Strategie náboru v krátkém období: persona a candidate journey
Předchozí kapitola představila nový model strategie náboru a jeho největší výhodou je relativně snadná pochopitelnost. Tahle pochopitelnost však vede k eliminování některých oblastí, které na druhou stranu nejsou tak podstatné při vysvětlení, proč je strategie náboru tak důležitá. Model taktéž relativně dobře slouží při vysvětlení, jak strategie akvizice talentů funguje, ale i přesto je již tady možné vidět určité nepřesnosti. Avšak cílem této kapitoly není odpovídání na otázky proč a jak, ale doručení jednoznačné odpovědi na otázky, co jsou ty zmiňované metody, nástroje, procesy, technologie a jejich implementace v praktické rovině.
Nejvýznamnějším nedostatkem modelu čtyř pilířů z předchozí kapitoly je sloučení různých časových horizontů, což vede ke kombinování různých cílů a strategií, což nevyhnutelně snižuje hodnotu modelu od určité úrovně přesnosti. Základní model čtyř pilířů je tedy nedostatečný a řešením je rozdělení na různé časové období – krátké a dlouhé.
Krátké období vs. Dlouhé období
Tohle rozdělení může být matoucí speciálně pro čtenáře s ekonomickým vzděláním, protože v mikroekonomii a zejména v makroekonomii je velice populární využití krátkého a dlouhého období, kde krátké období je v řádech maximálně let a dlouhé období klidně i v řádech desetiletí. Důležitější ale je, že v strategii náboru má tento přístup značně rozdílný význam.
Krátké období
Krátké období v oblasti náboru demonstruje situaci, kdy TA tým má všechny potřebné informace o specifické pozici a s náborem je možné začít okamžitě, případně v horizontu několika dní až týdnů, maximálně měsíců. Prakticky to znamená dostupný minimálně popis pozice, odpovědní hiring manažeři vědí, co hledají, pozice jsou schváleny v interním systému a datum, do kdy má být pozice naplněna, je známé. Logika krátkého období je, že TA tým disponuje všemi relevantními informacemi o poptávce organizace, do kdy je nutno pozici uzavřít, kdo z businessu tuhle pozici poptává, kolik kroků bude mít proces selekce apod. Na základě těchto informací je TA lídr schopen spolu s týmem rozhodnout, který recruiter, případně sourcer, bude pro tento typ náboru vhodný (pokud tyto role zastává více lidí).
Závěrem má smysl zdůraznit, že nezáleží na tom, jestli se jedná o jednu nebo více otevřených pozic (pokud na to tým má kapacitu), ale spíše na tom, jestli TA tým disponuje všemi důležitými informacemi a je možné začít okamžitě nebo ve velmi krátkém horizontu. Prakticky nedává moc smysl definovat přesnou délku krátkého období, ale jak již bylo řečeno, většinou se jedná o horizont několika měsíců, maximálně kvartálů, zejména pak ve větších organizacích, kde můžou procesy trvat déle.
Dlouhé období
Ve dlouhém období je situace značně rozdílná a není zde potřeba specifických popisů pozic, protože mnohem důležitější je vědět, jak vypadá struktura nadcházejících pozic za delší období. Typickou situací je, když tým disponuje operativním plánem pro daný/následující rok (tzv. Annual Operating Plan – AOP), což je v podstatě dokument demonstrující (nejen) náborové potřeby pro jeden rok. AOP definuje, o jaký typ pozic se bude jednat, jejich lokalitu a kdy bude potřeba začít s náborem. Znalost těchto podrobností je důležitá pro dlouhodobou strategii, protože jedině tak může TA lídr přemýšlet o potřebných technologiích, strukturálních změnách týmu nebo angažování třetích stran. Dlouhé období je taktéž důležité pro udržení jisté úrovně jistoty v týmu vzhledem na budoucnost. Pokud jde o délku dlouhého období, standardně se jedná minimálně o kvartály, případně jeden rok nebo více let.
Hlavním rozdílem mezi krátkým a dlouhým obdobím je zejména možnost rychlosti reakce. Krátké období je mnohem více charakteristické cílením na nábor a uzavíráním otevřených pozic a tlak je většinou na úrovni „včera bylo pozdě“. Na druhou stranu, je potřeba mít na paměti, že je to dlouhé období, které určuje směr, pravidla, hodnoty a směrnice, protože v krátkém období je to často vzhledem na časový tlak nemyslitelné.
Pokud je terminologie jasná, chci ještě dodat poslední poznámku ohledně čtení této publikace. Výzvou je to, že pokud chcete plně porozumět dlouhému období, je vhodné nejdříve rozumět období krátkému a obráceně. Situace tedy vypadá jako kruh bez začátku a konce a teoreticky se nabízí simultánní vysvětlení obou přístupů najednou. Musím zároveň říct, že moje osobní zkušenost s vysvětlováním této teorie je, že krátké období je mnohem snáze pochopitelné, protože je bližší běžným denním aktivitám TA týmu a je to vhodné (i když ne nezbytné) pro pochopení dlouhého období. Proto je nejdříve vysvětleno krátké a následně dlouhé období a doporučuji publikaci tímto stylem i číst. Po přečtení problematiky dlouhého období je pak vhodné se v krátkosti vrátit k období krátkému a uzavřít tím tento kruh.
Model čtyř pilířů v krátkém období
Jak bylo několikrát zmíněno, základní model čtyř pilířů z předchozí kapitoly nedokáže efektivně rozlišovat časové rámce, a proto je nyní čas představit model čtyřech pilířů pro krátké období se všemi specifiky a rozdíly. Obrázek 15 tento graf znázorňuje.
Nyní máme možnost srovnat základní graf čtyř pilířů z předchozí kapitoly (Obrázek 13) a graf pro krátké období (Obrázek 15). V minulé kapitole jsme tedy využili základní poznatky z marketingu a na základě toho odvodili základní graf a propojení s oblastí náboru. V předchozí kapitole jsem nechtěl dané téma příliš komplikovat, teď jsme ale v situaci, kde je možné tento krok učinit. Jak je vidět, graf obsahuje některé zatím neznámé pojmy jako recruitment marketing persona, talent sourcing persona nebo candidate journey. Nejdříve vysvětlím již známé pojmy a přítomné rozdíly a následně si separátně vysvětlíme i zmíněné pojmy:
- Pilíř 1 – Recruitment marketing – v tomhle funnelu je jenom jedna změna, avšak jedná se o změnu zásadní. V obecném modelu jsme se drželi doporučení z marketingu a jako první krok jsme využili Povědomí, ale v modelu pro krátké období bude funnel začínat Pozorností (proto jsem na tento rozdíl několikrát poukazoval) a pak beze změny pokračovat Zájmem, Úvahou a Nabídkou. Ve stručnosti to znamená, že téměř všechno marketingové úsilí je zaměřeno na výkon, Pozornost relevantních potenciálních kandidátů je momentálně ten jediný výsledek, který se počítá a všechno ostatní je méně důležité. Prakticky to znamená, že touchpointy se zaměřují na Pozornost a přesměrování potenciálních kandidátů na místa, kde mohou reagovat na aktuální pozici. Aktivity jako budování komunity, sledovatelů, reakce na příspěvky, sdílení a hodnocení brandu jsou druhořadé, i když ne nedůležité. Jak jsem již zmínil, dlouhodobá strategie pomáhá investovat méně energie a času, protože směr je jasný a je možné se soustředit na výkon v krátkém období. Znamená to tedy, že Povědomí a employer brand nejsou v krátkém období důležité? Určitě ne. Organizace vždy buduje brand, akorát v krátkém období to není primárním cílem.
- Pilíř 2 – Talent sourcing – tato část je beze změn.
- Pilíř 3 – Selekce – tato část je také beze změn.
- Pilíř 4 – Post-selekce – tato část se může zdát stejná, nicméně je tady jeden důležitý rozdíl. Když TA tým korektně zamítne neúspěšné kandidáty a zabezpečí jejich přítomnost v databázi, tím tento proces pro krátké období končí. V krátkém období chybí STP komponent (Segmentace, Targeting, Positioning) a důvod je zřejmý – v krátkém období TA tým standardně nemá kapacitu na tento typ aktivit. Aktivity tohoto typu by proto měly být předmětem dlouhého období a v krátkém období se tím pádem opravdu jedná jenom o správné zamítnutí a začlenění do databáze.
Tohle stručné vysvětlení mělo za cíl osvětlit obecné rozdíly a připravit si půdu pro další témata. Především je potřeba říct, že jak recruitment marketing, tak talent sourcing potřebují vstupy před začátkem procesu. Jinak řečeno, je nezbytné jasně definovat, co organizace chce a nemyslím tím jenom dovednosti. Recruitment marketing i talent sourcing potřebují specifický model, personu, která zabezpečí lepší zacílení. To je krok číslo jedna. Dalším krokem bude objasnění pojmu candidate journey a následně se ponoříme přímo do modelu čtyř pilířů pro krátké období.
Persona
Persony mají v marketingu různé názvy, jako například zákaznická persona, persona kupujícího nebo uživatelská persona, nakonec se však stejně jedná o popis fiktivní osoby reprezentující cílového zákazníka.65 V recruitment marketingu je situace velice podobná, samozřejmě se zaměřením na kandidáty. Na druhou stranu, v talent sourcingu má persona značně jiný význam než v recruitment marketingu, což může mít i následky, protože recruitment marketing persona může vést v sourcingu k neuvědomělé diskriminaci. Zároveň využití talent sourcing persony v marketingu pravděpodobně nepřinese požadované výsledky. Pojďme se tedy podívat na rozdíly a možnosti definice.
Recruitment marketing persona
Standardním názvem persony v recruitment marketingu je persona kandidáta a jedná se tedy o fiktivní reprezentaci ideálního aktivního kandidáta. Na druhou stranu, tato fiktivní postava je vytvořena na základě dat. Proč je tedy vhodné mít představu budoucích kandidátů? Přidanou hodnotu je možné vidět ve kvalitě příchozích životopisů, což ale nemusí nutně znamenat vyšší počet životopisů v absolutní hodnotě. Může to dokonce znamenat nižší absolutní číslo, zároveň však s vyšší relevancí, nebo jinými slovy, relativní poměr vhodných kandidátů vzroste. Taktéž budou tito kandidáti pravděpodobně více kulturně „fit“ (zejména při správné implementaci EVP) a i přestože na konci procesu bude velmi pravděpodobně většina z nich zamítnuta, se jedná o důležitý krok na cestě k lepší candidate journey (CJ), a tím i ke candidate experience (CEX).
Recruitment marketing persona na základě segmentačního modelu
Je nám již jasné, proč je persona v recruitment marketingu tak podstatná, ale pořád není zřejmé, jak ji vytvořit. Opět si půjdu pro pomoc do marketingu a půjčím si segmentační model, který bude hrát důležitou roli i v dlouhém období (Kapitola 4). Tenhle model se skládá ze čtyř elementů neboli pohledu na personu – demografický, psychografický, behaviorální a geografický.66 Zároveň je potřeba mít na paměti, že pouhé zkopírování tohoto modelu z marketingu do recruitment marketingu nemusí být optimálním řešením. Zaprvé, marketingový model s velkou pravděpodobností neobsahuje podstatné detaily jako tvrdé dovednosti, počet let zkušeností, kariérní rozvoj, senzitivitu na mzdu apod. Na druhou stranu, model čistě pro marketing obecně může obsahovat prvky jako náboženství nebo etnická příslušnost, což může být bez problémů použito při prodeji produktů, nicméně v oblasti náboru to není ani etické a ani legální.
To je i důvodem, proč tato publikace přichází s modelem využitelným specificky pro oblast recruitment marketingu (Obrázek 16). Je zřejmé, že tento model obsahuje relativně širokou paletu možností, což samozřejmě neznamená, že je potřeba vždy všechny použít. Nejlepším způsobem, který mohu doporučit, je zvážení těchto prvků a využití jen těch, pro které TA tým dokáže najít relevantní data.
Jak vytvořit personu a najít data
Hledání dat může být výzvou a v případě potřeby je možné se inspirovat následujícími kroky:
- Kvantitativní výzkum – někdy nazývaný jako „výzkum od stolu“, protože standardně je možné najít potřebná data jenom s počítačem. Je vhodné tento krok rozdělit na dvě separátní části – využití interních dat a externích dat.
- Interní data – je možné najít v ATS, HRIS, CRM nebo jiných systémech organizace, plus teoreticky je pořád možné vytvořit krátký výzkum/dotazník, což je však prakticky více oblast pro dlouhé období. Jak přesně nakládat s daty je předmětem Kapitoly 4, nicméně v krátkosti to znamená vzít data kandidátů z minulosti a najít spojitosti se čtyřmi elementy, jak to popisuje Obrázek 16. Samozřejmě, když tým vytvoří personu, například pro pozici Software Tester, je podstatné využít minulá data přesně pro tuhle pozici, případně pozici velice podobnou. Výhodou interních dat je, že jsou unikátní a konkurence nimi nedisponuje, přičemž je to spolehlivý zdroj informací. Nevýhodou je, že nimi organizace nemusí disponovat, protože se například jedná o novou pozici nebo nábor v nové lokalitě.
- Externí data – data z externích zdrojů, což znamená, že tyto data jsou dostupná pro každého, kdo je dokáže najít a transformovat na informace. Druhou stranou mince je, že tento typ dat dává organizaci mnohem širší pohled na trh a speciálně s využitím pokročilých technik to může být relativně snadné. Typické zdroje pro externí data jsou například – OECD, Eurostat, ILOSTAT, Statista, LinkedIn, Glassdoor, SHRM, Statistické úřady zemí, některé výzkumy použité v této publikaci apod.
- Kvalitativní výzkum – může být teoreticky součástí zmíněného interního výzkumu ve formě otevřených otázek, případně formou telefonátu nebo osobní diskuse. V oblasti marketingu a obchodu je relativně náročné přesvědčit zákazníka pro tento typ diskuse, nicméně TA tým má jednu velikou výhodu – pohovory. Je naprosto legitimní, že v krátkém období není čas na tento typ výzkumu, ale když recruiteři již dělali pohovory s kandidáty pro tento typ pozice někdy v minulosti, tak výzkum v podstatě již dělali a bude pro ně mnohem snazší představit si personu pro recruitment marketing.
- Shromáždění dat, vytvoření persony a validace – v momentě, kdy tým disponuje daty, je možné je integrovat, například na základě modelu na Obrázku 16. Jakmile tým vytvoří personu (persony), je vhodné ji validovat a pokud možno, zeptat se někoho, kdo je typickým reprezentantem této persony. Když není možné se zeptat přímo někoho vhodného, je tady pořád hiring manažer, který by měl na toto dokázat odpovědět. Tento přístup není pochopitelně vždy využitelný, minimálně ne v krátkém období.
Na první pohled se může zdát, že vytvoření persony je zdlouhavý a náročný proces, ale ve skutečnosti tomu tak není. Z mé zkušenosti, když má tým dostatek dat a ví, jak využít například data z ATS nebo jiného interního systému, kvantitativní výzkum standardně nezabere více než pár minut a kvalitativní výzkum je spíše o již existující zkušenosti, kterou například recruiter (nebo případně někdo jiný z týmu) již disponuje. To je i důvod, proč tento proces standardně nezabere více než 10 minut a s kvalitní přípravou v dlouhém období to může být i méně, ale to již není předmětem této kapitoly.
Talent sourcing persona
Persona vhodná pro talent sourcing je opět reprezentací ideálního pasivního kandidáta. Definice je tedy podobná jako u persony v recruitment marketingu, zároveň jsou však mezi nimi značné rozdíly. Nepodařilo se mi najít výzkum nebo publikaci deklarující důležitost využití rozdílné persony pro talent sourcing, ale i přesto je můj postoj jasný – talent sourcing potřebuje jiný typ persony než recruitment marketing a důvody jsou následovné:
- Informační nesoulad – když se zamyslíte nad procesem sourcingu, je zřejmé, že ve většině případů je téměř nemožné nebo neefektivní používat recruitment marketing personu pro sourcing, protože talent sourcer bude bojovat s nedostatkem relevantních informací. Často bude potřeba vyloučit psychografické a behaviorální elementy nebo minimálně většinu z nich. U demografických atributů to může být padesát na padesát, geografické atributy jsou pochopitelně nezbytné. Už i při tomto argumentu vyvstává otázka, proč by měl sourcer využívat recruitment marketing personu pro sourcing, která se jeví být z větší části nepoužitelná pro tento typ procesu a některé důležité informace dokonce chybějí.
- Nevědomá zaujatost – sourceři i recruiteři jsou jenom lidé a to znamená, že jsou ovlivnitelní a nemusí o tom ani vědět. Tenhle typ zaujatosti v náboru znamená, že člen (nejen) TA týmu, hiring manažer nebo kdokoliv jiný může být takto zaujatý a ani si to neuvědomí. Tohle zaujetí může být zaměřeno na pohlaví, věk, vzdělání, generaci, geografickou oblast apod. Má to ale jeden háček. Tyto atributy se také vyskytují v recruitment marketing personě. V marketingu to ale problém být nemusí, protože se tomu dá relativně elegantně vyhnout tím, že se jedná o představu ideálního aktivního kandidáta, který bude ale pro TA tým viditelný až po tom, jak se rozhodne zaslat organizaci CV. Kdežto v procesu sourcingu TA tým rozhoduje o relevantnosti pasivních kandidátů ještě před vstupem do procesu selekce, a proto tady existuje prostor pro nevědomou zaujatost.
Na druhou stranu, je potřeba zmínit, že recruitment marketing persona a talent sourcing persona nemají rozhodně antagonistický vztah, právě spíše naopak. Znamená to, že si mohou být navzájem velice prospěšné a v průběhu jejich tvorby je možno využít synergického efektu. Například je možné nejdříve vytvořit recruitment marketing personu a následně eliminovat nepotřebná data a přidat něco navíc, čímž vznikne persona pro talent sourcing. Pořád samozřejmě záleží na preferenci TA týmu.
Stačí tedy zodpovědět jedinou otázku – jak tuto personu vytvořit? Obrázek 17 znázorňuje detaily k tomu potřebné a v porovnání s recruitment marketing personou se rozhodně jedná o relativně snazší proces. Informace je standardně možné najít v popisu role, přímo od hiring manažera nebo případně od potenciálních členů týmu. Jinými slovy, všechny informace již leží uvnitř organizace.
Candidate journey a candidate experience
Candidate journey (CJ) a candidate experience (CEX) jsou opět pojmy půjčené z marketingu, kde jsou relativně často používány pod názvem customer journey a customer experience. V obchodní oblasti to prakticky znamená, že zákazník nějakým způsobem nalezne produkt, zváží podrobnosti, koupí ho a cítí určitou úroveň uspokojení. V procesu náboru tomu není jinak, alespoň v počáteční fázi ne, a každý jednotlivec, kterého nazýváme kandidát, nějak přichází do procesu selekce, následně selekcí přechází a poté dostane pracovní nabídku, nebo je zamítnut. Tento proces nazýváme candidate journey, a po každé cestě přichází nějaká zkušenost, tedy candidate experience.
Jednodušší část na porozumění je, že každý, kdo někdy byl kandidátem, má CEX a nějak to daného člověka ovlivní. Tou složitější částí je, že CJ není stejná pro všechny kandidáty a zjednodušeně můžeme říct, že existují dvě základní kategorie – aktivní a pasivní kandidáti. Navíc, kde vlastně CJ začíná? Je potřebné tuto úvahu rozdělit a podívat se na každou část specificky.
Candidate journey pro aktivní kandidáty
Název „candidate journey“ může být někdy hodně zavádějící, protože je pravdou, že člověk se musí na některém stupni procesu stát kandidátem a dosáhnout tohoto označení, na druhou stranu, CJ není jenom o procesu selekce. Znamená to tedy, že CJ pro aktivní kandidáty popisuje všechny kroky uchazeče o práci. Více specificky to znamená, že CJ začíná na začátku recruitment marketing funnelu, což znamená Pozornost (opět může nastat diskuze, jestli by nebylo možné využít i Povědomí). Obrázek 18 znázorňuje již známý čtyř-pilířový graf v krátkém období, tentokrát ale se zaměřením na CJ. Jak tedy CJ vypadá?
Představme si, že kandidát prochází všemi kroky. V tomto případě cesta začíná Pozorností, pokračuje Zájmem, Úvahou a Nabídkou, následně pak začíná proces selekce a post-selekce, který končí pracovní nabídkou nebo zamítnutím kandidáta. Pochopitelně, kandidát může být zamítnut přímo na začátku procesu selekce, případně po několika krocích selekce. Znamená to tedy, že CJ má každý, kdo vstoupil do procesu selekce (v tomhle případě například poslal CV) a začátkem této cesty byl recruitment marketing funnel a nezáleží, ve které fázi procesu selekce CJ skončí.
Je tedy evidentní, jak CJ začíná a jaké jsou její základní části. Podstatnou otázkou ale je, co jednotlivci v průběhu CJ zažívají a co je ovlivňuje? Ještě před reakcí na pracovní pozici to je recruitment marketing funnel, což znamená, že každý jednotlivec je ve spojení minimálně s jedním touchpointem. To je i důvodem, proč jsou touchpointy tak důležité. Následuje tedy proces selekce, kde je CJ signifikantně ovlivněná metodami selekce jako pohovory, testování apod. Finálním momentem CJ je buď to pracovní nabídka nebo vhodné zamítnutí.
Candidate journey u pasivních kandidátů
Asi není překvapením, že proces selekce a post-selekce je podobný pro aktivní a pasivní kandidáty a případná pracovní nabídka a zamítnutí také (v případě pasivních kandidátů je zamítnutí ještě podstatnější, jelikož byli kontaktováni přímo organizací). Rozdíl je tedy v předchozích krocích, což znamená vstup do procesu selekce. Kontaktování pasivního kandidáta může být prvním touchpointem, se kterým se tento jednotlivec potká a může to být úplně poprvé, kdy o organizaci slyší. To je i argument, proč je důležité sdílet s potenciálními kandidáty podstatné informace a přesměrovat je k relevantním touchpointům (například kariérní web). Následně pak pasivní kandidát může jistým způsobem přejít i přes recruitment marketing funnel, avšak závěr je stejný, protože buď to kandidát dostane pracovní nabídku, nebo bude vhodně zamítnut.
Candidate experience
Každá cesta zanechává zkušenost a v tomto případě candidate experience (CEX) popisuje, jak se kandidáti cítí po tomto procesu a jaké je jejich obecné vnímání organizace. Jinými slovy, je to zkušenost, na kterou budou tito kandidáti přirozeně nějak reagovat. Můžeme tedy říct, že CEX značně ovlivňuje employer brand v dlouhém období. To je i důvodem, proč je podstatné CEX měřit a následně zlepšovat všechny části, které má organizace pod kontrolou – candidate journey.
Je tedy evidentní, jak důležité je měřit CEX, na druhou stranu je legitimní se zeptat, jestli je na to v krátkém období dostatek času? Můžeme říct, že v krátkém období je nejdůležitější kolekce dat z každodenní interakce s kandidáty bez nutnosti plýtvání času analýzami. Pro jasné pochopení, jaké typy dat je možné denně měřit, můžeme uvést několik příkladů. Například recruiteři mohou využít interview a zeptat se kandidátů, co by zlepšili na procesu náboru, případně položit otázku „Jak pravděpodobné je, že byste doporučili tuto organizace svému známému?“, nebo spolu s pracovní nabídkou/zamítnutím odeslat dotazník v elektronické podobě.
Klíčovým poznatkem pro krátké období je nepodceňovat sílu každodenního kontaktu s kandidáty a využít toho pro kolekci dat, protože ve dlouhém období může stát komplexní výzkum mnohem více zdrojů.
Jak již bývá zvykem, je potřeba potvrdit uvedená tvrzení daty. Například globální výzkum organizace Resourcesolution67 říká, že 94 % kandidátů cítí, že jejich zkušenost v průběhu procesu náboru má vliv na jejich rozhodnutí při akceptaci pracovní nabídky. Taktéž 69 % uchazečů o práci s negativní zkušeností by neposlalo CV dané organizaci znovu a zajímavým poznatkem je, že 68 % z těchto jednotlivců nemá problém sdělit zpětnou vazbu, avšak 75 % z nich o ní nebylo nikdy požádáno.68 Na druhou stranu, je pozitivní, že organizace toto téma vnímají, protože 82 % hiring manažerů uvedlo, že candidate experience je pro ně velice nebo extrémně důležitá.69 Taktéž více než 60 % organizací uvedlo, že zlepšení CEX je mezi jejich top prioritami.70
Na závěr této subkapitoly chci zmínit, že modely CJ a CEX jsou ve své podstatě jenom nástroje, které pomáhají porozumět většině kandidátů a zlepšovat se ze dne na den za pomoci dat. Jednoduchost těchto modelů je zřejmá, a s tím i spojené důsledky při agregaci dat.
Poznámky
- LIDWELL, William, Kritina HOLDEN a Jill BUTLER. Universal Principles of Design: Revised and Updated: 125 Ways to Enhance Usability, Influence Perception, Increase Appeal, Make Better Design Decisions, and Teach through Design. 2nd edition. USA: Rockport Publishers, 2010. ISBN 1592535879. ↩
- PALEY, Norton. Marketing for the Nonmarketing Executive. USA: Taylor and Francis, 2016. ISBN 9781420025644. ↩
- Candidate experience in the expectation economy: How employers can close the gap between candidate expectation and current reality. RESOURCESOLUTIONS [online]. USA: RESOURCESOLUTIONS, 2019, 2019 [2020-04-29]. Dostupné z: https://cdn.ymaws.com/ise.org.uk/resource/resmgr/files/knowledge_reports/assessment_/candidate-experience-in-the-.pdf ↩
- Candidate Experience Report: Perceptions & Behaviors. Talentegy [online]. USA: Talentegy, 2019 [2020-04-29]. Dostupné z: https://www.talentegy.com/hubfs/2019%20CX%20Report/Talentegy-2019%20Candidate%20Experience%20Report.pdf ↩
- Forty Percent of Employers Plan to Hire Full-Time Workers This Year, Forty-Seven Percent Recruiting Part-Time Workers: CareerBuilder‘s Annual Survey Reveals Hot Hiring and Recruitment Trends for 2019. CAREERBUILDER [online]. USA: CAREERBUILDER, 2019 [2020-07-02]. Dostupné z: http://press.careerbuilder.com/2019-03-05-Forty-Percent-of-Employers-Plan-to-Hire-Full-Time-Workers-This-Year-Forty-Seven-Percent-Recruiting-Part-Time-Workers ↩
- Talent Acquisition: Early Findings Research Report. Aptitude research [online]. USA: Aptitude research, 2019 [2020-04-29]. Dostupné z: https://www.aptituderesearch.com/research_report/2019-talent-acquisition-early-findings/ ↩



