Mikroekonomická teorie a nábor
Věřím, že pro mnoho čtenářů je tato kapitola minimálně překvapením, protože slovní spojení „ekonomická teorie“ může znít značně teoreticky bez jakéhokoliv spojení s realitou. Jsem přesvědčen o tom, že toto tvrzení není pravdivé, a proto chci touto kapitolou demonstrovat využitelnost teorie i v oblasti strategie akvizice talentů. Zároveň rozumím, že strategická hodnota této kapitoly nemusí být nutně využitelná zejména pro operativní stranu talent acquisition (TA), i přesto však mohu slíbit, že následující řádky přinášejí minimálně naprosto odlišný pohled na strategii akvizice talentů.
Mikroekonomická teorie nabízí poznání zejména ve vztazích mezi zaměstnavatelem a potenciálním zaměstnancem. Na druhou stranu odhaluje makroekonomická teorie spíše širší propojení zaměstnavatele a pracovního trhu. Posledním kouskem skládačky je pak nevyhnutelně interní prostředí organizace. Tím důvodem je, že i když organizace rozumí tomu, jak precizně interagovat s externím prostředím, pořád je nesmírně důležité korektně implementovat a pochopit interní strategii a vybudovat vztahy se stakeholdery. Nakonec je tedy zřejmé, že tento proces začíná porozuměním, a přesně to bude cílem následujících subkapitol.
Mikroekonomická teorie
Hranice mezi mikroekonomií a makroekonomií nejsou vždy křišťálově čisté, protože se ve své podstatě jedná o jeden interdisciplinární proud, který značně interaguje se sociologií, psychologií, statistikou apod. I přesto je potřeba alespoň pokusit se definovat hranice a pro účely této publikace se mi zdá jako nejkorektnější názor, že mikroekonomie se zaměřuje zejména na rozhodování jednotlivců a firem. Na druhou stranu makroekonomie je spíše o rozhodování vlád a států. Pro účely této publikace je zmíněná definice postačující, zároveň však chci dodat, že pro zájemce je možné najít více informací například v dílech jako Economics od P. A. Samuelsona1 nebo Principles of Economics od N. G. Mankiwa2.
Pravděpodobně není překvapivé tvrzení, že trh práce je jen jedním z mnoha témat v oblasti mikroekonomie. Vzhledem k délce této publikace budu demonstrovat jenom tři základní a relativně nezávislé oblasti, které mohou být v oblasti akvizice talentů využitelné – individuální křivka nabídky práce, monopson/oligopson a odborové svazy. Tyto témata jsem vybral zejména proto, že v případech, kdy jsem byl v roli stratéga nebo konzultanta, jsem je úspěšně využil, a proto mohu potvrdit jejich praktičnost.
Základy individuální zpětně zakřivené křivky nabídky práce
Než se naplno pustíme do této oblasti, dovolím si nejdříve ozřejmit a připomenout několik podstatných detailů:
- Jako první věc je esenciální zmínit, že specificky se tato kapitola bude zaměřovat na stranu nabídky na trhu práce. Jak je ale zřejmé, na každém trhu je přítomná nabídka i poptávka, přičemž obě strany sledují vlastní cíle a zájmy a setkávají se v jednom bodu, který nazýváme ekvilibrium.
- Na trhu práce jsou přítomny dvě podstatné strany – domácnosti (lidé, potenciální zaměstnanci) nabízející práci druhé přítomné straně – zaměstnavatelům, kteří poptávají práci s příslibem ceny za tuto práci – mzda. Jinak řečeno, domácnosti nabízejí práci a firmy ji poptávají, přičemž se potkávají v ekvilibriu. Tím hlavním a naprosto klíčovým poznatkem tedy je, že domácnosti (lidé) jsou na straně nabídky a firmy hledající pracovní sílu na straně poptávky.
- Pokud se ale bavíme o nabídce, je nutno dodat, že nabídka může být individuální nebo tržní. Pokud někdo preferuje ekonomické vysvětlení tohoto jevu, tak mohu říct, že tržní nabídka znamená horizontální agregaci individuálních nabídek práce.3 Jinými slovy, není to nic jiného, než součet individuálních nabídek lidí ve specifické oblasti – například v jedné zemi, regionu apod. Tržní nabídka je často podstatná pro vládu, případně centrální banky, a v oblasti náboru se budeme bavit zejména o individuální nabídce práce.
Individuální zpětně zakřivená křivka nabídky práce
Primárním cílem této kapitoly je nejdříve ozřejmit strukturu nabídkové křivky, což nám následně umožní jít hlouběji a věnovat se pokročilejším tématům. Nejpodstatnější informací potřebnou pro základní pochopení je, že tato křivka je funkcí dvou proměnných – mzdy a odpracovaných hodin. V podstatě to tedy znamená, že jednotlivci pořád přemýšlejí, kolik hodin chtějí věnovat práci a kolik si chtějí ponechat pro volný čas. Na tento poměr má samozřejmě značný vliv mzda. Obrázek 1 znázorňuje tuto individuální křivku nabídky práce a pravděpodobně tou nejkritičtější otázkou je, proč je vlastně tato křivka zpětně zakřivená? Podívejme se nejdříve na bod A. Tento bod reprezentuje situaci, kdy mzda osoby je na úrovni W1 a pracuje L1 hodin. Teď si představme situaci, kdy má tato osoba možnost vydělávat vyšší mzdu W2 a bude zároveň ochotna pracovat i více hodin L2 (může se například jednat o povýšení na manažerskou pozici). Nakonec ta nejdůležitější část. Představme si, že tato osoba má možnost dosáhnout ještě vyšší mzdy – W3. V tomto případě však zmiňovaná osoba nebude ochotná pracovat více hodin. Právě naopak, bude chtít pracovat méně hodin, konkrétně L3. Jak je to možné?
Ekonom by to zdůvodnil tak, že substituční efekt nakonec převládl nad efektem důchodovým.5 Tohle tvrzení je nepochybně pravdivé, zároveň však příliš teoretické a nejasné. Jak to tedy doopravdy je? Z mé zkušenosti je tím nejlepším způsobem vysvětlení na příkladu. Na začátek si představme osobu, která si vybírá z několika pracovních příležitostí, kde kvalifikace není nijak zásadní, práce se dá snadno naučit a atraktivita jednotlivých nabídek je relativně podobná. V tomto případě se může jednat například o studenta, který se rozhoduje mezi prací pro různé fast foody, případně člověka se zájmem o práci na pásové výrobě. S relativně velkou pravděpodobností je možné říct, že tato osoba si vybere takovou práci, kde je nabízena nejvyšší mzda, protože to je vzhledem na podobnost jednotlivých pozic v podstatě jediný determinant. Teď se přesuňme k představě, že tato osoba má možnost pracovat přesčasy nebo víkendy, které jsou placené lépe, a zároveň zmiňovaná osoba vnímá aktuální mzdu jako relativně nízkou a má stále nějaký volný čas. V tomto případě je pravděpodobné, že tenhle zaměstnanec bude pracovat více a zároveň vydělávat více a cenou za to bude obětování volného času. Obrázek 1 tuto situaci znázorňuje jako posun z bodu A do bodu B.
Pokročme ale dál a představme si situaci, kdy zaměstnanec pracuje na jiné než manažerské pozici, kde na tuto osobu není vyvíjen žádný velký tlak a tato role s sebou nenese ani velkou dávku odpovědnosti. Tento člověk bude typicky pracovat 8 hodin denně a po konci pracovní doby si bude užívat volného času. Nicméně, co když nastane situace, že tento člověk je povýšen na manažera týmu, což by znamenalo i odpovědnost za vybrané projekty? Situace je opět velice podobná. Pokud zmíněný zaměstnanec vnímá aktuální mzdu jako relativně nízkou a pořád disponuje nějakým volným časem, bude se jednat o stejný posun z bodu A do bodu B. Kde je tedy ta zpětně zakřivená část? Obecně platí, že nakonec každý odmítne pracovat více a vydělávat více. Je to přirozené a koneckonců není pravděpodobně možné dlouhodobě a udržitelně pracovat 24 hodin denně. Je potřeba zdůraznit, že tato křivka je individuální, a proto někteří lidé budou ochotní pracovat 16 hodin a pro některé je volný čas natolik podstatný, že budou pracovat jenom 4 hodiny nebo dokonce vůbec.
Model individuální nabídky práce není jen teoretickým modelem, ale opravdu funguje v praxi, což je možné dokázat například výzkumem z New Yorku, kde po plošném zvýšení cen jízdného u taxikářů došlo k tomu, že se sice zvýšila jejich hodinová mzda, ale výsledkem bylo odmítnutí pracovat více. Právě naopak došlo k tomu, že tito taxikáři v průměru snížili počet odpracovaných hodin.6 Obrázek 1 demonstruje tuto situaci pohybem z bodu B do bodu C. Důvody chování individuální křivky nabídky jsou esenciální a je nutno je diskutovat, zároveň však chci nejdříve zmínit určité nedostatky, resp. předpoklady, kterých se musí tento model držet.
Předpoklady individuální zpětně zakřivené křivky nabídky práce
Věřím, že teď je jasné, jak tato křivka vypadá a jaký je její hlavní smysl. I přesto je možné vznést námitky a pochybnosti o její funkčnosti. Jedním z nich je například to, že model předpokládá možnost volně měnit počet odpracovaných hodin a nejsou přítomné žádné restrikce. Jedná se evidentně o utopický scénář, a proto není možné brát tuto křivku doslovně. Na druhou stranu, ta podstatná otázka zní, zda existují metody, jak se k tomuto konceptu alespoň přiblížit a implementovat je do strategie akvizice talentů. Máte nějaké nápady?
Praktická aplikace v oblasti akvizice talentů
Je naprosto legitimní se zeptat, jestli má vůbec tento model praktické využití v oblasti náboru. Mojí odpovědí je, že tato křivka odhaluje chování jednotlivců, a to znamená i chování potenciálních kandidátů, což přináší možnost tvorby určitých predikcí i v denní rutině náboru. Co tím myslím?
Například talent sourcer nebo recruiter by měl v procesu kontaktování pasivních kandidátů chápat, že i když nabízejí pracovní pozici, která má ve srovnání s trhem excelentní parametry a teoreticky je to dalším logickým krokem v kariéře oslovovaného kandidáta (minimálně z pohledu TA týmu), je pořád pravděpodobné, že někteří jednotlivci tuto nabídku odmítnou. Proč? Existuje nespočet důvodů, ale je klidně možné, že tato role by některé lidi dostala do části jejich individuální křivky nabídky práce, která jim nevyhovuje. Jsou lidé, kteří nechtějí tento další krok jednoduše proto, že by to sice znamenalo vyšší mzdu, ale zároveň méně volného času. Opozitním případem může být situace, kdy si potenciální kandidát pod názvem pozice představuje práci, která sice vede k vyššímu množství volného času, ale za cenu nižší mzdy. Je důležité dodat, že v obou případech se může potenciální kandidát mýlit, a přesně proto je tak důležité věnovat dostatek času transparentnímu a preciznímu objasnění pozice.
Jinak řečeno, je žádoucí, aby potenciální kandidát dokázal identifikovat a extrapolovat, do které části individuální křivky nabídky práce by případná změna pozice vedla, a na základě toho se rozhodnout, což ve výsledku ušetří čas oběma stranám. Stejná situace nastává i při aktivních kandidátech, kteří sami hledají pracovní příležitosti. V tomto případě jde opět o to, aby byl tento potenciální kandidát schopen na základě zveřejněné nabídky identifikovat, ve které části křivky se nachází. Z toho plyne, že tyto atributy vedou k vyšší relevantnosti potenciálních kandidátů a následně i k vyšší efektivitě TA týmu.
Další velice typickou situací je, když firmy dostávají životopisy od tzv. překvalifikovaných (overqualified) kandidátů. Praktickým příkladem, který mohu zmínit, je případ, kdy měla firma otevřenou pozici Senior Hardware Engineer a do této role se hlásil kandidát, který byl na jednu stranu perfektně kompetentní, na stranu druhou v posledních letech pracoval na pozici Director of Engineering. V tomto případě nebyl problém v nejasnosti popisu role, protože v inzerátu bylo jasně napsané, že se nejedná o vedoucí pozici. Obecně je v těchto případech možné, buď to kandidáta zamítnout jako „overqualified“ a předpokládat, že bude stejně příliš drahý, nebo prozkoumat, jaká je motivace tohoto jednání. Uvedený příklad zmiňuji zejména proto, že individuální křivka nabídky může racionalizovat toto rozhodnutí, protože volný čas je pro kandidáta důležitější než příjem (například z důvodu splacení hypotéky, dostudování dětí apod.). Jinak řečeno, tento kandidát se může legitimně rozhodnout posunout na individuální křivce nabídky práce do jiné oblasti a je právě odpovědností TA týmu s touto možností pracovat.
Způsoby, jak odhadnout skutečnou motivaci kandidáta, jsou samozřejmě značně závislé na časových možnostech, a ne vždy je možné využít osobní pohovor nebo telefonát, nicméně z mé praxe vyplývá, že tyto situace se dají často vyřešit efektivně i e-mailem. Neexistuje tedy jednotný návod, a proto je vhodné znát strategii a AOP (Annual Operating Plan), protože takový typ kandidáta může být případně vhodný i pro jinou pozici v budoucnu.
V předchozích subkapitolách jsme se bavili zejména o strategii v oblasti akvizice talentů, avšak chci alespoň zmínit, že tato individuální křivka nabídky práce je vhodným nástrojem i v oblasti HR a leadershipu obecně. Důvodem pro to je, že tento model nabízí možnosti, jak přemýšlet o interních zaměstnancích v intencích motivace, rozvoje talentů, kariéry, odměňování apod.
Monopson, oligopson a nedokonalá konkurence
Dovedete si představit dokonalou realitu? V mikroekonomii se někdy využívá předpoklad dokonalé konkurence na trhu práce. Ve zkratce, tenhle předpoklad znamená, že zaměstnavatelé jsou perfektně informováni o produktivitě zaměstnanců a mzdy tyto rozdíly v produktivitě perfektně reflektují.7 Zcela si uvědomuji, že tato situace není odrazem skutečné situace, se kterou se v náboru denně potkáváme. Proto se přímo nabízí otázka, jestli existuje něco bližšího skutečnosti. Naštěstí ano.
Zmíněné předpoklady, které jsou relativně vzdálené skutečnosti, jsou důvodem, proč existuje i teorie nedokonale konkurenčních trhů práce. Nedokonalá konkurence znamená, že zaměstnavatel může mít větší sílu než zaměstnanec a může zneužít toto postavení, aby mohl vyplácet nižší mzdy, jak by tomu bylo na dokonale konkurenčním trhu.8 Kromě toho na těchto trzích můžeme najít i nedostatečnou úroveň informovanosti, monopson, oligopson, odborové svazy, diskriminaci, geografickou imobilitu apod. Zdá se být tenhle popis bližší realitě?
Monopson a oligopson
Pojmy monopson a oligopson nejsou moc známé, ale zdají se být celkem podobné výrazům monopol a oligopol a spojení tady rozhodně je, protože se svým způsobem jedná o dvě strany té samé mince. Z mé zkušenosti je nejlépe pochopitelné vysvětlení na pojmu monopol (pozor, ne monopson). Monopolem může být jediná železniční společnost v zemi vlastněná například státem nebo třeba národní banky, které mají monopol na tisk peněz. Pravdou však je, že monopol nemusí být obrovská společnost, ale může ním být i něco menšího – například v situaci, kdy je ve vesnici jenom jeden obchod s potravinami. Je nezbytné porozumět faktu, že monopol nemusí být nadnárodní gigant, ale klidně jenom malá firma situovaná v oblasti, kde obyvatelé nemají moc na výběr. Obecně tedy můžeme říct, že monopol je jediným dodavatelem na trhu. V případě oligopolu je situace podobná, ale nejedná se o jednoho dodavatele na trhu, ale o jejich malý počet. Typickým příkladem jsou banky, mobilní operátoři nebo například organizace OPEC.
Teď ta nejkritičtější část. Pokud monopol/oligopol znamená, že na trhu je jenom jeden (nebo jen několik) dodavatel(ů), monopson/oligopson znamená, že na trhu je jenom jeden (nebo jen několik) odběratel(ů). Typickým příkladem může být trh s kakaem, protože jenom tři společnosti jsou tady schopné skoupit většinu světové produkce od převážně malých farmářů. Ta nejdůležitější otázka však pořád není zodpovězena – kde je spojení se strategií akvizice talentů? Odpovědí je, že tyto tržní struktury jsou přítomné i na trhu práce.
Monopsonistická struktura na trhu práce znamená, že je přítomen jenom jeden subjekt poptávající práci. S ohledem na předchozí subkapitolu je zřejmé, že na trhu práce jsou firmy tím poptávajícím subjektem a domácnosti svoji práci nabízejí. Výsledkem toho je, že monopson na trhu práce znamená přítomnost jenom jednoho zaměstnavatele. Snadno představitelným příkladem může být jaderná elektrárna, která je pro některé vysoko specializované jedinou možností, nebo výrobní firma, která je jedinou v okolí. Jako příklad můžeme uvést města s jedním zaměstnavatelem v Rusku, jakožto pozůstatek komunismu a centrálního plánování. Samozřejmě můžeme namítat a říct, že na světě je relativně mnoho jaderných elektráren, nebo v jiných městech je hodně zaměstnavatelů, a proto není žádným problémem se přestěhovat. Tento argument je v podstatě správný a zejména na dokonale konkurenčním trhu by to byl jednoznačný výsledek. Na druhou stranu, je tenhle přístup standardní v každodenní operativě náboru? Mějte na paměti, že na nedokonalém trhu jsou informační mezery a transakční náklady.
Pokud jde o oligopson, tak situace je opět relativně podobná a jedná se o malý počet zaměstnavatelů na trhu práce. Tahle tržní struktura je typická například pro automobilový průmysl nebo banky. Pochopitelně i tady platí, že v širší geografické oblasti existuje více zaměstnavatelů a výhoda oligopsonu se vytrácí, ale i přesto tady nalezneme neefektivnosti spojené s nedokonale konkurenčním trhem práce.
Praktická aplikace teorie monopsonu a oligopsonu v oblasti strategie náboru
Jelikož jsou pro tento moment jasné teoretické aspekty uvedených modelů, je čas ozřejmit, jak se dá tato znalost implementovat při náboru. Víme, že monopsonistické a oligopsonistické struktury existují, ale otázkou je, jestli jsou i typické pro trh práce. Pravdou je, že zejména čistý monopson je relativně vzácným jevem, protože lidé obvykle mají možnost ucházet se o práci pro různé zaměstnavatele i za cenu určitého nepohodlí, které je spojené například s docházením nebo stěhováním. Pro nábor v praxi to tedy znamená přemýšlet o tom, jak velkou úrovní monopsonistické/oligopsonistické síly vybraný subjekt disponuje a nepřemýšlet v intencích černobílého světa, kde je tahle síla buď to absolutní, nebo neexistuje.
Nejdříve se zaměříme na zaměstnance pracující pro společnost A s vysokou úrovní monopsonistické síly, která je v dané geografické oblasti jediným vhodným zaměstnavatelem pro určité profese. Představme si, že existuje i jiná společnost B, v odlišné geografické oblasti, která potřebuje přesně tento typ zaměstnanců. Jsou tito zaměstnanci pracující pro monopsonistickou firmu A nedosažitelní pro firmu B? Samozřejmě, že nejsou nedosažitelní, jenom je potřeba eliminovat dva kritické faktory nedokonalého trhu práce – nízkou úroveň informovanosti a transakční náklady:
- Nízká úroveň informovanosti – pokud chce firma B informovat zaměstnance firmy A o vhodných pracovních příležitostech a možnostech postoupit dál v kariéře, je možné využít například různé typy marketingových kampaní. Online kampaň může zasáhnout potenciální kandidáty přes sociální sítě, PPC kampaně, remarketing, videa, reklamy v online magazínech, e-mail marketing apod. Stejně tak může přinést výsledek offline kampaň na místech jako je hromadná doprava, billboardy, CVL, bannery, noviny apod. Samozřejmě nesmíme zapomínat na rádio, televizi a talent sourcing, jakožto jeden z nejsilnějších nástrojů TA. Tohle je samozřejmě jen stručný přehled a podrobně se tímto tématem budeme zabývat v následujících kapitolách.
- Transakční náklady – v našem případě tento pojem znamená převážně náklady spojené se změnou zaměstnání, což potenciální kandidáti mohou brát jako bariéru. Typickým řešením mohou být náklady na relokaci, víza, částečná práce remote, příspěvek na dojíždění a v některých specifických případech zabezpečení dopravy, pronájem bytu, firemní vozidlo apod.
Z uvedených neefektivností, které jsou spojené s nedokonale konkurenčním trhem, je zřejmé, že firma s relativně vysokou monopsonistickou/oligopsonistickou silou vůbec nemusí být velkým závodem nebo globálním korporátem. Dokonce i se zaměstnavateli, jejichž velikost je v porovnání s trhem nekonečně malá, je možné, že se trh vyvine do situace, kde i tihle marginální zaměstnavatelé disponují monopsonistickou silou.9 Důvodem jsou již zmíněné transakční náklady a nedostatek informací, přičemž někteří autoři nazývají tuto situaci moderním monopsonem.10 Na druhou stranu, jak úroveň informačního toku časem roste a společnosti se stávají více kompetentními v možnostech podpory situací zahrnujících transakční náklady, jsou čisté monopsony spíše vzácným jevem a strategie náboru se tak bude pravděpodobně vyvíjet směrem k moderním monopsonům.
Klíčovým poznatkem této subkapitoly pro TA týmy je, že v případě náboru v oblastech se silným zastoupením monopsonů/oligopsonů je důležité informovat potenciální kandidáty, že tady jsou i jiné pracovní možnosti vhodné pro jejich kariéru, a mít na paměti možnost podpory s ohledem na transakční náklady. Pokud je naopak TA tým na straně firmy se silnou monopsonistickou/oligopsonistickou strukturou, je důležité pečovat o retenci zaměstnanců (i když tohle je spíše téma pro HR). Často není náročné tuto situaci identifikovat, no o to horší je implementovat potřebné změny, protože se často bavíme o férové výši mzdy, kultuře společnosti, možnostech kariérního růstu, benefitech (více na toto téma v kapitole se zaměřením na Employer Value Proposition – EVP) a minimalizování zneužívání monopsonistické/oligopsonistické síly vůči zaměstnancům. I když je toto téma z velké části spíše pro HR, z mé zkušenosti plyne, že je to právě TA tým, který tyto atributy dokáže identifikovat jako první, protože stojí v první linii a zpravidla disponuje silnější percepcí.
Odborové svazy
Odborové svazy (případně trade unions neboli labor unions ve Spojených státech) jsou struktury pevně spjaté s deformitami trhu a viditelný dopad je často zejména na poli HR. I přesto je důležité tento úkaz zmínit, protože odborový svaz se může snadno stát monopolem na trhu práce a TA tým by měl zahrnout tyto možnosti do strategických úvah o trhu.
Začneme důležitou otázkou – proč vlastně odborové svazy vůbec existují? Tradiční představa je, že chrání zaměstnance před útlakem zaměstnavatele ve značně asymetrickém vztahu. Avšak kromě extrémních případů z předchozí subkapitoly zaměstnanci nepotřebují ochranu, protože nejsou závislí na jedné společnosti. Zaměstnanci totiž mohou svobodně vyjednávat podmínky a vybírat si mezi mnoha zaměstnavateli. Skutečným důvodem existence odborů je šetření transakčních nákladů.11 Jinak řečeno, speciálně pro střední a velké firmy je mnohem snazší vyjednávat mzdu a podmínky s jedinou entitou ve společnosti než se všemi zaměstnanci jednotlivě, a tou entitou je právě odbor. Tato informace možná není tak zásadní pro strategii náboru, avšak chování odborů napříč odvětvími je už věc jiná. Skutečná deformace pracovního trhu nastává v případě, kdy se odbory z nezávislých firem integrují do jednoho celku v dané odvětví, přičemž se zároveň stupňuje tlak na výši mezd. I přes zřejmou iracionalitu takového jednání to nakonec vede k neefektivnostem, vyšší strukturální nezaměstnanosti apod. (pro více informací viz Booth12, Holman13). Pro efektivní strategii náboru je důležité vědět, že odbory nemají stejnou sílu v každém odvětví. Důsledkem toho je fakt, že odvětví se silnými odbory vykazují vyšší mzdy a teoreticky (záleží i na ekonomickém cyklu) vyšší nezaměstnanost. To znamená, že pro strategii náboru v dlouhém období je nutné vzít v potaz sílu odboru napříč odvětvími a zužitkovat to.
Jednou jsem měl příležitost diskutovat situaci s firmou z automobilového průmyslu, kde mají odbory tradičně značnou sílu, a cílem bylo najít technicky kompetentní zaměstnance. Výzva byla zejména v tom, že potenciální kandidáti z jiných automobilových firem se zdáli příliš drazí. Řešením bylo zaměření se na zemědělské odvětví. Zemědělství v průměru disponuje daleko nižší silou odborů, a tím pádem i výška mezd je na nižší úrovni. Zároveň však potenciální kandidáti vykazovali dostačující technické kompetence. Výsledkem bylo, že automobilová společnost zaměstnala jednotlivce za přiměřenou mzdu a zároveň tito zaměstnanci dostali vyšší mzdu než v odvětví zemědělství, což byla win-win situace pro obě strany.
Poslední informací, kterou chci na toto téma sdílet, je již zmíněná možnost, že odbor se může stát monopolem na trhu práce. Tohle tvrzení může znít zvláštně, ale je potřeba si uvědomit, že monopol na trhu práce znamená, že existuje jenom jeden subjekt nabízející práci. Čistě teoreticky to může znamenat vysoko specializovaného pracovníka s jedinečnou kompetencí v určité geografické oblasti nebo s větší pravděpodobností právě odbor. Důvodem, proč k tomu může vůbec dojít, je, že nastane situace, kdy odbor zastupuje všechny pracovníky v daném odvětví, a tím pádem se zaměstnavateli vyjednávají jako jedna entita se značnou silou. Znamená to tedy, že na trhu práce mohou zaměstnavatelé disponovat silou monopsonu a zaměstnanci silou monopolu a v obou případech se jedná o značnou deformaci trhu. V případě, že se na jednom trhu práce objeví zároveň monopson a monopol a vyjednávají navzájem, se jedná o takzvaný Bilaterální monopol.
Poznámky
- SAMUELSON, Paul A. a William D. NORDHAUS. Economics. 19th ed. Boston: McGraw-Hill Irwin, c2010. ISBN 978-0073511290. ↩
- MANKIW, N. Gregory. Principles of economics. Eighth edition. Boston, MA, USA: Cengage Learning, [2018]. ISBN 978-1305585126. ↩
- HYCLAK, Thomas. Fundamentals of labor economics. Second edition. Australia: South-Western Cengage Learning, [2013]. ISBN 978-1133561583. ↩
- FRANK, Robert H. Microeconomics and behavior. Ninth edition. New York, NY: McGraw-Hill Education, [2015]. ISBN 0078021693. ↩
- MCEACHERN, William A. Macroeconomics: a contemporary introduction. 11e. Boston, MA: Cengage Learning, [2017]. ISBN 978-1305505490. ↩
- EHRENBERG, Roland a Robert SMITH. Modern Labor Economics: Theory and Public Policy. 12th Edition. USA: Prentice Hall, 2014. ISBN 978-0133462784. ↩
- BOERI, Tito a J. C. van OURS. Economics of imperfect labor markets. 2nd ed. Oxford: Princeton University Press, c2013. ISBN 978-0691158938. ↩
- BOERI, Tito a J. C. van OURS. Economics of imperfect labor markets. 2nd ed. Oxford: Princeton University Press, c2013. ISBN 978-0691158938. ↩
- BOERI, Tito a J. C. van OURS. Economics of imperfect labor markets. 2nd ed. Oxford: Princeton University Press, c2013. ISBN 978-0691158938. ↩
- Rizzo, Michael & Manning, Alan. (2004). Monopsony in Motion: Imperfect Competition in Labor Markets. Industrial and Labor Relations Review. 57. 309. 10.2307/4126626. ↩
- HOLMAN, Robert. Mikroekonomie: středně pokročilý kurz. 3. aktualizované vydání. V Praze: C.H. Beck, 2018. Beckovy ekonomické učebnice. ISBN 978-80-7400-397-4. ↩
- BOOTH, Alison L. The economics of the trade union. New York: Cambridge University Press, 1995. ISBN 978-0521464673. ↩
- HOLMAN, Robert. Mikroekonomie: středně pokročilý kurz. 3. aktualizované vydání. V Praze: C.H. Beck, 2018. Beckovy ekonomické učebnice. ISBN 978-80-7400-397-4. ↩
