Utilizace databáze kandidátů
Utilizace databáze je posledním krokem a zároveň posledním pilířem v dlouhém období, jehož podstata se odhalí hned, jak začneme zkoumat strukturu tohoto pilíře. Nejlepší způsob, jak si připomenout tento graf je Obrázek 57.
Když se na uvedený graf podíváme, můžeme vidět, že obsahuje jak minulé kandidáty přicházející z procesu selekce krátkého období (do kterého se dostanou přes recruitment marketing a direct sourcing), tak angažované jednotlivce jakožto výsledek procesu employer brandingu nebo dokonce proaktivního sourcingu. Prodiskutujeme specifické techniky pro práci s databází, ale ještě předtím je potřeba zmínit jednu podstatnou věc – zahrnutí kandidátů, kteří akceptovali pracovní nabídku organizace. Je nutné tyto skupiny popsat separátně, protože i když jsou v určitém momentu součástí stejné databáze, v realitě nedává smysl s nimi pracovat najednou a ukážeme si i proč.
Analýza jednotlivců, kteří akceptovali nabídku od organizace
Tihle jednotlivci mají specifické postavení, protože technicky již jsou součástí organizace a pokud je organizace o něčem chce informovat, od nových otevřených pozic až po eventy, je možné k tomu využít interní e-mail, interní systém nebo dokonce nástroj „My company“ od LinkedInu. I přesto má smysl s těmito jednotlivci pracovat v dlouhém období, protože se jedná o klíč k interním kandidátům, což může být důležitý zdroj kandidátů pro krátké období.
Tak nebo tak, může být výhodné prozkoumat úspěšné akvizice jednotlivců za určité období a srovnat například poměř aktivních a pasivních kandidátů. Obrázek 58 demonstruje statický pohled na tento příklad.
Tento graf demonstruje skutečnost, že organizace v prvním kvartálu získala více kandidátů z recruitment marketingu než z talent sourcingu. Mohu taktéž sdílet zajímavou informaci s tím spojenou, protože z těchto 39 % osob bylo 64 % získaných pro manažerské a vyšší pozice, 32 % pro technické specialisty a 4 % pro ostatní pozice. Tento fakt jasně demonstruje, že pro určitý typ pozic je mnohem efektivnější jednoduché zveřejnění na pracovních portálech a pro jiné typy pozic je zase potřebný sourcing.
Jakmile organizace měří tato statická data, je jenom otázkou času, kdy bude možné vytvořit vhodný dynamický model, jak znázorňuje Obrázek 59. Tento graf jasně reprezentuje důležitost obou přístupů pro organizaci, protože v některých časových periodách převažuje zaměření se na aktivní kandidáty a jindy zase na pasivní.
Kromě tohoto srovnání je ale možné měřit daleko více metrik a jednou z nich může být „Time to fill“ nebo jinak řečeno čas potřebný na celou akvizici. Z pohledu této publikace se jedná o metriku, která měří celý proces náboru, od otevření pozice až po její uzavření. Obrázek 60 demonstruje tento fakt na horizontu čtyř let.
Poslední metrikou, kterou chci zmínit, je míra akceptace, kterou jsme diskutovali v krátkém období. Znamená to srovnání počtu pracovních nabídek kandidátům a jejich akceptací. Obrázek 61 znázorňuje tyto změny v čase.
Pro TA tým může být zajímavé zejména období mezi červnem a srpnem, kde míra odpovědí značně klesla a bylo by potřeba tuto situaci prozkoumat hlouběji.
Pokud je zřejmé, jak pracovat s jednotlivci v dlouhém období, nastává čas prozkoumat více práci s databází, která obsahuje minulé kandidáty i angažované jednotlivce.
Operace s databází
Je tedy zřejmé, že v tomto momentu již můžeme vyloučit všechny úspěšné akvizice kandidátů, protože jak jsem již zmínil, teď je čas ozřejmit operace spojené s databází, která obsahuje minulé kandidáty i angažované jednotlivce.
Důležitým poznatkem o této databázi je, že organizace zpravidla nemá stejnou úroveň informací o všech jednotlivcích. Důvodem je, že někteří z těchto jednotlivců jsou minulí kandidáti, a proto organizace pravděpodobně disponuje životopisy nebo i poznámkami z pohovorů, výsledky testů apod. Druhou skupinou jsou jednotlivci, kteří zaslali organizaci svůj životopis pro budoucí potřeby a očekávají za to například newsletter obsahující nové pozice. Poslední skupinou jsou jednotlivci s limitovaným množstvím informací, které jsou obecně spojené se zájmem o určité oddělení v organizaci ve spojení s e-mailovou adresou. Z uvedeného je zřejmé, že diverzita databáze má své důsledky.
Jak jsme již diskutovali v části se zaměřením na employer branding, jedna z nejjednodušších cest, jak pracovat s databází, je využití STP modelu (Segmentace, Targeting, Positioning). Stručně se na tento model podíváme a ozřejmíme si některé nejasnosti spojené s diverzitou databáze.
Segmentace
Proces segmentace může být v tomto případě mírně odlišný od situace v oblasti employer brandingu. Standardní model, který jsme zužitkovali pro recruitment marketing a employer branding (Obrázek 62), je pořád zajímavou cestou, jak přemýšlet o segmentaci, nicméně velikost databáze zde může být limitujícím faktorem.
Představme si příklad, kde je cílem budovat employer brand pomocí e-mail marketingu se zaměřením na specifickou cílovou skupinu a je potřeba vytvořit kampaň. Obecně je možné začít s celým trhem, kde se snadno může jednat o miliony jednotlivců, přičemž v závislosti na specifických atributech lze vytvořit personu. Interní databáze organizace však s velkou pravděpodobností takto velká není, a proto může být náročné tuto metodu korektně využít při procesu segmentace.
Další cestou, kterou mohu doporučit je zaměření se v podstatě opět na předchozí model, který by však obsahoval jenom dva hlavní elementy. I přesto je možné, že se nepovede je zužitkovat naráz. Jedná se o:
- Kategorie – znamená to, že pokud jednotlivec ukáže zájem zůstat s organizací ve spojení, tato osoba musí vyplnit formulář, který obsahuje například oblast zájmu (finance, HR, IT, sales, marketing, produkce apod.). Tento přístup může být využitelný i s minulými kandidáty.
- Rating – pokud je to možné, znamená to ohodnocení jednotlivce organizací na kvantifikovatelné škále, na základě čehož je možné zvolit úroveň personalizace a obsahu.
Také chci zmínit, že dalším vhodným řešením může být propojení ATS organizace s některým ze zmíněných agregátorů. Mnoho poskytovatelů nabízí tuto možnost a jedná se o velice zajímavý způsob, jak s databází pracovat. Tato možnost samozřejmě slouží primárně pro talent sourcing, ale z mé zkušenosti se může jednat i o zajímavý segmentační nástroj.
Targeting
Hlavní myšlenka targetingu je v podstatě stejná jako v kapitole diskutující employer brand a cílem je se rozhodnout, který segment je relevantní pro specifickou kampaň. Pro rozhodování je možné využít například tyto faktory:
- velikost,
- relevance,
- dosažitelnost,
- výdaje,
- šance na úspěch,
- náročnost,
- čas apod.
Ze zkušenosti mohu říct, že právě velikost segmentu bude často podstatným faktorem při rozhodování o výběru, protože některé segmenty mohou být příliš malé pro vhodnou marketingovou kampaň, i když se zde tím pádem otevírá možnost pro talent sourcing.
Positioning
V této fázi již hodně záleží na tom, jaký cíl organizace sleduje, ale myšlenka je pořád stejná – jaké místo v mysli cílové skupiny chce organizace zaujmout? Pro tento účel mohu jenom doporučit mapy pro positioning. Pokud chce organizace zužitkovat databázi pro rozesílání newsletterů specifickému segmentu, může se zamyslet, jak je na tom s výší mzdy ve srovnání s jinými organizacemi (Obrázek 63).
Pochopení, kam organizace patří, je nesmírně důležité, protože se jedná o přímé spojení s EVP organizace a tato mapa může nabídnout mnohem lepší pochopení situace.
V této kapitole jsme diskutovali strategii akvizice talentů v dlouhém období a hlavním cílem bylo ozřejmit rozdíly mezi krátkým a dlouhým obdobím. Jak je již zřejmé, oba scénáře vyžadují různé přístupy a způsoby přemýšlení, nicméně i přes všechny rozdílnosti je posledním krokem této publikace krátká syntéza všech fundamentálních myšlenek z předchozích kapitol do jednoho logického celku.






