (AK) a pasivními kandidáty (PK)

Z předchozího obrázku plyne, že pokud chce organizace aktivní i pasivní kandidáty, cesta k tomu vede přes vytvoření vhodné strategie pro obě skupiny. Jinak řečeno, odpověď na otázku „Jak je možné, že organizace má tyto kandidáty?“ je, že organizace využívá recruitment marketing ve spojení s aktivními kandidáty a talent sourcing ve spojení s pasivními kandidáty. Již nyní je možné si položit otázku, proč používám primárně pojem recruitment marketing, a ne employer branding, a v dalších subkapitolách na tuto otázku odpovím. Odpověď na druhou otázku „Jak využít tyto kandidáty k naplnění potřeb organizace?“ je selekce a post-selekce. To nás tedy přivádí ke čtyřem základním pilířům strategie náboru:

  • Recruitment marketing,
  • Talent sourcing,
  • Selekce,
  • Post-selekce.

Pokud je logika základních pilířů jasná, je čas jít hlouběji a přiblížit si každý z nich, což nás na konci kapitoly přivede k jejich syntéze a tedy i základnímu grafu strategie náboru.

Recruitment marketing

Recruitment marketing je jedním ze čtyř pilířů strategie náboru a jedná se o relativně obšírné téma, protože je to v podstatě jenom subkategorie marketingu. Přesněji řečeno, recruitment marketing využívá standardní i kreativní metody marketingu s cílem taktéž budovat employer brand a samozřejmě přinést potřebné množství aktivních kandidátů.

Na druhou stranu, je možné říct, že potenciální kandidáti zasílají své životopisy organizacím někdy bez jakéhokoliv povědomí o employer brandu a často dokonce bez pořádné znalosti otevřené pracovní pozice (jsem si jistý, že máte podobnou zkušenost). Zaprvé už jen to, že uchazeči naleznou pracovní nabídku, je výsledkem recruitment marketingu. Samozřejmě je zde nezanedbatelná část aktivních kandidátů, kteří zasílají své CV bez povědomí o organizaci nebo pracovní pozici. Být závislý na této strategii může přinést nějaké výsledky, ale z dlouhodobého hlediska se nejedná o efektivní přístup, a dokonce i s velice malým rozpočtem je možné signifikantně zvýšit počet uchazečů. To je i důvodem, proč se tato kapitola soustředí hlavně na strategický přístup s cílem ozřejmit recruitment marketing a Kapitola 3 půjde následně hlouběji a odkryje možné metody, nástroje, technologie, procesy a jejich praktickou aplikaci ve světě náboru.

Jedním z nejlépe pochopitelných vysvětlení je takzvaný marketingový funnel (trychtýř). Marketingový funnel je ve všeobecnosti způsob, jak si lépe vizualizovat (a někdy i měřit) nákupní proces od momentu, kdy zákazník téměř nemá povědomí o organizaci, až po moment koupě a následného ponákupního chování. Jak je asi evidentní, pro oblast náboru je potřeba tento funnel mírně přizpůsobit. Znamená to, že recruitment marketing funnel je model, který pomáhá s vizualizací procesu náboru aktivních kandidátů od úplného začátku až po moment odeslání životopisu organizaci a v dlouhém období je toho dokonce více. Jak tedy vypadá obecný marketingový funnel? Pravdou je, že funnelů je relativně velké množství. Někteří autoři tento funnel popisují jako proces, který se skládá z Povědomí, Zájmu, Úvahy a Koupě29 nebo Povědomí, Zájmu, Úvahy, Poptávky,30 případně Zvědavosti, Povědomí, Zájmu, Úvahy, Poptávky.31 Tenhle výčet je jenom špičkou ledovce a je samozřejmě možné funnel rozšiřovat a přidávat další kroky, to však bude téma spíše pro Kapitolu 4. Teď už známe různé variace funnelů pro marketing, zároveň je však důležité chápat, že pro recruitment marketing je nutné tento model upravit. Kapitola 1 zmiňovala individuální zpětně zakřivenou křivku nabídky práce, a proto by mělo být jasné, že když organizace prodává produkt (zboží a/nebo služby), tak je na straně nabídky. To je i důvodem, proč zmiňované funnely končí kroky jako „koupě“ nebo „poptávka“. Avšak pokud se jedná o trh práce, jsou to právě potenciální kandidáti nabízející práci, kterou organizace poptává, takže posledním krokem by mělo být něco jako nabídka práce potenciálním uchazečem organizaci. I přes správnost tohoto tvrzení by bylo nešikovné pracovat s tak dlouhým názvem, a proto ho pro účely následujících kapitol zjednodušíme na slovo Nabídka. Výsledkem tedy je, že když vezmeme funnel, který různí autoři doporučují a nahradíme poslední krok, můžeme tímto způsobem vytvořit takzvaný recruitment marketing funnel (Obrázek 8) obsahující kroky Povědomí, Zájem, Úvaha a Nabídka a končící tím, že organizace má Aktivní kandidáty (AK).

Základní recruitment marketing funnel: čtyři stupňovitě klesající sloupce Povědomí, Zájem, Úvaha a Nabídka, které vedou k aktivním kandidátům (AK).
Obrázek 8 – Základní recruitment marketing funnel

V následujících kapitolách se budeme bavit i o tom, jestli je Povědomí tím nejlepším prvním krokem tohoto modelu, nebo je možné ho nahradit například krokem Pozornost (nebo je případně zkombinovat). Nicméně předtím je ještě potřeba ozřejmit faktor, který má zásadní vliv na každý jeden krok funnelu, a tím jsou tzv. touchpointy.

Touchpointy

Touchpointy jsou elementy v recruitment marketingu, které zabezpečují interakci mezi organizací a potenciálními kandidáty. Znamená to tedy, že každá situace, ve které jsou potenciální kandidáti ve spojení s touchpointy, by měla být pod kontrolou organizace. Je možné uvést nespočet příkladů, nejzákladnějšími však jsou:

  • Online marketingové touchpointy – různé sociální sítě, PPC kampaně, videa, bannery, webináře, firemní web, pracovní portály, e-mail marketing apod.
  • Offline marketingové touchpointy – billboardy, CLV, veřejná doprava, interní a externí eventy, brand materiál, noviny/magazíny apod.
  • Ostatní marketingové touchpointy – činnosti prospěšné pro společnost, rádio, TV, podcasty, doporučení a reference apod.
  • Specifické touchpointy – v tomto bodě chci apelovat na to, jak esenciální roli mají sourceři, recruiteři, hiring manažeři, HR business partneři a všechny ostatní osoby, které jsou přímo nebo nepřímo v kontaktu s kandidáty. Nemyslím tím jenom face-to-face nebo video pohovory, ale osobní, veřejně dostupný brand těchto jednotlivců, který může mít značný dopad na efektivitu náboru. Jinými slovy, každý člověk může být důležitým touchpointem.

Tabulka 1 demonstruje touchpointy a jejich využitelnost napříč 1749 různými organizacemi na základě výzkumu SHRM.32

Tabulka 1 – Touchpointy využívané organizacemi
n1,749
Firemní web85 %
Doporučení90 %
Bezplatné pracovní portály71 %
Neformální networking53 %
Interní eventy39 %
Virtuální eventy9 %
Networkingové eventy32 %
Nábory v kampusech39 %
Online nábor na univerzitách30 %
Tištěná reklama68 %
Rádio8 %
Sociální média67 %
Personální agentury36 %
Personální agentury (dočasné)40 %
Publikace11 %
TV reklama2 %
Ostatní3 %

Povědomí

Obecně můžeme říct, že marketing definuje tuto část funnelu jako okamžik, kdy zákazník slyší poprvé o produktu organizace.33 V recruitment marketingu je situace velice podobná, ale cílem je samozřejmě informovat relevantní potenciální kandidáty o existenci organizace. Tohle tvrzení plyne z předpokladu, že potenciální kandidáti zde slyší o organizaci a o jejích otevřených pozicích poprvé díky Povědomí a zprostředkovateli jsou touchpointy. Pokud jde o touchpointy, jsou zde podstatné dvě různé dimenze – frekvence a kvalita determinující efektivitu jednotlivých touchpointů a relevantnost kombinace touchpointů definující finální úroveň Povědomí. I při této příležitosti chci nastínit možnost, která bude podstatná v dalších kapitolách – co když Povědomí nahradím Pozorností? Dokážete si představit, že jsou tyto možnosti jinak důležité vzhledem na čas? Klíčovým poznatkem tedy je, že cílem této části je zvýšit Povědomí mezi potenciálními kandidáty a vyvolat v nich Zájem.

Zájem

To, že potenciální kandidáti jeví Zájem, automaticky neznamená, že mají i hlubší znalosti o organizaci nebo pozici, ale i přesto chtějí vědět víc. Příkladem může být výzkum organizace Glassdoor34 odhalující, že 83 % lidí hledajících si práci si pravděpodobně přečtou hodnocení společnosti a 94 % se chce dozvědět více o všech aspektech organizace. I přesto je Zájem velice dynamickou částí funnelu, protože jde o touhu dozvědět se víc, což nakonec vede k akci. Tuhle situaci si můžeme demonstrovat na příkladu.

Představme si, že organizace využívá video reklamu, kterou propaguje specifickou pracovní pozici přes sociální média a plakáty ve veřejné dopravě. Prvním pravidlem samozřejmě je, že oba způsoby musí být alespoň v rámci možnosti měřitelné a schopné potenciální kandidáty se Zájmem přesměrovat na místo, kde naleznou více informací. Kdybychom to popsali na uvedeném příkladu, tak do obou touchpointů (video a plakáty) vložíme prvek vedoucí k více informacím. Prakticky to může znamenat například URL adresu v případě videa a QR kód v případě plakátů.

Klíčovým poznatkem této části je, že potenciální kandidáti se Zájmem nemají dostatek informací o společnosti a pracovní pozici a chtějí vědět více. Cílem TA týmu je zabezpečit toto přesměrování a posun k dalšímu kroku, kterým je Úvaha.

Úvaha

Cílem předchozího kroku bylo přesměrovat potenciálního kandidáta na místo, kde může najít dostatek relevantních informací nebo jinými slovy další vhodné touchpointy. Vhodnými touchpointy, kde se potenciální kandidát může dozvědět více o organizaci a konkrétní pozici, jsou například firemní/kariérní web, sociální sítě, eventy apod. Klíčovým poznatkem v této části je zabezpečení informací o organizaci a pozici v takovém množství a formě, že bude možný přesun na další krok, kterým je Nabídka.

Nabídka

V téhle fázi je potenciální kandidát po Úvaze rozhodnutý nabídnout organizaci svou práci reakcí na pracovní inzerát. Jednou z největších výzev v této fázi je obvykle to, že proces zaslání životopisu je příliš zdlouhavý, příliš nudný, příliš komplikovaný a příliš neefektivní, což může v důsledku vést k tomu, že i rozhodnutý kandidát nakonec své CV nezašle, protože je odrazen procesem. Na jedné straně tedy platí, že proces musí být co možná nejkratší a nejsrozumitelnější, na stranu druhou musí proces taktéž přinést dostatek informací pro organizaci. Například společnost MRINetwork35 zveřejnila výzkum demonstrující, že 76 % kandidátů očekává možnost zaslat nabídku přes telefon, ale jenom 30 % zaměstnavatelů tuto možnost nabízí. Stejný výzkum také odhalil tři faktory, které frustrují potenciální kandidáty:

  • 76 % uchazečů o práci zmínilo, že je frustruje, když musí vyplňovat identické informace, které jsou již uvedené v životopisu,
  • 58 % uchazečů o práci vidí jako problém, že jejich životopis si nikdy neprohlédne živá osoba,
  • 40 % uchazečů o práci vidí jako problém příliš dlouhý proces zaslání životopisu (více než 10–15 minut).

Klíčovým poznatkem tedy je nezatěžovat uchazeče o práci více, než je nezbytně nutné.

Z předchozích úvah se zdá být jasné, že recruitment marketing a aktivní kandidáti jsou pro proces náboru nezbytnými. I přesto nechci zůstávat jen u úvah, a proto jsou následující řádky věnované datům. Z dat výzkumu organizace Lever36 je evidentní, že 54 % náborů v organizacích s 1000+ zaměstnanci je přes přímé zaslání životopisu, kdežto u organizací o velikosti 101–1000 zaměstnanců to je 46 %. Na druhou stranu, ten samý výzkum dokazuje, že organizace v průměru potřebují 152 reakcí na pracovní pozici, aby mohly najmout jednoho zaměstnance, kdežto u talent sourcingu je potřeba kontaktovat jenom 72 jednotlivců. To, že employer branding je mimořádně důležitý, není jen stanoviskem této publikace. Z výzkumu LinkedInu37 vyplývá, že 72 % TA lídrů souhlasí, že employer branding má signifikantní dopad na proces náboru, a 50 % uvedlo, že silný employer brand vede k vyšší úrovni reakcí kvalifikovaných relevantních kandidátů. Tento výzkum také poukazuje na to, že silný employer brand může vést ke 43% snížení nákladů na nábor a ušetří 30 % náborového času.

Talent sourcing

Talent sourcing, direct sourcing, aktivní sourcing a mnoho jiných výrazů může reprezentovat hlavní cíl této subkapitoly – hledání těch nejvhodnějších pasivních kandidátů, jejich vhodné oslovení a transfer do procesu selekce. Je naprosto legitimní se zeptat, jestli má vůbec smysl kontaktovat evidentně pasivní kandidáty. Neznamená to, že nemají zájem? Není to obtěžování, které může v důsledku poškodit employer brand?

Ve skutečnosti jde převážně o to, že tito kandidáti často nemají vůbec žádné povědomí o existenci nějaké kariérní příležitosti a často ani o existenci organizace. To však vůbec nemusí znamenat, že má organizace neefektivní recruitment marketing. Ve skutečnosti většinou není reálné pokrýt všechny potenciální kandidáty z několika různých důvodů. Potenciální kandidáti často nemají přístup k relevantním kanálům, nebo nespadají do typického vzorce cílové skupiny, což však v důsledku neznamená, že by nebylo možné je zasáhnou recruitment marketingem. Ve skutečnosti to jen znamená, že ve velkém množství případů to nemusí být rentabilní. Dalším velice dobře známým důvodem hlavně pro exekutivní recruitery je, že potenciální kandidáti na pozicích ředitele, (vice) prezidenta nebo pozice úrovně C často spíše očekávají, že TA tým je aktivně osloví. Na druhou stranu, moje praktická zkušenost mi říká, že při zveřejnění vyšší, často manažerské pozice, získá pracovní inzerát hodně reakcí od kandidátů naneštěstí však často relativně nízké kvality. Stejná situace může nastat i při vysoce specializovaných rolích, jako jsou inženýři, vědci apod. Závěrem nesmím zapomenout zmínit neveřejný (confidential) nábor, u kterého není možné recruitment marketing použít naplno a talent sourcing je jedinou možností.

Teď je již srozumitelné, proč má smysl oslovovat i pasivní kandidáty, zároveň však zůstává otázka, jak to udělat? Následující Obrázek 9 znázorňuje funnel pro talent sourcing a skládá se ze čtyř základních kroků – Data & Analýza, Strategie sourcingu, Hledání, Oslovování.

Proces talent sourcingu: čtyři stupňovité sloupce Data a analýza, Strategie, Hledání a Oslovování, které vedou k pasivním kandidátům (PK).
Obrázek 9 – Proces talent sourcingu

Data & Analýza

V tomto momentu TA tým disponuje popisem role, má za sebou schůzku s hiring manažerem a celkově rozumí, co organizace hledá. Tento krok začíná kolekcí všech hodnotných dat se zaměřením na trh práce (talent mapping), což má za cíl zodpovědět otázky týkající se tržní mzdy, seniority kandidátů, poptávka po roli, typické názvy role, cílové firmy, lokality, odvětví, kompetence apod. Kapitola 3 se bude zabývat tímto procesem podrobněji, nicméně je potřeba si pamatovat, že TA tým zpravidla potřebuje data a informace k efektivnímu strategickému rozhodování.

Strategie sourcingu

Nejdůležitějším vstupem pro strategii sourcingu jsou samozřejmě zpracovaná data z předchozího kroku. Předchozí krok by měl ozřejmit, co od hledání čekat, jak intenzivní podpora ze strany recruitment marketingu je potřebná, a které platformy/technologie jsou nejvhodnější. Taktéž je vhodné přemýšlet, jaké kanály oslovování jsou nejvhodnější, i když toto téma je zahrnuto i ve čtvrtém kroku. Dalším důvodem demonstrujícím potřebu strategie sourcingu je, že ne všechny technologie jsou dostupné okamžitě.

Například v některých situacích je naprosto dostatečné využít interní databáze, nebo otevřít prohlížeč a pomocí Boolean a X-ray logiky hledat na LinkedInu, Xingu, Facebooku, GitHubu, Stackoverflow apod. Jindy je zase potřeba placené verze zmíněných platforem nebo využití agregátorů nebo CV databází. Klíčovým poznatkem je, že ne všechny technologie jsou okamžitě dostupné, a ne každý sourcer/recruiter je vhodný pro všechny typy hledání, a proto je potřeba definovat strategii sourcingu.

Hledání

Každý sourcer ví, že hledání je většinou kontinuální proces a je standardní, že má několik cyklů. Nepochybně se může stát, že hned po prvním kole vyhledávání se povede najít všechny potenciální kandidáty (zejména v případě, když je nemožné rozšířit parametry, jako jsou geografická lokalita, požadavky, odvětví apod.). Dalším podstatným parametrem je i samotný charakter funkce sourcera. Je celkem pravděpodobné, že sourcer za hodinu hledání nalezne 40 % ze všech potenciálních kandidátů, ale bude mu trvat dalších 5 hodin, aby nalezl dalších 40 %. Proto má smysl monitorovat situaci a stejně tak aktivní kandidáty, protože to může značně ušetřit sourcingový čas.

Oslovování

Hned na začátku je nutno zmínit, že proces oslovování může být napříč organizacemi značně rozdílný. Standardní situace může vypadat tak, že talent sourcer hledá a oslovuje kandidáty, ale je celkem běžné, že oslovování se věnuje i recruiter nebo hiring manažer (ze zkušenosti mohu říct, že jsem viděl tuto činnost vykonávat i CEO globální korporace). Tento krok je také silně spjatý se Strategií sourcingu a důležité je, že se dá kalibrovat vzhledem na efektivitu používaných kanálů.

Prakticky to taky znamená zkontrolovat, jestli na seznamu nejsou i pasivní kandidáti z organizací na černé listině. Pokud je například na listu hodně jednotlivců z té samé organizace, má smysl jejich kontaktování ve vlnách. Hned jak je toto jasné, je potřeba postoupit dál a přemýšlet, které kanály jsou na oslovování vhodné. Je rozdíl, jestli TA tým bez problémů nalezne 90 kandidátů na pozici Sales Manager přes LinkedIn, kde může velice dobře fungovat klasický InMail, ve srovnání se situací, kdy je v široké geografické oblasti možné najít jen pár jednotlivců, což si pak vyžaduje daleko více personalizované oslovení, možná i přes jiný kanál. Specifické techniky budeme diskutovat v Kapitole 3.

Předchozí řádky se zaměřují na logickou úvahu, která diskutuje důvody, proč je talent sourcing hodnotným způsobem, jak najít více kandidátů, ale i přesto je důležité toto tvrzení opřít o data. Výzkum společnosti Entelo38 říká, že 76 % TA týmů věří, že přes talent sourcing mohou najít více kvalifikovaných kandidátů, a 79 % recruiterů říká, že talent sourcing je důležitou součástí náboru. Výzkum od Codingames39 dokázal, že zejména v IT odvětví je pro 81,01 % recruiterů největší výzvou najít kvalifikované kandidáty. Na druhou stranu je zajímavé, že pro různě velké organizace má talent sourcing různou důležitost. Společnost Lever se svým výzkumem40 naznačuje, že společnosti s méně než 100 zaměstnanci naberou přibližně 33 % jednotlivců přes talent sourcing, a velice podobná situace je i ve společnostech v intervalu <101–1000> zaměstnanců, kde toto číslo dosahuje hodnoty 32 %. V organizacích o velikosti 1000+ zaměstnanců se jedná o 24 %, což dává smysl, protože větší společnosti mají zpravidla širší možnosti, od doporučení po aktivní kandidáty. Přístup těchto společností má logiku, protože talent sourcing není efektivní pro všechny typy pozic, jako jsou často například pozice s nižší kvalifikací, kde může dávat větší smysl zaměřit se na aktivní kandidáty. To je pravděpodobně i důvod, proč jen 20 % TA týmů využívá talent sourcing pro každou pozici.41

I přestože téma talent sourcingu otevírá ještě více otázek, cílem této subkapitoly bylo ozřejmit základy a nabídnout dostatek informací pro další kroky.

Selekce

Recruitment marketing a direct sourcing se nacházejí na levé straně našeho grafu (Obrázek 10) a jejich hlavním smyslem je kolekce aktivních a pasivních kandidátů.

Aktivní kandidáti (AK) nahoře a pasivní kandidáti (PK) dole na svislé ose, která protíná vodorovnou osu A–B.
Obrázek 10 – Aktivní a pasivní kandidáti

Výsledkem tedy je, že TA tým má teď kandidáty ze dvou různých kanálů, a ve většině organizací to znamená, že je čas, aby převzali iniciativu zejména recruiteři. Tato kapitola má za cíl vysvětlit základní principy a propojení v procesu selekce. To znamená, zaprvé ozřejmit, kdo v selekci participuje, resp. jaké entity jsou přítomné, a zadruhé, jaké metody tyhle entity používají pro selekci kandidátů. Pro tento moment to může znít příliš teoreticky, a proto je potřeba hlubšího vysvětlení.

Kdo selektuje kandidáty?

  • Umělá inteligence (AI) – v tomto případě by se spíše hodilo říct, „co“ selektuje kandidáty, no i přesto, co AI vlastně znamená? V dnešní době to může znamenat chatboty pro úplně první komunikaci s kandidátem, speech-to-text a text-to-speech software apod. Například chatboty mohou snadno položit několik fundamentálních otázek a kategorizovat kandidáty. I když využití AI může zefektivnit proces, po tomhle kroku standardně následuje proces zahrnující lidskou bytost. Příkladem společnosti využívající chatboty může být například Allianz.42 I přes zmiňovanou efektivitu je potřeba mít na paměti již zmíněný výzkum dokazující, že 58 % uchazečů o práci vidí jako problém, že lidská bytost nikdy neuvidí jejich životopis. To rozhodně neznamená, že by organizace neměly AI využívat, jen to zvyšuje nároky na korektní využití.
  • Talent acquisition (TA) – tohle je pravděpodobně nejvíce typická entita v procesu selekce, protože minimálně recruiter je většinou součástí screeningu, pohovorů přes telefon, face-to-face pohovorů (záleží na tom, jak moc globální organizace je) apod.
  • Business (BU) – business neznamená nic víc než to, že procesu selekce se účastní různí jednotlivci z organizace, jako je hiring manažer, potenciální členové týmu apod.
  • Třetí strana (3S) – třetí strany mohou participovat v různých směrech, pravděpodobně tou nejtypičtější je podpora organizace v oblasti různých psychologických analýz, assessment center apod. Jak jsou kandidáti selektováni?
  • Pre-screening – tohle je často prvním krokem, který recruiter dělá, protože to prakticky znamená zhlédnutí příchozích životopisů a průvodních dokumentů, což následně vede k jejich evaluaci. Výsledkem této části je rozhodnutí o tom, který kandidát je úspěšný a který ne.
  • Interview – je pravděpodobně nejznámějším reprezentantem procesu selekce. Formy pohovoru jsou různé, od telefonátu přes Zoom videohovor, případně jinou technologii a samozřejmě face-to-face pohovory. Taktéž je zde možné vést pohovor strukturovaně, semi/strukturovaně apod.
  • Testování – typickými zástupci jsou například osobnostní testy, kognitivní testy, zdravotní prohlídky, fyzické testy, assessment centra apod.
  • Verifikování – znamená hledání co možná největšího množství informací o kandidátovi v rozmezích legislativy. Může se jednat o doporučení, diskuse s bývalými kolegy, kriminální záznamy, dlužnost apod.

Je potřeba také zmínit, že někteří autoři mají na tuto problematiku jiný názor, jako například Gareth Roberts v jeho knize Recruitment and Selection,43 kde uvádí, že proces selekce se skládá ze screeningu, pohovorů, testování a assessment center. V této publikaci jsem sjednotil testování a assessment centra do jedné kategorie, což samozřejmě moc změn nepřináší, zároveň jsem však přidal proces verifikace, který je z mého pohledu esenciální částí selekce. Obrázek 11 přehledně reprezentuje entity a metody.

Proces selekce: čtyři metody Screening, Interview, Testování a Verifikace a uprostřed čtyři entity AI, BU, TA a 3S.
Obrázek 11 – Proces selekce

Závěrem chci ještě sdílet Tabulku 2 z výzkumu organizace SHRM znázorňující rozdíly v procesu selekce mezi různými typy pozic.44

Tabulka 2 – Metody selekce napříč pozicemi
Nemanažerské poziceStřední managementExekutivní úroveň
n1,7491,4831,329
Ukázka práce20 %22 %22 %
Osobnostní testy20 %28 %32 %
Behaviorální pohovory54 %58 %56 %
Kognitivní testy16 %17 %16 %
Kompetenční interview43 %45 %43 %
Skupinové interview45 %55 %57 %
Osobní interview49 %51 %50 %
Vědomostní testy20 %13 %8 %
1:1 interview68 %68 %68 %
Panelové interview29 %38 %40 %
Screening přes telefon68 %68 %61 %
Reference69 %74 %74 %
Video interview21 %27 %29 %
Stresové interview2 %3 %3 %
Strukturovaní interview33 %34 %33 %
Test technických kompetencí27 %17 %10 %
Nestrukturované interview12 %12 %12 %
Ostatní1 %1 %1 %

Post-selekce

Post-selekce je posledním pilířem strategie náboru a odpovídá na otázku „Co dělat s vhodnými a nevhodnými kandidáty z procesu selekce?“. Pochopitelně, v drtivé většině případů je více nevhodných kandidátů než vhodných, i přesto je důležité vědět, jak naložit s oběma skupinami.

Úspěšní kandidáti

Dokonce i v této části je někdy problematické definovat, co přesně „vhodný“ kandidát znamená. Standardně se jedná o jednotlivce, kterému chce organizace poslat pracovní nabídku, kterou kandidát následně zváží a v případě zájmu podepíše, což znamená víceméně konec procesu. Pro TA tým to může znamenat konec, ale důležité je si uvědomit, že pro úspěšného kandidáta rozhodně ne, protože z tohoto pohledu je to pořád TA tým, zejména recruiter, který je zodpovědný, že všechno půjde hladce až do prvního dne nástupu. V mnoha organizacích je tato fáze šedou zónou, kde není vždy jasné, kdo je odpovědný za preboarding (doba mezi podepsáním kontraktu a dnem nástupu). Logicky je možné říct, že HR oddělení nese za tento proces odpovědnost. Z mé empirické zkušenosti mohu jenom doporučit, aby se TA tým zajímal o to, jestli je přesun odpovědnosti mezi týmy v dostatečné kvalitě. Poslední krokem je tzv. onboarding (etablace začínající prvním dnem nástupu), což je již standardním úkolem pro HR.

Neúspěšní kandidáti

Toto je další podstatné téma, ve kterém není pro organizace vždy zcela jasné, jak postupovat. Je pravdou, že existují geografické regiony, kde je relativně v pořádku nezamítnout neúspěšné aktivní kandidáty, kteří poslali organizaci svůj životopis a byli v screeningové části označení jako nevhodní. Na druhou stranu, v mnoha regionech kandidáti tuto zpětnou vazbu očekávají (například často v Evropě).

Ať už se tedy bavíme o aktivních nebo pasivních kandidátech, je kritické, vhodně je zamítnout (co přesně je myšleno slovem „vhodně“, to budeme diskutovat v Kapitole 3). Uvádím zde proto alespoň několik důvodů, proč je korektní zamítnutí důležité:

  • V dnešní době jsou ATS systémy na tak vysoké úrovni, že je možné zamítnout neúspěšné kandidáty automaticky během několika vteřin a vyžaduje to jen minimální úsilí.
  • Vhodná zpráva o zamítnutí je pro kandidáty hodnotná, protože objasňuje situaci.
  • Zamítací zpráva může být dalším touchpointem, který v důsledku přispívá k lepšímu Povědomí o organizaci.
  • Spolu se zamítací zprávou je možné zaslat i odkaz na newsletter, kariérní stránky, sociální sítě, eventy, nebo požádat o souhlas se zpracováním dat (například kvůli GDPR) a využití těchto uchazečů do budoucna.
  • Výzkum společnosti Lever odhaluje, že 80 % uchazečů o práci by se neucházelo znovu o práci v organizaci, která je neinformuje o situaci.45
  • Celkem 46 % recruiterů uvedlo, že nemají dostatek dat pro efektivnější rozhodnutí,46 a tohle může být jeden ze způsobů, jak data sbírat.

Posledním krokem je utilizace těchto neúspěšných kandidátů pro budoucí účely, protože to, že nebyly vhodní pro aktuální otevřené pozice, neznamená, že nemohou být vhodní pro pozice budoucí. Prakticky to znamená přidat tyto neúspěšné kandidáty do databáze (DB), samozřejmě s jejich souhlasem o zpracování osobních údajů. Pokud kandidáti zasílají své životopisy jenom přes interní ATS systém, je situace tím pádem vyřešená. Tak nebo tak, přítomnost dat v databázi ještě neznamená jejich plnou využitelnost. Jedním ze standardních modelů v marketingu je takzvaný STP model (Segmentace, Targeting, Positioning),47 který může být aplikovaný i v této situaci:

  • Segmentace – můžeme si tento krok představit jako situaci, kdy má organizace databázi (DB) plnou dat a je potřeba je efektivně zpracovat. Prakticky to může znamenat například vytvoření relativně homogenních skupin na základě specifických faktorů. Možná nejsnazší je rozdělení na jednotlivce z odvětví IT, financí, marketingu, HR, sales apod. Tohle je samozřejmě velice elementární rozdělení a je možné využít více faktorů, jako je seniorita, geografické oblasti, relevance apod.
  • Targeting – je důležitou částí recruitment marketingu, protože zde probíhá rozhodování o tom, které z již vytvořených segmentů jsou aktuálně relevantní a které ne. Samozřejmě je možné zaslat například newsletter všem jednotlivcům v databázi (DB), což by ale mohlo vést k tomu, že pro většinu se bude jednat o irelevantní informaci. Vybraný segment může být spojen například s otevřenými pozicemi, které jsou historicky náročné na naplnění. Může se jednat o praktický workshop pro marketingový segment nebo hackaton pro IT segment nebo soubor blogů/videí pro segment financí. Mohu tedy jenom doporučit se rozhodnout, které pozice jsou pro TA tým výzvou, a na základě toho se rozhodnout pro segmenty a investovat zdroje.
  • Positioning – znamená doslova položení si otázky, jaké pozice chce organizace dosáhnout v myslích potenciálních kandidátů? Měli by potenciální kandidáti vidět organizaci jako rychle rostoucí start-up nebo spíše jako stabilní firmu s dlouhou historii? Je firemní kultura cílená spíše na výsledky nebo na mezilidské vztahy? Existuje mnoho proměnných a každá z odpovědí může být správná.

Obrázek 12 graficky demonstruje, jak může vypadat proces post-selekce.

Proces post-selekce: z červeného kruhu kandidátů vede jedna cesta k náboru a etablaci a druhá k zamítnutí a uložení do databáze (DB).
Obrázek 12 – Proces post-selekce

Poznámky

  1. GOSPE, Mike. Marketing Campaign Development: What Marketing Executives Need to Know About Architecting Global Integrated Marketing Campaigns. 2nd edition. USA: Happy About, 2008. ISBN 978-1600050770. ↩
  2. VAJRE, Sangram. Account Based Marketing For Dummies. NJ: John Wiley & Sons, 2016. ISBN 9781119224853. ↩
  3. KAUSHIK, Avinash. Web analytics 2.0: the art of online accountability & science of customer centricity. Indianapolis, IN: Wiley, c2010. ISBN 978-0470529393. ↩
  4. SHRM CUSTOMIZEDTALENT ACQUISITION BENCHMARKINGREPORT. In: Shrm.org [online]. USA: SHRM, 2017, 2017 [2020-04-10]. Dostupné z: https://www.shrm.org/ResourcesAndTools/business-solutions/Documents/Talent-Acquisition-Report-All-Industries-All-FTEs.pdf ↩
  5. VAJRE, Sangram. Account Based Marketing For Dummies. NJ: John Wiley & Sons, 2016. ISBN 9781119224853. ↩
  6. Glassdor. 50 HR and Recruiting Stats for 2019: STATISTICAL REFERENCE GUIDE FOR RECRUITERS. Glassdor [online]. 2019, 2019, , 11 [2020-04-09]. Dostupné z: http://ir.westcliff.edu/wp-content/uploads/2019/06/50-HR-and-Recruiting-Stats-2019.pdf ↩
  7. MRINETWORK. 2019 RECRUITMENT TRENDS STUDY. MRINETWORK online]. 2019, 2019, , 26 [2020-04-09]. Dostupné z: https://mrinetwork.com ↩
  8. The Little Grey Book of Recruiting Benchmarks. In: Lever.com [online]. USA: Lever, 2016, 2016 [2020-04-10]. Dostupné z: https://www.lever.co/resources/little-grey-book-of-recruiting-benchmarks/ ↩
  9. Hiring when you’re slammed: 6 WAYS TO CUT YOUR TIME TO HIRE IN HALF. In: Business.linkedin.com [online]. USA: LinkedIn, 2019, 2019 [2020-04-10]. Dostupné z: https://business.linkedin.com/talent-solutions/recruiting-resources-tips#alltopics/allaudiences/allproducts ↩
  10. Recruiting Automation: Trends Report. In: Entelo.com [online]. USA: Entelo, 2019, 2019 [2020-04-10]. Dostupné z: https://resources.entelo.com/2019-recruiting-automation-trends-report ↩
  11. CODINGAME‘S TECH RECRUITING SURVEY REPORT 2019. In: Https://www.codingame.com/ [online]. USA: Codingame, 2019, 2019 [2020-04-10]. Dostupné z: https://www.codingame.com/work/blog/hr-news-trends/key-takeaways-codingame-2019-developer-report/ ↩
  12. The Little Grey Book of Recruiting Benchmarks. In: Lever.com [online]. USA: Lever, 2016, 2016 [2020-04-10]. Dostupné z: https://www.lever.co/resources/little-grey-book-of-recruiting-benchmarks/ ↩
  13. Recruiting Automation: Trends Report. In: Entelo.com [online]. USA: Entelo, 2019, 2019 [2020-04-10]. Dostupné z: https://resources.entelo.com/2019-recruiting-automation-trends-report ↩
  14. Allianz best at reaching out to potential candidates on digital space. Allianz [online]. 2018 [2020-03-28]. Dostupné z: https://www.allianz.com/en/press/news/company/human_resources/180321-allianz-potentialpark-2018-rating.html ↩
  15. ROBERTS, Gareth. Recruitment and Selection. 2nd edition. USA: Chartered Institute of Personnel & Development, 2008. ISBN 978-1843981176. ↩
  16. SHRM CUSTOMIZEDTALENT ACQUISITION BENCHMARKINGREPORT. In: Shrm.org [online]. USA: SHRM, 2017, 2017 [2020-04-10]. Dostupné z: https://www.shrm.org/ResourcesAndTools/business-solutions/Documents/Talent-Acquisition-Report-All-Industries-All-FTEs.pdf ↩
  17. Recruiting Stats to Know in 2017. In: Lever.com [online]. USA: Lever, 2017, 2017 [2020-04-10]. Dostupné z: https://cdn2.hubspot.net/hubfs/463671/No%20index%20files/The-Ultimate-Collection-of-Recruiting-Stats-2017.pdf ↩
  18. Recruiting Automation: Trends Report. In: Entelo.com [online]. USA: Entelo, 2019, 2019 [2020-04-10]. Dostupné z: https://resources.entelo.com/2019-recruiting-automation-trends-report ↩
  19. FILL, Chris. Simply Marketing Communications. Canada: Pearson Education Canada, 2005. ISBN 978-0273704058. ↩