Úvod›Knihy›Strategie akvizice talentů›Finální syntéza a závěr
Kapitola V · Finální syntéza výsledků

Finální syntéza výsledků a závěr knihy

Hlavním cílem této kapitoly je syntéza předchozích částí do jedné stručné kapitoly, která nakonec dokáže odhalit skrytá spojení. Podstatou této kapitoly je relativní stručnost, protože potřebné detaily jsou již uvedené v předchozích kapitolách. Z uvedeného tedy nevyhnutelně vyplývá, že pro pochopení plné podstaty této kapitoly je potřebná znalost předchozích kapitol, i když je pravdou, že i bez této znalosti je teoreticky možné pochopit základní myšlenky, avšak bez přidané hodnoty v praktické implementaci. Přístup kapitoly spočívá v krátkém připomenutí fundamentálních myšlenek z předchozích kapitol, na základě čehož pak bude možné vysvětlit důležitá spojení a vztahy vyplývající ze syntézy.

Obecná teorie a její dopad na cíle organizace

Jelikož chci začít od začátku, je potřeba opětovně otevřít téma obecné teorie ve smyslu mikroekonomie, makroekonomie a některých témat spojených se strategickým managementem.

Tím, že se celá publikace soustřeďuje na strategie, metody a techniky pro akvizici relevantních talentů, má smysl začít tuto syntézu od začátku, konkrétně od trhu práce. Obrázek 64 demonstruje tu nejjednodušší verzi trhu práce nebo specifičtěji řečeno – strukturu nabídky a poptávka.

Trh práce: na vodorovné ose množství práce, na svislé mzda; přímka nabídky stoupá a přímka poptávky klesá, protínají se uprostřed.
Obrázek 64 – Trh práce se zaměřením na nabídku a poptávku

Důvodem, proč je potřeba začít specificky s tímto grafem, je nutnost připomenout, že poptávku reprezentují organizace poptávající pracovní sílu a nabídku reprezentují jednotlivci nabízející jejich pracovní dovednosti organizacím, přičemž cena za tuto směnu je mzda. Po všech těch diskusích ohledně Employer Value Proposition (EVP) je teď naprosto legitimní argument, že mzda není jediným determinantem, přičemž se při jejich výčtu můžeme zaměřit minimálně na elementy z modelu OPP.

Na jednu stranu nepochybně platí, že mzda rozhodně není jediným determinantem a organizace by proto měla vždy zvážit EVP. Na druhou stranu je také potřeba myslet na to, že tento model je jednom zjednodušenou verzí reality a minimálně z makroekonomické perspektivy popisuje realitu relativně vhodně.

Jelikož je jasné, jak interakce mezi oběma stranami vypadá, je čas se zaměřit na různé důležité detaily. Jak jsem řekl, nabídka znamená jednotlivce nabízející jejich čas a pracovní dovednosti, avšak předchozí graf popisoval jenom tržní nabídku z makroekonomického pohledu. Pokud se chceme zaměřit specificky na jednotlivce, je vhodný spíše mikroekonomický pohled na věc, což nás přivádí k individuální zpětně zakřivené křivce nabídky práce viditelné z Obrázku 65.

Graf individuální zpětně zakřivené křivky nabídky práce. Na ose x jsou odpracované hodiny, na ose y mzda. Křivka nejprve roste přes body A a B, po dosažení bodu C se ohne zpět: při nejvyšší mzdě W3 člověk odpracuje méně hodin (L3) než při mzdě W2 (L2).
Obrázek 65 – Individuální zpětně zakřivená křivka nabídky práce

Tento graf technicky potvrzuje to, co jsem již zmínil – mzda není jediným parametrem v procesu rozhodování a tento graf může být užitečný i pro HR v oblasti motivace zaměstnanců. Klíčovým poznatkem pro TA tým je mít neustále na paměti, že mikroekonomický a makroekonomický pohled na věc se liší, zejména při pohledu na nabídku práce.

Pokud je tato základní premisa jasná, pojďme se podívat na organizaci a její strukturu. Obrázek 66 demonstruje Hodnotový řetězec Michaela Portera, který zároveň ukazuje, kde se nachází akvizice talentů.

Porterův hodnotový řetězec. Podpůrné aktivity: firemní infrastruktura, HR management (s vyznačenou rolí TA), technologie a pořizování. Primární aktivity: vstupní logistika, operace, výstupní logistika, marketing a obchod, servis. Vše vede k marži.
Obrázek 66 – Hodnotový řetězec

Je evidentní, že TA tým je tou entitou (pokud vyloučíme Třetí strany), která doručuje relevantní kandidáty jak pro primární, tak pro podpůrné aktivity. Zároveň se jedná o přímé spojení mezi trhem práce a organizací. Pokud tedy proti sobě postavíme model pro trh práce a pro organizaci, nabízí se otázka, jak úspěšně spojit tyto dva fundamentální elementy? A co vlastně znamená „úspěšně“?

Pokud chceme definovat organizaci, která je úspěšná na trhu práce, musíme znát dlouhodobé cíle organizace, kterých chce dosáhnout. Naprosto rozumím, že se jedná o téma, které se mění napříč organizacemi, avšak z mé zkušenosti mohu říct, že ultimátním dlouhodobým cílem (nebo i vizí) je často něco jako „dosahovat udržitelné konkurenční výhody na trhu práce a zároveň udržitelně nabírat ty nejrelevantnější talenty“.

Tento dlouhodobý cíl je samozřejmě hodně abstraktní a pro praktické využití je potřebné ho obohatit minimálně o metodiku SMART, avšak hlavní poselství je zřejmé. Víme tedy, že dlouhodobý cíl (cíle) je důležitý, avšak zároveň zde existují i krátkodobé cíle spojené s otevřenými pozicemi. Příkladem pro cíl v krátkém období může být například „akvizice těch nejrelevantnějších talentů pro specifickou pozici s optimálním vynaložením nákladů“. Opět je pochopitelně potřeba více informací, nicméně je zřejmé, že tímto způsobem má organizace definované krátkodobé cíle a také dlouhodobý cíl, který určuje směr. Obrázek 67 nám toto tvrzení pomůže objasnit.

Cíle v krátkém a dlouhém období: mnoho krátkých šipek (krátkodobé cíle) směřuje stejným směrem jako tlustá šipka k dlouhodobému cíli.
Obrázek 67 – Cíle v krátkém a dlouhém období

Klíčovým poznatkem je, že trh práce má určitá pravidla, pokud chce být organizace v interakci s ním dlouhodobě úspěšná, je potřeba mít relevantní strategie pro oba případy.

Strategie akvizice talentů v dlouhém a krátkém období

Fundamentální část této publikace je nahlížení na strategii akvizice talentů optikou dlouhého a krátkého období, přičemž každý pohled vyžaduje rozdílné přístupy. Zároveň ale platí, že oba přístupy jsou v realitě spojené, respektive TA tým musí být velice flexibilní ohledně potřeb organizace ve smyslu otevřených pozic, ale zároveň je nutné myslet strategicky s ohledem na dlouhé období. Moje rozhodnutí vytvořit specifické modely pro obě období vyplývá z mého pozorování, které mě denně utvrzuje v tom, že pokud je strategie takto rozdělená, je mnohem snadněji pochopitelná. Rozdělením myslím zejména specifické grafy pro každé období, přičemž v období dlouhém tento přístup stojí na čtyřech základních pilířích – Employer branding, Talent sourcing, Selekce a Utilizace databáze (Obrázek 68).

Model čtyř pilířů v dlouhém období: vlevo brand re/aktivace, obecná strategie a sourcing re/aktivace, dále sloupce Povědomí až Obhajoba (employer branding) a Data a analýza až Tvorba DB (talent sourcing), uprostřed selekce a vpravo akvizice minulých kandidátů a angažovaných jednotlivců a práce s databází (segmentace, targeting, positioning).
Obrázek 68 – Graf čtyř pilířů pro dlouhé období

Druhý pohled se zaměřuje na krátké období, které je reprezentováno také čtyřmi základními pilíři – Recruitment marketing, Talent sourcing, Selekce a Post-selekce. Můžeme si tyto pilíře připomenout Obrázkem 69.

Graf čtyř pilířů strategie akvizice talentů: vlevo recruitment marketing a talent sourcing se svými personami, uprostřed proces selekce (screening, interview, testování, verifikace) a vpravo nábor, etablace, zamítnutí a databáze (DB); nahoře aktivní kandidáti (AK), dole pasivní kandidáti (PK).
Obrázek 69 – Graf čtyř pilířů pro krátké období

Kromě tohoto grafu, který slouží zejména pro vysvětlení logiky krátkého období, můžeme využít i funnely pro účely měření aktivit. Dosud jsme tyto grafy využívali separátně, teď se ale můžeme podívat na jejich sloučenou verzi. Obrázek 70 jasně demonstruje syntézu funnelů krátkého období do jednoho. Pochopitelně záleží na každé organizaci, které konkrétní části využije, případně modifikuje. Proces selekce nechávám nevyplněný, protože zde je variabilita největší.

Příklad funnelu pro krátké období: vlevo recruitment marketing funnel (Potenciální publikum až Nabídka), vpravo talent sourcing funnel (Strategický pohled, Talenty, Oslovení, Odpovědi, Zájem); pod nimi společná selekce od Top kandidátů přes Rozhodnutí o nabídce, Zaslání a Akceptaci nabídky a Nástup po Ukončení zkušební doby, s větví Zamítnutí.
Obrázek 70 – Příklad funnelu pro krátké období

Finální graf syntézy

V tomto okamžiku se již může zdát, že je všechno jasné, protože víme, jak trh vypadá, jaké jsou zde spojitosti s organizací, a máme jak dlouhodobou, tak krátkodobou strategii. Jedinou otázkou tedy zůstává, jak toto všechno syntetizovat do jednoho grafu?

Pravdou je, že v reálném životě se dlouhé a krátké období pochopitelně odehrává najednou, takže je relevantní položit si otázku, jestli je vůbec potřeba mít dva grafy? Důvodem pro toto rozhodnutí je, že krátké a dlouhé období mají rozdílné cíle, a proto také potřebují i rozdílný přístup. Výhodou využití dvou grafů je tedy možnost lepšího pochopení obou období. Technicky dokonce můžeme říct, že krátkodobý graf je součástí grafu dlouhodobého. Z uvedeného tedy vyplývá otázka – je jeden graf lepší než dva nebo naopak? Taktéž je potřeba dodat, že grafy reprezentující obě období jsou relativně statické, protože při pohybu z jedné strany na druhou se zpravidla dodržují určité principy. Zároveň je ale jasné, že prostředí je ve skutečnosti dynamické, z čehož taktéž vyplývá otázka – jsou vhodnější spíše statické nebo dynamické modely?

Z předchozího textu je zřejmé, že každé rozhodnutí má svoji cenu, kterou je v tomto případě úroveň přesnosti a pochopitelnosti. Pokud tedy chceme syntetizovat všechna fundamentální témata z předchozí kapitoly do jednoho grafu, musíme tuto cenu zaplatit. Výsledek je možné vidět na Obrázku 71.

Finální syntéza strategie akvizice talentů: z trhu práce vedou toky přes employer branding v dlouhém období a talent sourcing v dlouhém období do selekce a organizace; zpět se vracejí minulí kandidáti a angažovaní jednotlivci.
Obrázek 71 – Finální syntéza strategie akvizice talentů

Ještě předtím než odpovím na otázky, které jsem otevřel, chci nejdříve popsat uvedený graf. Jako první je vidět trh práce, který se nachází na levé straně. Pokud má organizace vhodně nastavenou strategii akvizice talentů, relevantní jednotlivci jsou přitahováni hlouběji do systému. Vevnitř pak můžeme pozorovat dva základní funnely. Jeden z nich je reprezentován recruitment marketingem a talent sourcingem se zaměřením na krátké období, což znamená akvizici těch nejvhodnějších talentů na trhu práce. Druhý funnel se zaměřuje na budování employer brandu a zároveň pracuje na strategii talent sourcingu, což ve výsledku produkuje spolu s procesem selekce minulé kandidáty a angažované jednotlivce. To však není konec. Úspěšná strategie akvizice talentů je nastavená tak, aby tuto databázi plnou minulých kandidátů a angažovaných jednotlivců dokázala přetavit na výsledky vhodné pro krátké období, což znamená akvizici talentů, nebo na výsledky vhodné pro období dlouhé, tedy například budování základny loajálních jednotlivců a obhájců brandu. Můžeme tedy říct, že tento systém je dynamický a v čase narůstá.

Vrátím se ale k otázce, kterou jsem již otevřel – je jeden graf lepší než grafy dva a jsou dynamické modely lepší než statické? Jak je asi zřejmé, odpověď záleží na situaci a na ceně, kterou jsme ochotní zaplatit. Využití jednoho grafu lépe podtrhuje, že krátké a dlouhé období neběží separátně, což celou situaci přibližuje realitě. Dynamický charakter modelu taktéž lépe zachytává vývoj v čase, což opět přibližuje tento graf k realitě. Druhou možností tedy je využít separátní grafy pro krátké a dlouhé období. Tento přístup je (minimálně z mé zkušenosti) mnohem lépe pochopitelný a odhaluje více detailů.

Můžeme tedy říct, že tyto dva přístupy spolu nesoutěží, protože mají komplementární vztah. Pro vysvětlení a budování strategie akvizice talentů je dle mého názoru zpravidla lepší využít separátních grafů a podívat se na situaci optikou krátkého i dlouhého období. Následně je pak možné využít komplexního grafu syntézy, který demonstruje dynamickou povahu reality. Jakmile je TA tým v oblasti strategie zkušený, může být dostatečné využít jenom graf syntézy jakožto primárního nástroje pro strategické diskuse a ponořit se do separátních grafů spíše pro potřeby operativního charakteru.

Závěrem chci také dodat, že všechny zmíněné grafy jsou jenom modely a je potřeba brát v potaz, že každá organizace může mít rozdílné potřeby. Proto naprosto podporuji kreativitu a modifikace, které přenesou strategii akvizice talentů a s tím spojenou metodologii na další úroveň.

Závěr

Strategie akvizice talentů. Věřím, že teď už tato tři slova můžu použít společně. Tato publikace je jednom malým krokem, jak dosáhnout vize, kterou jsem na začátku sdílel – transformovat oblast akvizice talentů ve skutečné multidisciplinární odvětví. Avšak to není na této, ani na jiné publikaci. Je to jenom na nás – na jednotlivcích, kteří každý den krok za krokem pracujeme v oblasti akvizice talentů a na denní bázi jí zlepšujeme. Tento proces vyžaduje jistou dávku trpělivosti, avšak nakonec nevyhnutelně vede k novým horizontům.